Vyhláška ministerstva financí o úmluvě mezi vládami Československé a Rakouské republiky o uvolnění zadržených deposit a vzájemném uznání kontrolního označení cenných papírů.

1. Rakouská vláda, nepředstihujíc obsáhlejších snad opatření domácích zákonů a nařízení, zavazuje se otevřená, uzavřená a safeová deposita, která jsou na jejím státním území v úřední, bankovní neb podobné závěrou postižené úschově, pokud obsahují cenné papíry (včetně vkladních knížek), cizí valuty, mincované i nemincované (zpracované i nezpracované) drahé kovy, perly a drahokamy, zbaviti po srážce výloh na nich váznoucích, mezi něž náležejí i poplatky za kontrolní značení cenných papírů, závěr je postihujících, jde-li o osoby, jež: a) mají československé státní občanství, při čemž nerozhoduje, náleží-li jim státní občanství podle ustanovení mírové smlouvy St. Germainské neb státních smluv s ní souvisejících ipso facto či nabudou-li ho podle těchto ustanovení opcí; b) na státním území rakouském nemají bydliště; c) o uvolnění zažádají nejpozději ve lhůtě do tří měsíců plynoucích od účinnosti mírové smlouvy St. Germainské. Kdyby tato úmluva nenabyla účinnosti nejpozději 15. srpna 1920, plyne tato tříměsíční lhůta ode dne účinnosti této úmluvy. Osobám, které nabudou československého státního občanství opcí, běží lhůta jednoho měsíce, počítajíc teprve ode dne řádného opčního prohlášení. 2. Ustanovení odstavce 1. užíti jest přiměřeně také při právnických osobách a obdobných samostatných subjektech hospodářských, jejichž sídlo jest v republice Československé neb jimž příště vlastnost československých subjektů právních přiznána bude. Rakouská vláda není však povinna deposita takových subjektů uvolniti, pokud jim má příště podle mírové smlouvy St. Germainské neb podle jiných úmluv, které by mezi oběma státy byly uzavřeny, přiřknuta býti vlastnost rakouských subjektů. 3. Kdyby uvolňované hodnoty nebyly ve hmotné úschově rakouských míst schovacích, nýbrž toliko v jejich úschově právní, kdežto hodnoty samy byly by uloženy mimo rakouské státní území, jest rakouská vláda povinna dovoliti, a jde-li o státní úschovu, způsobiti, aby potřebné listiny disposiční byly pořízeny nebo vydány. 4. Hodnoty, jež podle tohoto článku mají býti uvolněny, nelze postihnouti ani dávkou z majetku, ani jinou dávkou, která by uvolnění ztížila nebo znemožnila. Také jinaká opatření státní správy, jež by měla stejný účinek, jsou vyloučena. Všechna tomu odporující zajištění a jinaká opatření budou rakouskou vládou zrušena. 5. Aby zvláště československé osoby vojenské nabyly volné držby jakýchkoli cenných papírů věnovaných na vojenské kauce svatební, povinna jest rakouská vláda přípravné řízení k uvolnění snad nutné (devinkulace atd.) co možno zjednodušiti a urychliti.

1. Československá vláda se zavazuje otevřená, uzavřená a safeová deposita, která jsou na jejím státním území v úřední, bankovní neb podobné závěrou postižené úschově, pokud obsahují cenné papíry (včetně vkladních knížek), cizí valuty, mincované i nemincované (zpracované i nezpracované) drahé kovy, perly a drahokamy, zbaviti po srážce výloh na nich váznoucích, mezi něž náležejí i poplatky za kontrolní značení cenných papírů, závěr je postihujících, jde-li o osoby, jež: a) mají rakouské státní občanství, při čemž nerozhoduje, náleží-li jim státní občanství podle ustanovení mírové smlouvy St. Germainské neb státních smluv s ní souvisejících ipso facto či nabudou-li ho podle těchto ustanovení opcí; b) na státním území československém nemají bydliště; c) o uvolnění zažádají nejpozději ve lhůtě do tří měsíců plynoucích od účinnosti mírové smlouvy St. Germainské. Kdyby tato úmluva nenabyla účinnosti nejpozději 15. srpna 1920, plyne tato tříměsíční lhůta ode dne účinnosti této úmluvy. Osobám, které nabudou rakouského státního občanství opcí, běží lhůta jednoho měsíce, počítajíc teprve ode dne řádného opčního prohlášení. 2. Ustanovení odstavce 1. užíti jest přiměřeně také při právnických osobách a obdobných samostatných subjektech hospodářských, jejichž sídlo jest v republice Rakouské neb jimž příště vlastnost rakouských subjektů právních přiznána bude. Československá vláda není však povinna deposita takových subjektů uvolniti, pokud jim má příště podle mírové smlouvy St. Germainské neb podle jiných úmluv, které by mezi oběma státy byly uzavřeny, přiřknuta býti vlastnost československých subjektů. 3. Kdyby uvolňované hodnoty nebyly ve hmotné úschově československých míst schovacích, nýbrž toliko v jejich úschově právní, kdežto hodnoty samy byly by uloženy mimo československé státní území, jest československá vláda povinna dovoliti, a jde-li o státní úschovu, způsobiti, aby potřebné listiny disposiční byly pořízeny nebo vydány. 4. Hodnoty, jež podle tohoto článku mají býti uvolněny, nelze postihnouti ani dávkou z majetku, ani jinou dávkou, která by uvolnění ztížila nebo znemožnila. Také jinaká opatření státní správy, jež by měla stejný účinek, jsou vyloučena. Všechna tomu odporující zajištění a jinaká opatření budou československou vládou zrušena. 5. Aby zvláště rakouské osoby vojenské nabyly volné držby jakýchkoli cenných papírů věnovaných na vojenské kauce svatební, povinna jest československá vláda přípravné řízení k uvolnění snad nutné (devinkulace atd.) co možno zjednodušiti a urychliti.

1. Uvolnění deposit, která uložena jsou na území jednoho ze smluvních států na jméno bankovního ústavu (úvěrního ústavu, osob provozujících po živnostensku obchody bankovní) nalézajícího se na území druhého státu, provede se, pokud jde o takovou část, která je vlastnictvím bankovního ústavu jako majitele deposita neb takových komitentů tohoto bankovního ústavu, kteří vyhovují podmínkám I. a II. článku, podle konsignace deponujícím bankovním ústavem vydané, na níž vláda státu, v němž se deponující bankovní ústav nalézá, splnění podmínek výslovně potvrdí. Uvolnění zbytku deposit uložených na jméno bankovního ústavu jest vyhrazeno zvláštnímu opatření berní správy státu, v němž depot jest. Než obě vlády prohlašují, že majetek příslušníků jiných než smluvních států uvolní aspoň tehdy, když vlastníci na území státu, v němž se depot nalézá, déle než 5 let nebydlí, ani se nezdržují a po tu dobu tam výdělečně se nezaměstnávali. 2. Uvolnění jiného než odstavcem 1. zahrnutého majetku provede se na žádost strany, kterou s dokladem o splnění podmínek uvolňovacích podati jest buď přímo u berní správy druhého státu příslušné podle pobytu vlastníkova nebo sídla depositního místa anebo na místě určeném finanční správou státu dovážejícího; v tomto případě potvrdí vláda dovážejícího státu splnění podmínek podle I. a II. článku a zašle žádosti finanční správě druhého státu.

Ustanovení platná v obou státech o kontrolním označení cenných papírů a placení poplatků za ně nejsou touto úmluvou dotčena. Obě vlády nad to výslovně si vyhrazují, že dají opatřiti titry rakouských válečných půjček na svém území uložené před uvolněním zvláštní značkou, která vyznačí státní příslušnost držitelovu a místo schovací.

Zástavní práva za pohledávky na dávkách a zákonná zajištění poplatků z neúplatných převodů majetkových nejsou uvolnění na překážku, souhlasí-li strana, aby depot vydáno bylo vládě státu, jehož žadatel jest příslušníkem. Stát přejímající jest však povinen dbáti zástavních a zajišťovacích práv, pokud vznikla před 1. srpnem 1920, a poskytnouti právní pomoc k dobytí zajištěných pohledávek druhého státu. U optantů, kterým běží prodloužená lhůta článku I., odst. 1., lit. c), neb čl. II., odst. 1., lit. c), poskytuje se právní pomoc při všech zástavních a zajišťovacích právech, která vznikla až do konce této lhůty. 1. Na cenné papíry splatné v jednom z obou států (domácí cenné papíry), jsou-li v druhém státě kontrolně označeny, budou se konati platby bez dalšího průkazu. 2. K výplatě kontrolně neoznačených kuponů z titrů kontrolně označených jest potřebí buď předložiti kontrolně označený plášť aneb potvrzení banky jako schovacího místa, že strana svým povinnostem předepsaným k dosažení kontrolního označení dostála. 3. Výplata se bude díti ve měně onoho státu, v němž dlužník má své sídlo, a to i tehdy, měla-li by se skutečně výplata státi v cizině, na př. při československém papíru ve Vídni aneb při rakouském papíru v Praze. 4. Obě vlády se zavazují u papírů, které v druhém státě byly opatřeny kontrolní značkou, uznati za prokázáno, že se tyto papíry v den rozhodný pro kontrolní označení nalézaly v cizině, a připustiti je přímo neb po zvláštním označení k domácímu obchodu. 5. Souhlasně se stanoví, že úmluvy v prvním až čtvrtém odstavci učiněné o výplatě kuponů a připuštění k domácímu obchodu se netýkají dlužních úpisů bývalého rakouského státu. Obě vlády zavážou na svém státním území úvěrní ústavy a osoby, které tam po živnostensku provozují bankovní obchody, aby deposita u nich uložená a příslušníkům druhého státu náležející, k jejichž uvolnění podle této úmluvy přípustnému nedošlo z nedostatku žádosti, svou vlastní správou finanční sdělovaly s finanční správou druhého státu, pokud známy jsou jim podmínky potřebné k posouzení věci. Kde se v této úmluvě vyskytuje pojem státního území, rozumí se jím státní území v onom rozsahu, ve kterém jest určeno mírovou smlouvou St. Germainskou neb bude určeno podle ní neb podle státních a všelikých doplňovacích smluv a prováděcích opatření s ní souvisejících. Tato úmluva stane se účinnou dnem výměny not o tom, že schválena byla oběma vládami.