Vyhláška ministra zahraničních věcí, kterou se uveřejňuje soudní řád smíšeného rozhodčího soudu československo-maďarského podle článku 239 mírové smlouvy Trianonské.

Soud jest ustaven na základě článku 239 písmena a) mírové smlouvy trianonské a v souhlasu s jeho ustanoveními. Členy jsou: předseda a dva rozhodčí soudcové.

Předseda soudu řídí soud, dozírá na sekretariát a vykonává úkony tímto řádem mu přikázané.

Úředními jazyky soudu jsou francouzština a němčina.

Sekretariát má sídlo v Haagu, Eerste van den Boschstraat, 13.

Zasedání soudu budou se konati pravidlem v Haagu, avšak president může určiti v každém jednotlivém případě jiné místo pro zasedání.

Doručování soudních spisů, sdělení a předvolání stranám a úřadům bude se díti doporučeným dopisem se zpětnou stvrzenkou.

Soukromé strany mohou se dáti zastupovati zmocněnci, řádně zplnomocněnými jednati před soudem, ale soud má právo naříditi, aby se strany dostavily osobně. Zmocněnec jest povinen prokázati zmocnění plnou mocí, připojenou k žalobě, a to pod neplatností. Soud může na žádost druhé strany, jednoho ze zástupců vlád, anebo z úřední moci žádati, aby podpis zmocnitelův byl legalisován. Předseda soudu může straně, která zřejmě není schopna jednati před soudem osobně, stanoviti lhůtu ku jmenování zmocněnce.

Za zmocněnce mohou býti ustanoveni: 1. a. advokáti země, jejímiž příslušníky jsou strany, nebo advokáti země, v níž soud zasedá; 2. profesoři právnických fakult a soudní úředníci za týchž podmínek jako advokáti; 3. v patentních záležitostech patentní zástupci obou zúčastněných zemí. Soud může však vyloučiti osoby, proti nimž byla učiněna opatření trestní neb disciplinární nebo které by se byly provinily proti vážnosti soudu.

Zástupci zúčastněných vlád jsou oprávněni zastupovati svůj stát a vstoupiti do jednání v kterémkoli stadiu řízení. Zastupují chudé příslušníky svého státu způsobem, ustanoveným jejich vládou. Všechna sdělení a doručení, která se dodávají stranám, musejí býti učiněna rovněž i zástupcům vlád.

Podání buďtež napsána psacím strojem nebo vytištěna, a podepsána zmocněncem nebo stranou, pakli tato jedná před soudem osobně.

K podání budiž přiloženo: 1. tolik opisů, kolik jest odpůrců; 2. sedm opisů pro členy soudu, pro sekretariát soudu a pro zástupce vlád. Povinnost dodati opisy vztahuje se na přílohy, avšak předseda může při objemných listinách od připojení opisů vůbec osvoboditi nebo dovoliti, aby se předložily pouze opisy částečné.

Přílohy podání v případě, že by nebyly sepsány ve francouzštině neb němčině, buďtež opatřeny překladem do jedné z těchto dvou řečí.

Sekretariát poznamená na podání datum, kdy došlo, a potvrdí straně jeho příjem. Doručení odpůrci se děje doporučeným dopisem se zpětným potvrzením. Bylo-li přijetí odepřeno, pokládá se doručení za vykonané.

Měsíce se počítají ode dne ke dni stejného data, a není-li ho v posledním měsíci, končí lhůta posledního dne tohoto měsíce. Týdny se počítají ode dne ke dni stejného jména. Poslední den se počítá do lhůty, a jestliže tento den připadá na den sváteční v místě sekretariátu, započte se do lhůty ještě následující den všední.

Spor se zahajuje podáním žaloby u soudu.

Žaloba bude moci býti podána až do posledního dne roku 1923. Ve lhůtě 6 měsíců ode dne, kdy žalobce zvěděl o skutečnosti, na které se zakládá spor, může býti žaloba podána i po uplynutí výše stanovené lhůty.

Žaloby, podané po uplynutí lhůty, mohou býti odmítnuty jako opožděné na návrh odpůrce nebo též z úřední moci. Soud rozhoduje dle volného uvážení o tom, mohou-li opožděné žaloby býti připuštěny, přihlížeje k důvodům opoždění, k zájmům, o něž jde, a k zásadám slušnosti.

Žalobce, jakož i žalobce navzájem a intervenient jsou povinni složiti v hotovosti jistotu k zajištění nákladů a výloh řízení. Předseda stanoví sumu jistoty, přihlížeje k předvídaným výlohám a k zásadám slušnosti. Nicméně nebude suma jistoty vyšší dvou pro mille hodnoty sporného předmětu a v žádném případě jednoho tisíce pěti set nizozemských zlatých. Jistotu dlužno složiti v nizozemských zlatých. V případě, že by strana, povinná k dání jistoty, jí nesložila do 40 dnů od doručení příslušného vyrozumění u sekretariátu neb u peněžního ústavu, vyrozuměním určeného, může býti její žaloba, žaloba navzájem nebo intervence odmítnuta s výhradou práva zástupce vlády ujmouti se místo strany zastupování odmítnutých žalobních žádání. Během sporu může předseda nebo soud naříditi zvýšení jistoty, zdá-li se následkem dlouhého trvání řízení suma již složená nedostatečnou, leč zvýšená suma jistoty nebude moci býti vyšší jednoho tisíce pěti set nizozemských zlatých.

Strany chudé nejsou povinny dáti jistotu. Chudoba jest prokázána prohlášením příslušného zástupce vlády. Zástupci vlád jsou vůbec osvobozeni od povinnosti dáti jistotu, ať již zastupují stát neb stranu chudou, neb vstupují ve spor, berouce na se zastupování nároku některou stranou více neuplatňovaného.

Žaloba musí obsahovati:

Žalobní návrhy mohou býti měněny až do konce ústního líčení, předpokládaje, že se tím nemění žalobní důvod. V žádném případě nelze je rozšířiti.

Jestliže doporučený dopis se žalobou nemohl býti žalovanému doručen podle článku 13 nebo jestliže ze zjištění, které provedl některý ze zástupců vlád, vyplývá, že bydliště nebo pobyt žalovaného nejsou známy, předseda vyzve zástupce státu, jehož žalovaný jest příslušníkem, aby doručení dal provésti dle zákonů tohoto státu.

Odpověď na žalobu musí žalovaný podati u sekretariátu ve lhůtě tří měsíců od doručení žaloby. V případech, odůvodněných okolnostmi, může předseda stanoviti lhůtu delší.

Odpověď musí obsahovati:

Jakmile dojde sekretariátu odpověď na žalobu, stanoví předseda novou lhůtu ku podání repliky a pak žalovanému další lhůtu ku podání dupliky. V případech, okolnostmi odůvodněných, může býti tato lhůta předsedou prodloužena.

Uplynula-li lhůta, stanovená článkem 23, aniž žalovaný podal odpovědi, nebo podal-li ji ve lhůtě ustanovené a replika i duplika byly podány, anebo když lhůta k podání repliky a dupliky uplynula, bude přípravné řízení prohlášeno za skončené.

Námitka žalovaného, pro niž odmítá vstoupiti v jednání o vlastním předmětu sporu, může býti učiněna buď ve zvláštním podání před odpovědí ve věci samé, a to ve lhůtě určené pro odpověď, anebo v odpovědi na žalobu podle volby žalovaného. Je-li více námitek tohoto rázu, musí býti podány společně. Všeliké jiné námitky dlužno podati v odpovědi.

Je-li námitka, již má na zřeteli první odstavec předcházejícího článku, učiněna ve zvláštním podání, přerušuje se jednání ve věci samé. Soud, vykonav šetření, rozhodne o námitce. Je-li námitka zamítnuta, pokračuje řízení ve věci samé a žalovaný má lhůtu jednoho měsíce k podání odpovědi na žalobu.

Kdo má právní zájem na výsledku sporu nebo komu spor byl ohlášen, může přistoupiti ke sporu intervenční žalobou, sestavenou podle článku 20. Intervenient není vázán návrhy hlavních stran.

Intervence oznámí se stranám a zástupcům vlád. Není-li proti ní do čtyř neděl po oznámení podán odpor, intervence se považuje za připuštěnou. Byl-li podán odpor, rozhodne soud o přípustnosti intervence, která nebude moci oddáliti rozhodnutí ve věci samé, je-li věc k rozhodnutí zralá. Není-li intervence připuštěna, soud rozhodne bez prodlení o útratách mezitímního sporu, jichž náhrada bude uložena intervenientovi. Je-li intervence připuštěna, stanoví soud lhůty, jež se mu zdají nutnými, aby stranám bylo umožněno zaujmouti stanovisko ke skutečnostem, intervenientem tvrzeným, a k jeho právním prostředkům.

Žalovaný, který se domnívá, že má právo přizvati třetí osobu, aby vedla spor na jeho místě neb společně s ním, musí tak učiniti, nežli podá odpověď na žalobu, a to ve lhůtě pro ni stanovené. Oznámení rozepře se stane tím, že se odevzdá u sekretariátu zvláštní podání, odpovídající předpisům článku 20 a svědčící osobě třetí, kteréžto podání bude sděleno žalobci a zástupcům vlád. Třetí, kterému spor byl oznámen, obdrží zároveň opis původní žaloby.

Soud má vždy právo naříditi sloučení neb rozdělení sporu. Před rozhodnutím o tom určí soud stranám lhůtu k vyjádření.

Na návrh některé strany nebo zástupce vlády, a to i před zahájením sporu, může soud a v naléhavém případě předseda, naříditi jakékoli zajišťovací opatření, jež shledá slušným a nutným, když byl pokud možno napřed slyšel osobu, kterou má takové opatření postihnouti. Soud, pokud se týče předseda, může od žadatele požadovati jistotu, určenou k náhradě škody, která by mohla z opatření vzniknouti. Bylo-li nařízeno zajišťovací opatření před zahájením sporu, předseda stanoví žadateli lhůtu k podání žaloby na žádost kterékoli osoby, opatřením dotčené. Nařízení zajišťovacích opatření stanoví jich rozsah a podmínky. Sděluje se stranám a zástupcům vlád a jest stejně vykonatelno jako rozsudek soudu, avšak neprejudikuje nijak rozhodnutí ve věci samé. Soud, pokud se týče předseda může požádati příslušného zástupce vlády o výkon tohoto nařízení, a to i před jakýmkoli sdělením, které však musí býti učiněno během osmi dnů po výkonu opatření.

Každý, kdo jest postižen zajišťovacím opatřením, může proti němu vznésti odpor podáním opatřeným důvody, o němž soud rozhodne, dav před tím žadateli lhůtu k vyjádření. Odpor má účinek odkládací jen tehdy, když soud tak rozhodne.

Po ukončení písemného řízení stanoví předseda den a místo líčení před soudem. Sekretariát sdělí rozhodnutí předsedy zástupcům vlád a stranám. Upozorní strany, že mohou nahlédnouti do spisů v sekretariátu.

Líčení před soudem jest veřejné; přes to může soud buď z moci úřední neb k žádosti veřejnost vyloučiti.

V ustanovený den po vyvolání věci udělí se slovo stranám neb jejich právním rádcům. Soud může povoliti stranám, aby se znovu ujaly slova. Zástupci vlád mají vždy právo na poslední slovo. Soud může vyloučiti z jednání všechny spisy nebo listiny, které nebyly podány při písemném zahájení sporu. Jednání řídí předseda. Sekretariát vede protokol o líčení. Po řečích prohlašuje se jednání za skončeno. Před početím porady oznámí každá strana sumu svých nákladů a útrat.

Soud uváží volně průvodní prostředky podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Co do důkazů není vázán návrhy stran, a aby objasnil svědomitě skutečnosti sporu, může z úřední moci prováděti důkazy, konati šetření a používati úředních vědomostí odjinud nabytých. Soud bude míti zvláštní péči o to, aby objasnil z úřední moci stav skutečností v těch případech, kde strana, které náleží dokazovati, byla nucena změniti bydliště nebo následkem nuceného vzdálení pozbyla přístupu ku svému majetku ležícímu na území připadlém druhému státu. V takovém případě, nebude-li lze skutečnosti jinak objasniti, soud může přijmouti za pravdu tvrzení strany zbavené svých důkazních prostředků, s výhradou práva protější strany dokázati opak.

Stane-li se státní příslušnost některé strany během procesu spornou, rozhoduje o ní prohlášením zástupce příslušné vlády a důkaz ke zjištění oné příslušnosti nařídí se jen tehdy, když je příslušnost ta sporná mezi zástupci vlád.

Jakmile soud zjistí, že určité skutečnosti následkem odporujících si tvrzení stran vyžadují důkazu, nařídí jeho provedení. Soud může naříditi přímé provedení důkazu při hlavním líčení nebo dle okolností opatřiti jeho provedení dožádáním. V tomto případě stanoví soud nové líčení a uloží stranám lhůtu, ve které třeba oznámiti sekretariátu a sděliti protější straně i zástupcům vlád jména a pobyt svědků. Současně soud stanoví stranám lhůtu, ve které musí složiti u sekretariátu zálohu v potřebné výši na svědečné svědkům jimi vedeným. Strana, která v předepsané lhůtě zálohy nesloží, ztrácí nárok na provedení důkazu svědeckého.

Svědkové předvolávají se prostřednictvím zástupců vlád ve formě, předepsané zákonem země, bydliště neb pobytu, nejméně dvacet jeden den před výslechem.

Dožádání o výslech svědků předá se prostřednictvím zástupců vlád soudu příslušnému dle místa bydliště neb pobytu svědkova. V tomto případě jest svědek vyslechnut a vzat do přísahy dle zákonů platných v místě výslechu.

Svědečné určí soud.

Předseda vyzve svědky, aby učiněnou výpověď ztvrdili přísahou. Předmětem přísahy jest prohlášení, že svědek vypovídal pouhou pravdu a nic jiného nežli pravdu. Osoby mladší patnácti let, jakož i příbuzní v linii vzestupné a sestupné a manžel, i rozloučený, jedné ze stran neberou se do přísahy. V ostatních případech rozhodne soud, zdali svědek má býti vzat do přísahy. Soud může nařídíti z moci úřední neb k žádosti, aby výpověď svědka byla zapsána do protokolu o líčení a podepsána svědkem.

Soud může, uzná-li toho potřebu, naříditi přísežný výslech stran neb jejich zákonných zástupců.

Soud může naříditi místní ohledání a v případech vyžadujících odborných znalostí může se usnésti, že vyžádá si posudek jednoho neb několika znalců. Stranám je volno navrhnouti znalce. Znalci jsou vzati do přísahy prve, než zahájí činnost, nebo podávají posudek pod přísahou. Pro zálohu na náklady znaleckého posudku dlužno analogicky použíti článku 40. Znalecké posudky sepsané ve francouzštině nebo v němčině podávají se ve třech vyhotoveních sekretariátu, který to oznámí stranám. Tyto mohou do nich nahlédnouti v sekretariátu nebo si vyžádati opis na svoje útraty. Ve dvou měsících po té, co byly strany zpraveny o podání znaleckého posudku, mohou žádati za doplnění posudku nebo za posudek nový. O této žádosti rozhoduje soud.

V případě provedení důkazu soudem dožádaným mají zástupci stran a zástupci vlád právo býti přítomni každému soudnímu úkonu a klásti otázky svědkům a znalcům.

Jestliže při líčení byl uzavřen smír, žalobní nárok uznán anebo prohlášeno vzdání se žalobního nároku, pojmou se tato právní jednání do protokolu. Stala-li se tato právní jednání mimo líčení, budiž to zjištěno zvláštní listinou podepsanou zástupcem strany, který k tomu potřebuje výslovného zmocnění, nebo stranou samou, nemá-li tato zástupce. Ověření podpisu se tu může požadovati podobně jako ve článku 7. Výpis z protokolu anebo originál zvláštní listiny bude podepsán předsedou a sekretářem a zůstane uložen v sekretariátu. Strany mohou požadovati opis těchto listin. Soud potvrdí smír, uznání anebo zřeknutí se žalobního nároku usnesením, čímž se tato právní jednání stanou neodvolatelnými od data usnesení. V tomto usnesení se stanoví též útraty sporu. Zpravidla, není-li ujednáno jinak, při smíru se útraty sporu navzájem ruší; v případě uznání žalobního nároku anebo zřeknutí se jeho uloží se náhrada jich té straně, která takové prohlášení učinila. Usnesení je vykonatelné. Bude doručeno dle předpisu článku 55; na požádání soudu zástupcové vlád zařídí výkon usnesení dle článku 56. Jestliže ve lhůtě dvou týdnů po sdělení vládní zástupce vznese odpor proti smíru, uznání nebo vzdání se žalobního nároku, nemohou jich strany uplatňovati proti státu, jehož zástupce vznesl odpor.

Dokud nebyla podána odpověď na žalobu, žalobce může vzíti žalobu zpět; později může tak učiniti jen s výslovným souhlasem žalovaného. Zpětvzetí žaloby se zapíše do protokolu anebo se zjistí zvláštní listinou ve smyslu článku 48, který tu platí obdobně. Náklady a výlohy nese žalobce, který vzal žalobu zpět. Určí je předseda, který nařídí jich složení u sekretariátu prve, než zjistí zpětvzetí.

Na společnou žádost stran může předseda po vyjádření zástupců vlád naříditi klid řízení na určitou dobu. V případě, že by strana ztratila procesní způsobilost neb práva její by přešla na někoho jiného následkem smrti, insolvence, neb z kteréhokoli jiného důvodu, stanoví soud poručníkovi, dědicům, věřitelům atd. lhůtu k pokračování ve sporu.

Soud se usnáší většinou hlasů. Předseda nařídí k žádosti soudce, který zůstal v menšině, aby byl zapsán názor, jemuž se většiny nedostalo, a aby byl připojen ke spisům.

Rozsudek obsahujž: 1. den, kdy byl vynesen; 2. jména soudců a zástupců vlád; 3. jméno, příjmení, povolání a bydliště stran a jich zástupců; 4. obsah návrhů stran, a pokud se týče, i zástupců vlád; 5. důvody rozhodovací, jak faktické, tak právní; 6. výrok ve věci hlavní a o útratách sporu. Rozsudek nemůže jíti dále než návrhy stran.

V rozsudku stanoví soud útraty a rozhodne dle zásad slušnosti, v jakém poměru je strany ponesou.

Předseda dá sestaviti rozsudek a předloží návrh vyhotovení rozsudku soudu. Soud zkoumá návrh v sezení neveřejném, zdali odpovídá učiněnému usnesení, a schválí jej po případných změnách, které by se jevily nutnými. Rozsudek jest podepsán předsedou, rozhodčími soudci a sekretářem, již byli přítomni líčení.

Výrok rozsudku doručí se stranám. Vyhotovení rozsudku vydává stranám sekretariát.

Soud dožádá zástupce vlád, aby zabezpečili výkon rozsudků podle písmeny g) článku 239 mírové smlouvy. Za tím účelem vydá sekretariát zástupcům vlád vyhotovení rozsudku, ověřené předsedou a sekretářem.

Skutečnost, že strana řádně obeslaná nehájí se ani ústně, ani písemně, není na překážku tomu, aby se přikročilo k líčení a vynesení rozsudku. Zástupce příslušné vlády může zakročiti, buď aby zaujal místo svého příslušníka, buď aby vyžádal odročení věci na pozdější dobu, kdy bude konečně rozhodnuto.

Soud může z moci úřední anebo k návrhu strany neb zástupce vlády vyložiti neb opraviti rozsudek, jehož výrok jest nejasný, neúplný, v rozporu sám s sebou anebo v němž jsou chyby ve psaní nebo v počtu. Návrh jest podati soudu do třiceti dnů ode dne doručení rozsudku. Soud může odložiti výkon rozsudku až do rozhodnutí o takovém návrhu.

Do jednoho roku ode dne doručení rozsudku může každá strana navrhnouti obnovu řízení, dovolávajíc se nových skutečností nebo důkazů, ale jen tehdy, a) prokáže-li, že bez své viny nemohla oněch nových skutečností nebo důkazů se dovolati před vynesením rozsudku, jemuž odporuje, a b) jsou-li nové skutečnosti nebo nové důkazy toho druhu, že mohou způsobiti důležitou změnu rozsudku. Řízení o obnově se zahájí rozhodnutím soudu, ve kterém se tyto předpoklady zjistí a v němž se zároveň určí další řízení.

Žádost o obnovu nemá odkládacího účinku na vykonatelnost rozsudku, leda že by soud, připouštěje obnovu, stanovil jinak.

Ve výjimečných případech může se soud odchýliti od ustanovení tohoto soudního řádu, shledá-li, že takové odchylky jsou příkazem spravedlnosti a slušnosti.

Soudu jest vyhrazeno změniti nebo doplniti tento soudní řád podle zkušeností, jichž svojí praxí nabude.

Soud zve obě zúčastněné vlády, aby vyhlásily tento soudní řád v úředním listě před koncem roku 1922.