Vládní vyhláška, kterou se uvádí v prozatímní platnost obchodní smlouva mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou.

Příslušníci jedné smluvní strany požívati budou na území druhé strany, pokud se týče nastupování a provozování obchodu a živností, těchže práv, výhod, svobod, ulehčení a sproštění jako příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod.

Příslušníci každé ze smluvních stran budou prosti na území druhé strany jakékoli povinné služby vojenské, jak ve vojsku pozemním, námořním a leteckém, tak v národní gardě a milici, jakož i všech dávek, ukládaných v náhradu služby osobní. Budou rovněž zproštěni veškerých nucených půjček; v míru a za války budou držáni toliko k takovým vojenským plněním a rekvisicím, které se ukládají vlastním příslušníkům, a vzájemně budou míti nárok na náhrady, jak stanoveny jsou zákony platnými v každé z obou zemí ve prospěch vlastních příslušníků. Nebude jim nižádným způsobem bráněno, aby dostáli vojenské povinnosti ve vlastním svém státě.

Příslušníci obou smluvních stran nebudou přidržováni nésti břemena nebo platiti daně, dávky neb příspěvky jakéhokoli druhu, jiné neb vyšší než ty, které jsou neb budou ukládány příslušníkům státu požívajícího nejvyšších výhod. Požívati budou mimo to, jak pro svou osobu, tak pro svůj majetek, práva a zájmy téže ochrany u fiskálních úřadů a soudů jako příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod.

Vnitřní poplatky a dávky vybírané na účet státu, krajů a obcí neb jiných veřejných korporací, které jsou neb budou uvaleny na výrobu, přípravu neb spotřebu zboží na území jedné smluvní strany, nepostihnou zboží druhé strany více neb tísnivěji než domácí zboží stejného druhu aneb zboží pocházející ze země třetí, požívající nejvyšších výhod.

Zboží, produkty přírodní neb výrobky, jedné strany smluvní nebudou podrobeny při jich dovozu do celního území druhé strany clům neb dávkám — čítaje v to veškeré příplatky a přirážky — jiným neb vyšším než oněm, jež jsou neb budou vybírány ze zboží neb produktů stejného druhu kterékoli země třetí. Na vývoz do celního území jedné ze smluvních stran nebudou uvaleny druhou stranou vývozní cla neb dávky jiné neb vyšší, než na vývoz zboží stejného druhu do zemí požívajících v tomto ohledu nejvyšších výhod. V každém jiném ohledu zavazuje se mimo to každá ze smluvních stran, že nebude zacházeti s druhou stranou, ať jde o dovoz či vývoz, způsobem jiným neb méně příznivým, než jakým zachází s kterýmkoli státem třetím, zejména pokud jde o předpisy celní a jich provádění, způsob přezkoušení a rozboru dováženého zboží, podmínky placení celních poplatků a dávek, roztřídění i výklad tarifů a provozování monopolů.

Zboží, produkty přírodní neb výrobky Hospodářské Unie belgo-lucemburské vyjmenované v přiloženém seznamu A, při dovozu do Československa, jakož i československé zboží, produkty přírodní neb výrobky vyjmenované v přiloženém seznamu B, při dovozu do území Hospodářské Unie belgo-lucemburské, nebudou podrobeny dovozním clům vyšším než jak jsou uvedeny v řečených seznamech.

Smluvní strany si vyhrazují požadovati při dovozu zboží předložení osvědčení původu; shodují se v tom, že v této příčině budou používati ustanovení mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit uzavřené v Ženevě dne 3. listopadu 1923.

Mezi územími obou smluvních stran bude vzájemná volnost obchodu a plavby. Smluvní strany si však vyhrazují zakázati nebo omeziti dovoz a vývoz, pokud tyto zákazy neb omezení budou platiti současně vůči všem jiným zemím stejně postaveným, a to v těchto případech: a) z důvodů veřejné bezpečnosti; b) z důvodů zdravotně-policejních nebo ku zajištění ochrany zvířat a rostlin před nemocemi nebo příživníky; c) pro válečné zásobování za mimořádných okolností; d) aby bylo lze rozšířiti na cizí zboží zákazy neb omezení, jež jsou nebo by byla případně později stanovena vnitřním zákonodárstvím na produkci, obchod, spotřebu anebo dopravu téhož zboží domácího uvnitř země. Toto se týče zvláště zboží, jež jest předmětem státního monopolu nebo zřízení stejné povahy. Uznaly-li by smluvní strany v důsledku abnormálních okolností za nutné zachovati nebo zavésti pro některé zboží zákazy neb omezení dovozu nebo vývozu, sdělily by si vzájemně seznam takového zboží a dohodly by se o kontingentech, v jichž mezích by tyto případné zákazy byly zrušeny. Rozumí se, že každé zrušení zákazu neb omezení poskytnuté jednou smluvní stranou, byť i dočasně, pro jakékoliv zboží, jež by zůstalo podrobeno povolovacímu řízení, by okamžitě a bezpodmínečně platilo i pro zboží stejné neb stejného druhu druhé strany smluvní. Poplatky a jiné podmínky, na něž jest vázáno udílení povolení, nebudou v žádném případě méně příznivé než poplatky a podmínky, přiznané kterékoliv jiné zemi. Obě smluvní strany budou pečovati o to, aby potřebná dovozní neb vývozní povolení byla vydávána nejpozději do tří dnů od podání žádostí. Shodují se dále v tom, že v této příčině budou používati ustanovení mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit uzavřené v Ženevě dne 3. listopadu 1923.

Průvoz z území nebo do území jedné z obou smluvních stran územím druhé strany jest volný. Smluvní strany si však vyhrazují právo zakázati neb omeziti průvoz, pokud tyto zákazy neb omezení budou platiti současně vůči všem jiným zemím stejně postaveným, a to v těchto případech: a) z důvodů veřejné bezpečnosti; b) z důvodů zdravotně-policejních nebo ku zajištění ochrany zvířat a rostlin před nákazou nebo příživníky; c) pro válečné zásobování za mimořádných okolností; d) pro zboží, jež jest předmětem státního monopolu v jednom ze smluvních států. Nijaký průvozní poplatek se nebude vybírati. Ustanovení tohoto článku platí též pro průvozní zboží, jež bylo překládáno neb uskladněno v celním řízení, vždy s podmínkou, že bude dle platných předpisů zaručeno provedení ochranných opatření, která mají zameziti, aby zboží nezůstalo uvnitř země.

Na železnicích nebudou smluvní strany používati na dopravu osob, na dovoz, vývoz a průvoz zboží, určeného do území druhé smluvní strany nebo přicházejícího z něho, jiných neb vyšších dopravních barémů neb vedlejších poplatků než těch, jichž se používá nebo se bude používati na dopravu shora zmíněných osob a zboží, dopravovaných do státu požívajícího nejvyšších výhod, neb z něho přicházejících.

S loďmi belgickými a jejich náklady v republice Československé a s loďmi československými a jejich náklady v Hospodářské Unii belgo-lucemburské, zachovávajícími zákony země, jejíž přístavy navštěvují, bude nakládáno v každém ohledu stejně jako s loďmi domácími a s jejich náklady, anebo s loďmi a s lodními náklady země požívající nejvyšších výhod. Vláda československá se zavazuje, že neučiní ani přímo ani nepřímo žádného opatření, aniž sjedná s vládami neb útvary cizími jakoukoli dohodu, jež by ve svém účinku vylučovala belgické lodi a obchod námořní neb nakládala s nimi méně výhodně než s vlajkou československou neb s vlajkou státu třetího, zejména pokud jde o dopravu majetku, cestujících a vystěhovalců z Československa neb z některého státu cizího, kteří by projížděli částí území československého kteroukoliv cestou či do kteréhokoliv přístavu, neb z něho. Vláda belgická přijímá se své strany tentýž závazek, pokud jde o československé lodi a obchod námořní. Národnost lodí bude uznávána s obou stran podle zákonů a nařízení každé země na podkladě průkazů a lodních listin vydaných příslušnými úřady. Cejchovní listy, vydané příslušnými úřady obou smluvních států, budou vzájemně uznávány.

V uvážení zvláštní zeměpisné polohy republiky Československé svoluje Hospodářská Unie belgo-lucemburská k tomu, aby zboží československé, dovážené do Hospodářské Unie belgo-lucemburské cestami a za podmínek níže stanovených, bylo považováno za pocházející a přicházející z republiky Československé: 1. Na zboží, dopravované do Hamburku po Labi a překládané ve svobodném pásmu československém tohoto přístavu s určením do přístavu belgického, musí býti při odeslání z republiky Československé vydán přímý konosament do Hospodářské Unie belgo-lucemburské; není-li přímého konosamentu, musí býti provázeno při svém příchodu do přístavů belgických konosamentem, vztahujícím se na dopravu námořní a ověřeným opisem konosamentu, vztahujícího se na dopravu říční, prokazujícími, že zboží nebylo přeloženo jinde než v československém pásmu hamburského přístavu. Dokud československé pásmo hamburského přístavu nebude řádně zřízeno a vybaveno dostatečnou kontrolní službou, musí býti zboží provázeno při svém příchodu do Hospodářské Unie belgo-lucemburské osvědčením konsulárního zástupce belgického o tom, že při překládání v přístavu hamburském nebylo s ním nakládáno tak, že pozbylo své totožnosti. 2. Zboží vypravené po železnici do přístavů hamburského a brémského musí býti provázeno na cestě po souši přímým mezinárodním nákladním listem ze železniční stanice československé do jednoho z těchto přístavů a konosamentem, vztahujícím se na dopravu námořní, vydaným rejdařem, který provádí dopravu po moři. Nákladní list, přiložený k řečenému konosamentu, bude průkazem, že zboží nebylo přeloženo jinde než v námořním přístavě, do nějž bylo vypraveno. Hospodářská Unie belgo-lucemburská může vedle toho požadovati osvědčení svých konsulárních zástupců v řečených přístavech o tom, že s tímto zbožím nebylo tam nakládáno tak, že pozbylo své totožnosti. 3. Podmínky stanovené v předcházejícím bodu budou se vztahovati rovněž na zboží, vypravené po železnici do přístavů terstského a rjeckého. Tyto podmínky vyžadovati může navzájem republika Československá pro zboží Hospodářské Unie belgo-lucemburské, dovážené do Československa cestami a za podmínek výše stanovených, má-li je považovati za pocházející a přicházející z řečené Hospodářské Unie. Smluvní strany souhlasí, aby v případě, že by osvědčení totožnosti zboží, které bylo přeloženo, nemohlo býti vydáno jejich konsulárními zástupci, tito mohli delegovati svá oprávnění k tomu cíli konsulárním zástupcům jiné mocnosti nebo, s výhradou svolení druhé strany, jakékoliv kvalifikované osobě. Každá ze smluvních stran, zřekne-li se práva požadovati shora zmíněné osvědčení totožnosti zboží, může ostatně žádati od přepravce, který vystavil konosament, vztahující se k druhé části přepravy, potvrzení totožnosti zboží, jím přepraveného, se zbožím uvedeným v konosamentu, vztahujícím se na první část přepravy.

Akciové a jiné společnosti obchodní, průmyslové neb finanční, včetně společností plavebních, jež mají své sídlo na území jedné ze smluvních stran a dle zákonů této strany jsou tam řádně ustaveny, uznány budou co právně existující na území druhé strany a zvláště budou moci, zachovávajíce její zákonné předpisy v tom směru platné, vystupovati před soudy jako žalobkyně neb žalované. S řečenými společnostmi, jakož i s jejich filiálkami, odbočkami a jednatelstvími nakládáno bude v každém ohledu jako se společnostmi stejného druhu, patřícími zemi požívající nejvyšších výhod, při čemž se rozumí, že připuštění ku provozování jejich obchodu a živnosti zůstává podrobeno zákonům a předpisům v příslušných zemích v tom směru platným.

Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci, kteří prokáží živnostenskou legitimací, vydanou úřady svého státu, že jsou oprávněni provozovati obchod neb živnost na území jedné ze smluvních stran, v němž mají své bydliště a že tam platí daně a dávky zákonem předepsané, budou moci uzavírati na území druhé smluvní strany, buď osobně nebo svými cestujícími, koupě zboží u obchodníků, ve veřejných prodejnách nebo u producentů, přijímati zakázky u obchodníků, v jejich obchodech nebo u osob, které ve svém závodě používají zboží, odpovídajícího zboží nabízenému; nebudou z tohoto titulu podrobeni žádné zvláštní dávce neb poplatku; budou oprávněni míti s sebou vzorky nebo modely. Obě smluvní strany shodují se v tom, že v této příčině budou používati ustanovení mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, uzavřené v Ženevě dne 3. listopadu 1923, při vzájemném šetření práv plynoucích z doložky o nejvyšších výhodách.

Každá ze smluvních stran připustí podle pravidel a stálých zvyků konsuly druhé strany ve všech obchodních místech, kde jsou připuštěni konsulové státu třetího. Konsulem jest rozuměti každou osobu pověřenou konsulárními výkony. Konsulové jedné ze smluvních stran budou požívati, za předpokladu vzájemnosti, na území druhé strany stejných práv, výsad a svobod, jakých požívají konsulové kterékoliv třetí země, při čemž se však rozumí, že žádná ze smluvních stran nebude moci požadovati v důsledku tohoto ustanovení práv, výsad a svobod širších, než které sama přiznala konsulům druhé smluvní strany. Smluvní strany si vyhrazují uzavříti později zvláštní konsulární úmluvu.

S loďmi, plavebními společnostmi nebo vystěhovaleckými podniky každé ze smluvních stran bude nakládáno na území druhé smluvní strany jako s domácími, aneb podle zásady nejvyšších výhod, přiznaných kterémukoliv třetímu státu, ve všem co se týče dopravy vystěhovalců, kteří přicházejí z jejich území, nebo jimi projeli a nalodí se v kterémkoliv přístavu. Tento článek nedotýká se však v ničem ustanovení zákonů a nařízení pojednávajících o podmínkách, jimž jest podrobeno buďto oprávnění k dopravě vystěhovalců nebo zřizování jednatelství těmito společnostmi nebo podniky.

Obě smluvní strany shodují se v tom, že uzavrou později zvláštní dohodu o vzájemné ochraně dělnictva.

Každá smluvní strana se zavazuje, že učiní veškerá nutná opatření, aby účinně zabezpečila zboží, produkty přírodní nebo výrobky, pocházející z druhé smluvní strany, proti nekalé soutěži při obchodních jednáních a zejména, že potlačí a zamezí zabavením nebo všemi jinými vhodnými trestními opatřeními v souhlasu s vlastním zákonodárstvím dovoz, uložení a vývoz, jakož i výrobu, oběh, prodej a uvádění do prodeje uvnitř země všech výrobků opatřených přímo nebo na jejich bezprostřední úpravě nebo vnějším obalu známkami, jmény, nápisy nebo jakýmikoli označeními, obsahujícími přímo nebo nepřímo nesprávná označení původu, druhu, podstaty neb zvláštních vlastností tohoto zboží.

Tato smlouva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Bruselu, jakmile to bude možno. Nabude působnosti patnáctým dnem po výměně ratifikací. Může býti vypovězena každou smluvní stranou s výhradou oznámení výpovědi šest měsíců předem; k této výpovědi však nemůže dojíti před uplynutím šestiměsíční lhůty, počítaje ode dne, kdy smlouva vstoupila v působnost. Čemuž na svědomí plnomocníci podepsali tuto smlouvu a přiložili na ni své pečetě. Dáno dvojmo v Praze dne 28. prosince roku tisícího devítistého dvacátého pátého.