Vyhláška o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní
o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní
Za kulturní statky se pro účely této Úmluvy považují nezávisle na jejich původu nebo vlastníkovi: a) statky movité i nemovité, které mají velikou důležitost pro kulturní dědictví národů, jako památky architektonické, umělecké nebo historické, a to náboženské i světské; archeologická naleziště, stavební celky, které samy o sobě jsou historicky nebo umělecky zajímavé; umělecká díla, rukopisy, knihy nebo jiné předměty významu uměleckého, historického nebo archeologického; jakož i vědecké sbírky a důležité sbírky knih, archiválií nebo reprodukcí statků výše uvedených; b) budovy, jichž hlavním a skutečným určením jest uchování a vystavování movitých kulturních statků vymezených v bodě a), jako musea, veliké knihovny, archivy, jakož i kryty určené za ozbrojeného konfliktu pro úschovu movitých kulturních statků vymezených v bodě a); c) střediska zahrnující značný počet kulturních statků, jež jsou vymezeny v bodech a) a b), řečená „střediska kulturních památek“.
Pro účely této Úmluvy zahrnuje ochrana kulturních statků zabezpečení a šetření těchto statků.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou již v době míru připravovat zabezpečení kulturních statků na vlastním území proti předvídatelným účinkům ozbrojeného konfliktu, činíce opatření, jež budou považovat za vhodná.
Kulturní statky mohou být podle ustanovení článku 16 opatřeny poznávacím znakem, který by usnadnil jejich identifikování.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že zabezpečí imunitu kulturních statků pod zvláštní ochranou tím, že se od jejich zápisu do Mezinárodního rejstříku zdrží jakéhokoli nepřátelského činu vůči nim a, kromě případů stanovených v článku 8 odst. 5, jakéhokoliv užívání těchto statků a jejich okolí pro vojenské účely.
Kulturní statky pod zvláštní ochranou mají být v době ozbrojeného konfliktu opatřeny poznávacím znakem určeným v článku 16 a přístupny mezinárodní kontrole, jak je stanoveno v Prováděcím řádu.
Personálu určeného pro ochranu kulturních statků se musí v zájmu těchto statků šetřit v mezích slučitelných s požadavky bezpečnosti, a padne-li do rukou odpůrčí strany, musí mu být umožněno nadále vykonávat jeho působnost, pokud kulturní statky, které jsou mu svěřeny, padnou rovněž do rukou odpůrčí strany.
Způsob provádění této Úmluvy jest určen Prováděcím řádem, který tvoří její nedílnou součást.
Tato Úmluva a její Prováděcí řád se provádějí za součinnosti ochranných mocností pověřených ochranou zájmů stran v konfliktu.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou ve svých příslušných zemích v době míru i v době ozbrojeného konfliktu co nejvíce šířit znění této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu. Zavazují se zejména, že pojmou jejich studium do vojenského a pokud možno i občanského vyučovacího programu, tak aby se s jejich zásadami mohlo seznámit veškeré obyvatelstvo a obzvláště ozbrojené síly a personál určený pro ochranu kulturních statků.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že v rámci svého trestního práva učiní všechna nutná opatření, aby byly bez zřetele na státní občanství stíhány a trestním nebo kázeňským sankcím podrobovány osoby, které porušily tuto Úmluvu nebo k tomu daly příkaz.
Tato Úmluva bude datována dnem 14. května 1954 a zůstane až do dne 31. prosince 1954 otevřena podpisu všech států pozvaných na konferenci, která se konala v Haagu ode dne 21. dubna 1954 do dne 14. května 1954.
Tato Úmluva bude ode dne nabytí účinnosti otevřena přístupu všech států uvedených v článku 30, pokud nejsou jejími signatáři, jakož i přístupu kteréhokoli jiného státu, který k přístupu vyzve výkonný výbor Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu. Přístup se provede uložením listiny o přístupu u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.
Každá Vysoká smluvní strana bude moci v den ratifikace nebo přístupu anebo kdykoli později prohlásit sdělením zaslaným generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, že se tato Úmluva bude vztahovat na veškerá území, jejichž mezinárodní styky zajišťuje, nebo na kterékoli z těchto území. Uvedené sdělení nabude účinnosti tři měsíce po obdržení.
Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu vyrozumí státy uvedené v článcích 30 a 32, jakož i Organizaci spojených národů o uložení všech ratifikačních listin, listin o přístupu, nebo o přijetí uvedených v článcích 31, 32 a 39, jakož i o sděleních a výpovědích, stanovených v článcích 35, 37 a 39.
Podle článku 102 Charty Organizace spojených národů bude tato Úmluva na žádost generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu zapsána do rejstříku u sekretariátu Spojených národů. Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocněni, podepsali tuto Úmluvu. Dáno v Haagu dne 14. května 1954 v jediném vyhotovení, které bude uloženo v archivu Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu a jehož ověřené opisy budou odevzdány všem státům uvedeným v článcích 30 a 32, jakož i Organizaci spojených národů.
Jakmile Úmluva nabude účinnosti, generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu vypracuje mezinárodní seznam všech osobností, označených Vysokými smluvními stranami za schopné k výkonu působnosti generálního komisaře pro kulturní statky. Tento seznam se bude na podnět generálního ředitele Organisace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu periodicky přezkoumávat podle žádostí Vysokých smluvních stran.
Jakmile je některá Vysoká smluvní strana účastna ozbrojeného konfliktu, na nějž se vztahuje článek 18 Úmluvy, a) jmenuje představitele pro kulturní statky, které jsou na jejím území; má-li obsazeno jiné území, je povinna jmenovat zvláštního představitele pro kulturní statky, které tam jsou; b) ochranná mocnost každé odpůrčí strany této Vysoké smluvní strany jmenuje u ní podle níže uvedeného článku 3 své delegáty; c) u této Vysoké smluvní strany je podle níže uvedeného článku 4 jmenován generální komisař pro kulturní statky.
Ochranná mocnost jmenuje své delegáty z řad členů svého diplomatického či konzulárního personálu nebo se souhlasem strany, u níž budou pověřeni, z řad jiných osob.
Delegáti ochranných mocností zjišťují porušení Úmluvy, vyšetřují se souhlasem strany, u níž jsou pověřeni, okolnosti, za nichž porušení nastala, činí na místě zákroky, aby ustala a je-li toho třeba, vyrozumívají o nich generálního komisaře. Informují ho o své činnosti.
Generální komisaři pro kulturní statky, delegáti ochranných mocností, inspektoři a znalci nesmějí v žádném případě překročit meze své funkce. Zvláště musí brát v úvahu nutnost ochrany Vysoké smluvní strany, u níž jsou pověřeni, a mít ohled za všech okolností na takové požadavky vojenské situace, jaké jim sdělí řečená Vysoká smluvní strana.
Jestliže jedna ze stran v konfliktu nepoužívá vůbec nebo již nepoužívá služeb ochranné mocnosti, může být požádán některý neutrální stát o převzetí funkcí ochranné mocnosti k jmenování generálního komisaře pro kulturní statky podle ustanovení článku 4. Generální komisař takto jmenovaný případně svěřuje inspektorům funkce delegátů ochranných mocností, stanovené tímto Řádem.
Odměnu a výlohy generálního komisaře pro kulturní statky, inspektorů a znalců nese strana, u níž jsou pověřeni; o odměně a úhradě výloh delegátů ochranných mocností se dohodnou tyto mocnosti a státy, jejichž zájmy hájí.
Provádí-li se převoz pod zvláštní ochranou na území jiné země, řídí se nejen článkem 12 Úmluvy a článkem 17 tohoto Řádu, nýbrž i těmito ustanoveními: a) pokud budou kulturní statky na území jiného státu, bude tento stát jejich depozitářem. Zajistí jim alespoň takovou péči, jakou věnuje vlastním kulturním statkům obdobné důležitosti; b) depozitářský stát vrátí tyto statky teprve po ukončení konfliktu; vrácení bude uskutečněno do šesti měsíců od podání příslušné žádosti; c) během transportů, za sebou následujících, a pokud budou na území jiného státu, budou kulturní statky vyňaty z jakéhokoli zabavení a nebude jich moci být použito ani deponentem ani depozitářem. Bude-li to však nutné pro ochranu těchto statků, může depozitář se souhlasem deponenta zařídit převoz těchto statků na území třetí země a to za podmínek, stanovených v tomto článku; d) v žádosti o poskytnutí zvláštní ochrany musí být uvedeno, že stát, na jehož území transport směřuje, přijímá ustanovení tohoto článku.
Přepravuje-li některá Vysoká smluvní strana, okupující území jiné Vysoké smluvní strany, kulturní statky do krytu, umístěného jinde na tomto území, a nemůže dodržovat postup, stanovený v článku 17 tohoto Řádu, není tato přeprava považována za zpronevěření ve smyslu článku 4 Úmluvy, jestliže generální komisař pro kulturní statky potvrdí písemně po předchozí poradě s obvyklým ochranným personálem, že tento transport byl vynucen okolnostmi.