Zákon o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a polskými osobami
o úpravě některých nároků a závazků mezi československými a polskými osobami
(1)
Nároky československého státu a československých právnických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům, nadacím a polským fyzickým osobám a nároky československých fyzických osob proti polskému státu, polským právnickým osobám, ústavům a nadacím, pokud se považují za vypořádané podle Dohody mezi Československou republikou a Polskou lidovou republikou o vypořádání nevyřízených majetkových otázek, vyhlášené vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 4/1959 Sb. (dále jen „Dohoda“), a pokud již podle Dohody nezanikly, zanikají dnem 9. ledna 1959.
(2)
Vláda se zmocňuje stanovit zásady, v kterých případech, zejména za které druhy zaniklých nároků (odstavec 1) a v jaké výši se poskytne náhrada osobám pozbyvším nároků, popřípadě jejich právním nástupcům. Dědicům ze zákona, kteří nepatří k okruhu osob uvedených v §§ 526 až 532 obč. zák., se však náhrada neposkytne; přitom je nerozhodné, kdy zůstavitel zemřel a jakou měl státní příslušnost.
(1)
Nároky polského státu a polských právnických osob, ústavů a nadací proti československému státu a československým právnickým a fyzickým osobám, jakož i majetek polských fyzických osob a jejich nároky proti československému státu a československým právnickým osobám, pokud se považují podle Dohody za vypořádané a pokud již podle ní na československý stát nepřešly, přecházejí na československý stát dnem 9. ledna 1959.
(2)
Dlužníci jsou přechodem nároků podle ustanovení odstavce 1 zproštěni povinnosti plnit své závazky dosavadním věřitelům a jsou povinni plnit je československému státu. Vláda může stanovit, které z nároků, jež přešly nebo přecházejí na československý stát, nemají být vymáhány.
Ministerstvo financí v rámci zásad stanovených vládou upraví podmínky, za kterých československý stát převezme od československých osob polské cenné papíry uvedené v čl. 6 Dohody.
Rozhodovat ve věcech, na které se vztahují ustanovení § 1, § 2 odst. 1 a § 3, přísluší ministerstvu financí nebo orgánu jím pověřenému; o řízení v těchto věcech platí vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správní řád).
Ministerstvo financí stanoví podrobnosti k provedení zákona a Dohody, zejména za jakých podmínek se náhrada poskytne (§ 1 odst. 2), jakož i o zániku nároku na náhradu.
Tento zákon nabývá účinnosti ode dne vyhlášení; provedou jej všichni členové vlády.