Vyhláška ministra zahraničních věcí o Protokolu, kterým se mění Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě, podepsaná ve Varšavě dne 12. října 1929

V článku 1 Úmluvy — a) odstavec 2 se ruší a nahrazuje s tímto ustanovením: „2. Mezinárodní dopravou ve smyslu této Úmluvy je každá doprava, při které podle ujednání stran leží místo odletu a místo určení, ať již dojde k přerušení dopravy nebo k překládání či nikoliv, buď na území dvou Vysokých smluvních stran, nebo na území pouze jedné Vysoké smluvní strany, je-li stanovena zastávka na území jiného státu, i když tento stát není Vysokou smluvní stranou. Bez takové zastávky se doprava mezi dvěma místy na území jediné Vysoké smluvní strany nepovažuje za mezinárodní ve smyslu této Úmluvy.“ b) odstavec 3 se ruší a nahrazuje tímto ustanovením: „3. Doprava, která má být provedena postupně několika leteckými dopravci, považuje se pro účely této Úmluvy za nepřerušenou dopravu, byla-li stranami zamyšlena jako jediný výkon, ať byla sjednána ve formě jediné smlouvy nebo několika smluv, a nepozbývá své mezinárodní povahy tím, že jedna smlouva nebo několik smluv má být provedeno zcela na území téhož státu.“

V článku 2 Úmluvy — „2. Tato Úmluva se nevztahuje na dopravu listovní pošty a poštovních balíků.“

V článku 3 Úmluvy — a) odstavec 1 se ruší a nahrazuje tímto ustanovením: „1. Při dopravě cestujících musí být vydána letenka obsahující: a) označení míst odletu a určení; b) leží-li místa odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu, označení alespoň jedné z těchto zastávek; c) oznámení, kterým se upozorňuje, že pro dopravu cestujících, kteří podnikají cestu, jejíž konečné určení nebo zastávka leží v jiné zemi než v zemi odletu, může platit Varšavská úmluva, která upravuje a ve většině případů omezuje odpovědnost dopravce za usmrcení nebo úhonu na těle, jakož i za ztrátu nebo poškození zavazadel.“ b) odstavec 2 se ruší a nahrazuje tímto ustanovením: „2. Pokud nebude prokázán opak, letenka je důkazem o uzavření a podmínkách dopravní smlouvy. Chybějící letenka, její nesprávnost nebo ztráta nemá vliv ani na existenci, ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu platit předpisy této Úmluvy. Nastoupí-li však se souhlasem dopravce cestující do letadla, aniž mu byla vydána letenka, anebo neobsahuje-li letenka upozornění předvídané v odstavci 1 c) tohoto článku nebude dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku 22.“

V článku 4 Úmluvy — a) odstavce 1, 2 a 3 se ruší a nahrazují tímto ustanovením: „1. Při dopravě zaslaných zavazadel musí být vydána průvodka pro zavazadla, která, není-li spojena s letenkou vyhovující ustanovení článku 3 odstavce 1 nebo není-li obsažena v letence, musí obsahovat: a) označení míst odletu a určení; b) leží-li místo odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu, označení alespoň jedné z těchto zastávek; c) oznámení, kterým se upozorňuje, že pro dopravu, jejíž konečné určení nebo zastávka leží v jiné zemi, než v zemi odletu, může platit Varšavská úmluva, která upravuje a ve většině případů omezuje odpovědnost dopravce za ztrátu nebo poškození zavazadel.“ b) odstavec 4 se ruší a nahrazuje tímto ustanovením: „2. Průvodka pro zavazadla je, pokud nebude prokázán opak, důkazem o zápisu zavazadel a o podmínkách dopravní smlouvy. Chybějící průvodka, její nesprávnost nebo ztráta nemá vliv ani na existenci ani na platnost dopravní smlouvy, pro kterou budou i tu platit předpisy této Úmluvy. Převezme-li však dopravce zavazadla, aniž byla vydána průvodka, nebo neobsahuje-li průvodka [ledaže by byla spojena s letenkou anebo obsažena v letence vyhovující ustanovení článku 3, odstavce 1 c)] upozornění požadované podle odstavce 1 c) tohoto článku, nebude dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku 22 odstavce 2.“

V článku 6 Úmluvy — „3. Dopravce musí podepsat dříve než bude zboží naloženo do letadla.“

Článek 8 Úmluvy se ruší a nahrazuje tímto ustanovením: „Letecký nákladní list musí obsahovat: a) označení míst odletu a určení; b) leží-li místa odletu a určení na území jediné Vysoké smluvní strany a předvídá-li se jedna nebo několik zastávek na území jiného státu, označení alespoň jedné z těchto zastávek: c) oznámení, kterým se odesílatelé upozorňují, že má-li doprava konečné určení nebo zastávku v jiné zemi než v zemi odletu, může se na ni vztahovat Varšavská úmluva, která upravuje a ve většině případů omezuje odpovědnost dopravců za ztrátu nebo poškození zboží.“

Článek 9 Úmluvy se ruší a nahrazuje tímto ustanovením: „Je-li za souhlasu dopravce naloženo zboží do letadla, aniž byl vystaven letecký nákladní list, nebo neobsahuje-li tento nákladní list upozornění stanovené v článku 8 odstavci c), nebude dopravce oprávněn dovolávat se ustanovení článku 22 odstavce 2.“

V článku 10 Úmluvy — „2. Odesílatel bude odpovědný na každou škodu, kterou utrpí dopravce nebo kterákoli jiná osoba, vůči níž je dopravce odpovědný proto, že odesilatelovy údaje a prohlášení byly nesprávné, nepřesné nebo neúplné.“

Článek 15 Úmluvy — „3. Nic v této Úmluvě nebrání tomu, aby nebyl vydán převoditelný letecký nákladní list.“

Odstavec 2 článku 20 Úmluvy se ruší.

Článek 22 Úmluvy se ruší a nahrazuje těmito ustanoveními: 1. Při dopravě osob je odpovědnost dopravce za každého cestujícího omezena na částku dvou set padesáti tisíc franků. Lze-li podle právního řádu soudu, na nějž věc byla vznesena, stanovit náhradu ve formě důchodu, nesmí jistina důchodu přesahovat dvěstě padesát tisíc franků. Nicméně může cestující stanovit zvláštní úmluvou s dopravcem vyšší hranici odpovědnosti. 2.a) Při dopravě zapsaných zavazadel a nákladu je odpovědnost dopravce omezena na částku dvou set padesáti franků za kilogram, neučiní-li cestující nebo odesílatel, odevzdávaje zásilku dopravci, zvláštní prohlášení o zájmu na dodání do místa určení a nezaplatí-li popřípadě příslušný poplatek. V tomto případě bude dopravce povinen platit až do výše udané částky, neprokáže-li že tato částka je vyšší než skutečný zájem cestujícího či odesilatele na dodání do místa určení. b) Dojde-li ke ztrátě, poškození nebo zpoždění části zapsaných zavazadel nebo nákladu, či jakéhokoli předmětu u nich obsaženého, přihlíží se pouze k celkové váze příslušné zásilky či zásilek při stanovení hranice odpovědnosti dopravce. Je-li však ztrátou, poškozením nebo zpožděním části zapsaných zavazadel nebo nákladu, či v nich obsaženého předmětu, ovlivněna hodnota jiných zásilek krytých touž průvodkou pro zavazadla nebo týmž leteckým nákladním listem, musí se při stanovení hranice odpovědnosti přihlížet k celkové váze těchto zásilek. 3. Pokud jde o předměty, jež si cestující opatruje sám, je odpovědnost dopravce omezena na pět tisíc franků u každého cestujícího. 4. Hranice stanovené tímto článkem nebrání soudu, aby podle svého právního řádu přiznal navíc částku odpovídající zcela nebo zčásti soudním útratám nebo jiným procesním výdajům, vynaloženým ze strany žalobce. Toto ustanovení neplatí, jestliže výše přiznané náhrady škody, nepočítaje v to soudní útraty a jiné procesní výdaje, nepřesahuje částku, kterou dopravce nabídl písemně žalobci do šesti měsíců ode dne události, kterou byla způsobena škoda, anebo před zahájením sporu, došlo-li k němu později. 5. Částky uvedené v tomto článku ve francích jsou vyjádřeny v měnové jednotce, která se svou hodnotou rovná šedesáti pěti a půl miligramu zlata o ryzosti devítiset tisícin. Tyto částky lze převádět na kteroukoli státní měnu v zaokrouhlených číslech. Nejde-li o zlaté státní měny, převedou se tyto částky v případě soudního řízení podle hodnoty těchto měn ve zlatě v den rozsudku.“

V článku 23 Úmluvy se dosavadní ustanovení stává odstavcem 1 a připojuje se odstavec 2 tohoto znění: „2. Odstavec 1 tohoto článku se nevztahuje na doložky týkající se ztráty nebo poškození, vyplývající z povahy nebo z vlastní vady dopravovaného nákladu.“

V článku 25 Úmluvy — „Hranice odpovědnosti stanovené v článku 22 neplatí, je-li prokázáno, že škoda vyplývá z činu nebo z opomenutí dopravce nebo jeho zaměstnanců, kterého se dopustili buď s úmyslem způsobit škodu nebo nerozvážně a s vědomím, že škoda pravděpodobně z toho vznikne, leč bude-li pokud jde o čin nebo opomenutí zaměstnanců, rovněž prokázáno, že jednali při výkonu své služby.“

Za článkem 25 Úmluvy se vkládá tento článek:

1. Je-li podána žaloba proti dopravcovu zaměstnanci pro škodu, na kterou se vztahuje tato Úmluva, bude moci tento zaměstnanec, prokáže-li že jednal při výkonu své služby uplatňovat hranice odpovědnosti, jichž se může dovolávat sám dopravce podle článku 22. 2. Celková výše náhrady škod, kterou lze takto obdržet od dopravce a od jeho zaměstnanců, nesmí v takovém případě překročit zmíněné hranice. 3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku neplatí, je-li prokázáno, že škoda vznikla v důsledku činu nebo opomenutí zaměstnance, jichž se dopustil buď s úmyslem způsobit škodu nebo nerozvážně a s vědomím, že škoda pravděpodobně z toho vznikne.“

V článku 26 Úmluvy — „2. Při poškození má příjemce zaslat dopravci stížnost ihned, jakmile bylo poškození shledáno, a to nejpozději ve lhůtě sedmi dnů, jde-li o zavazadla, a ve lhůtě čtrnácti dnů, jde-li o náklad, počítaje od jejich přijetí. Při zpoždění má být stížnost učiněna nejpozději do jednadvaceti dnů ode dne, kdy zavazadlo nebo náklad my byly předány.“

Článek 34 Úmluvy se ruší a nahrazuje tímto ustanovením: „Ustanovení článků 3 až 9 o dopravních listinách se nevztahují na dopravu, která se provádí za mimořádných okolností mimo rámec veškeré normální činnosti leteckého provozu.“

Za článkem 40 Úmluvy se vkládá tento článek:

1. V článku 37 odstavci 2 a v článku 40 odstavci 1 výraz Vysoká smluvní strana znamená stát. Ve všech ostatních případech výraz Vysoká smluvní strana znamená stát, jehož ratifikace nebo přístup k Úmluvě nabyly účinnosti a jehož výpověď nenabyla účinnosti. 2. Pro účely Úmluvy slovo území znamená nejen vlastní území státu, avšak také veškerá území, jež tento stát zastupuje v zahraničních stycích.“

Úmluva změněná tímto Protokolem se vztahuje na mezinárodní dopravu vymezenou v článku 1 Úmluvy, leží-li místa odletu a určení buď na území dvou států, které jsou stranami tohoto Protokolu, nebo na území jediného státu, který je stranou tohoto Protokolu, je-li stanovena zastávka na území jiného státu.

Mezi stranami tohoto Protokolu Úmluva a Protokol tvoří a vykládají se jako jediný dokument a budou se nazývat Varšavská úmluva změněná v Haagu r. 1955.

Až do dne, kdy nabude účinnosti podle ustanovení článku XXII odstavce 1, zůstane tento Protokol otevřen k podpisu pro každý stát, který do té doby ratifikuje Úmluvu, nebo k ní přistoupí, jakož i pro každý stát, který se účastnil konference, na níž byl tento Protokol přijat.

1. Tento Protokol bude předložen k ratifikaci státům, které jej podepsaly. 2. Bude-li tento Protokol ratifikován státem, který není stranou Úmluvy, přistoupí tím tento stát k Úmluvě změněné tímto Protokolem. 3. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Polské lidové republiky.

1. Jakmile tento Protokol bude ratifikován třiceti státy, které jej podepsaly, nabude mezi nimi účinnosti devadesátého dne po uložení třicáté ratifikační listiny. Vůči každému státu, který jej ratifikuje později, nabude účinnosti devadesátého dne po uložení jeho ratifikační listiny. 2. Jakmile tento Protokol nabude účinnosti bude zaregistrován u Organizace spojených národů vládou Polské lidové republiky.

1. Po nabytí účinnosti zůstane tento Protokol otevřen přístupu každého státu, který jej nepodepsal. 2. Přistoupí-li k tomuto Protokolu stát, který není stranou Úmluvy, považuje se to za přístup k Úmluvě změněné tímto Protokolem. 3. Přístup se provede uložením listiny o přístupu u vlády Polské lidové republiky a nabude účinnosti devadesátého dne po tomto uložení.

1. Každá strana může vypovědět tento Protokol oznámením zaslaným vládě Polské lidové republiky. 2. Výpověď nabude účinnosti šest měsíců poté, kdy vláda Polské lidové republiky obdrží oznámení výpovědi. 3. Mezi stranami tohoto Protokolu se výpověď Úmluvy jednou z nich podle článku 39 nebude vykládat jako výpověď Úmluvy změněné tímto Protokolem.

1. Tento protokol se vztahuje na veškerá území, jež stát, který je stranou tohoto Protokolu, zastupuje v zahraničních stycích, vyjma území, o nichž bylo učiněno prohlášení podle odstavce 2 tohoto článku. 2. Každý stát, ukládaje svou ratifikační listinu nebo listinu o přístupu, může prohlásit, že se přijetí tohoto Protokolu netýká jednoho nebo několika území, jež zastupuje v zahraničních stycích. 3. Každý stát může později oznámit vládě Polské lidové republiky, že se tento Protokol bude vztahovat na jedno nebo několik území, jež byla předmětem prohlášení učiněného podle odstavce 2 tohoto článku. Toto oznámení nabude účinnosti devadesátého dne po jeho obdržení touto vládou. 4. Každý stát, který je stranou tohoto Protokolu, může v souhlase s ustanovením článku XXIV odstavce 1 vypovědět Protokol odděleně pro kterékoli území, jež zastupuje v zahraničních stycích.

Tento Protokol nemůže být předmětem výhrad, avšak každý stát může kdykoli prohlásit oznámením učiněným vládě Polské lidové republiky, že se Úmluva změněná tímto Protokolem nebude vztahovat na dopravu osob, nákladu a zavazadel, vykonávanou pro jeho vojenské úřady letadly zapsanými do jeho rejstříku, je-li celá kapacita těchto letadel vyhrazena pro tyto úřady nebo jde na jejich účet.

a) každý podpis tohoto Protokolu a den podpisu; b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přístupu k tomuto Protokolu a den, kdy se tak stalo; c) den, kterým tento Protokol nabývá účinnosti podle odstavce 1 článku XXII; d) každé oznámení výpovědi a den jeho přijetí; e) každé prohlášení nebo oznámení učiněné podle článku XXV a den jeho přijetí; f) každé oznámení učiněné podle článku XXVI a den jeho přijetí. Nebudou-li se tato znění shodovat, bude rozhodné znění v jazyce francouzském, v němž byla sepsána Úmluva. Tento Protokol bude uložen u vlády Polské lidové republiky, u které podle ustanovení článku XX zůstane otevřen k podpisu, a tato vláda odevzdá ověřené opisy tohoto Protokolu vládám všech států, které podepsaly Úmluvu nebo tento Protokol, dále všech států, které jsou stranami této Úmluvy nebo tohoto Protokolu, a všech států, které jsou členy Mezinárodní organizace pro civilní letectví nebo Organizace spojených národů, jakož i Mezinárodní organizaci pro civilní letectví.