Vyhláška ministra zahraničních věcí o Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934 a v Nice dne 15. června 1957
ministra zahraničních věcí o Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934 a v Nice dne 15. června 1957
Příslušníkům smluvních zemí jsou na roveň postaveni příslušníci zemí nepřistoupivších k této dohodě, kteří na území Zvláštní unie, vytvořené touto dohodou, vyhovují podmínkám stanoveným v čl. 3 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.
Doklady o právu používat některých součástí známky - jako jsou např. znaky, štíty, portréty, vyznamenání, tituly, obchodní nebo osobní jména jiná, než je jméno přihlašovatelovo, nebo jiné obdobné nápisy -, které by úřady smluvních zemí mohly vyžadovat, budou osvobozeny od každého jiného potvrzení nebo ověření, než je potvrzení nebo ověření úřadem země původu.
Mezinárodně registrovaný majitel známky se může kdykoliv zříci ochrany v jedné nebo více smluvních zemích. Prohlášení o vzdání se ochrany bude předáno úřadu země původu. Tento úřad oznámí vzdání se ochrany Mezinárodnímu úřadu a ten je oznámí úřadům zemí,jichž se toto vzdání ochrany týká. Vzdání se ochrany nepodléhá žádnému poplatku.
V případě výpovědi této dohody platí článek 17 bis Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. Mezinárodní známky, které byly zapsány až do dne, kdy výpověď nabude účinnosti, a které nebyly odmítnuty během roku podle článku 5, budou požívat po celou dobu mezinárodní ochrany nadále stejné ochrany, jako kdyby v této zemi byly přímo přihlášeny.