Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech

1. Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejné právní ochrany svých osobních a majetkových práv jako její vlastní státní občané. Mohou se volně a bez překážek obracet na soudy a jiné orgány, do jejichž pravomoci patří občanské, rodinné a trestní věci, a jsou též oprávněni žádat o zahájení řízení k ochraně svých osobních a majetkových práv. 2. Státní občané jedné smluvní strany se mohou obracet na orgány druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci patří občanské, rodinné a trestní věci, za stejných podmínek jako její vlastní státní občané. 3. Jestliže se příslušný orgán jedné smluvní strany uvedený v odstavci 1 tohoto článku dozví o tom, že se na jeho území nebo mimo jeho území nacházejí dědici nebo ti, kdož zanechali závěť, uvědomí o tom příslušný orgán druhé smluvní strany. 4. Jestliže státní občan jedné smluvní strany zemře na území země, jejímž je státním občanem, a jestliže dědicem je státní občan druhé smluvní strany, příslušný orgán uvědomí o tom podle odstavce 1 tohoto článku diplomatickou misi nebo konzulární orgán druhé smluvní strany.

Příslušné orgány obou smluvních stran si poskytují vzájemně právní pomoc v občanských, rodinných a trestních věcech.

1. Právní pomocí se rozumí provedení určitých procesních úkonů, zejména: provedení odnětí a prohlídky předmětů, zabavení majetku, zasílání a vydávání věcných důkazů, výslech stran, účastníků řízení, svědků a znalců, osob podezřelých a obviněných, sepisování a doručování písemností a provedení dožádání. 2. Ústřední orgány obou smluvních stran si na požádání poskytují pomoc při zjišťování pobytu osob nacházejících se na území jejich státu, jestliže je to zapotřebí k uplatnění práv nebo plnění povinností jejich státních občanů.

1. Příslušné orgány smluvních stran udržují vzájemné styky prostřednictvím svých ústředních orgánů, pokud tato smlouva nestanoví jinak. 2. Příslušné orgány ve smyslu této smlouvy jsou soudy, prokuratury a státní notářství. 3. Ústřední orgány ve smyslu této smlouvy jsou ze strany Československé socialistické republiky: Generální prokuratura Československé socialistické republiky, ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky; ze strany Mongolské lidové republiky: Státní prokuratura Mongolské lidové republiky a ministerstvo spravedlnosti Mongolské lidové republiky. Pro poskytování informací podle článku 12 této smlouvy je ústředním orgánem i Nejvyšší soud Československé socialistické republiky a Nejvyšší soud Mongolské lidové republiky.

Při vzájemných stycích podle této smlouvy používají orgány smluvních stran jazyk vlastní nebo ruský. Avšak k písemnostem přiloženým k žádosti o poskytnutí právní pomoci a vyhotoveným v jazyku dožadující smluvní strany musí být připojen překlad do ruského jazyka nebo do jazyka dožádané smluvní strany.

1. Dožádání o poskytnutí právní pomoci (dále jen „dožádání“) musí obsahovat název dožadujícího orgánu, název dožádaného orgánu, označení věci, v níž se žádá o právní pomoc, příjmení a jména účastníků nebo obviněných, jejich státní příslušnost, zaměstnání, bydliště nebo pobyt, jména a příjmení a bydliště jejich zmocněných zástupců, nutné údaje o podstatě dožádání a v trestních věcech i popis a označení trestného činu a podle možnosti místo, data narození, jména a příjmení rodičů obviněného. 2. Dožádání a zasílané písemnosti musí být opatřeny podpisem a úředním razítkem příslušného orgánu. 3. Dožádání se vyhotovují v souladu s právním řádem dožadující smluvní strany. 4. Při dožádání mohou smluvní strany použít formulářů, jejichž znění bude navzájem dohodnuto.

1. Dožádání se vyřizují podle právního řádu smluvní strany, jíž je dožádání adresováno. Na žádost dožadujícího orgánu, pokud to není v rozporu s právním řádem dožádané smluvní strany, může být zachován takový postup a forma vyřízení dožádání, jak je v dožádání uvedeno. 2. Jestliže orgán, jemuž je dožádání adresováno, není příslušný k jeho vyřízení, postoupí ho příslušnému orgánu. 3. Dožádaný orgán uvědomí dožadující orgán o čase a místě vyřízení dožádání. 4. Jestliže osoba označená v dožádání nežije na uvedené adrese, učiní dožádaný orgán z vlastní iniciativy opatření nutná ke zjištění adresy. 5. Jestliže dožádání o poskytnutí právní pomoci nelze vyhovět, dožádaný orgán o tom uvědomí dožadující orgán a oznámí mu i důvody, pro něž nebylo možno dožádání vyhovět.

1. Při vyřizování dožádání o doručení písemností postupuje dožádaný orgán ve smyslu článku 7 této smlouvy podle právního řádu svého státu. 2. Jestliže k doručovaným písemnostem není přiložen překlad do ruského jazyka nebo do jazyka dožádané smluvní strany, orgán, jemuž je dožádání adresováno, odevzdá písemnosti příjemci, je-li ochoten je dobrovolně přijmout. 3. Ověření překladu provede státní orgán, diplomatická mise nebo konzulární úřad jedné ze smluvních stran nebo úřední tlumočník. 4. Doručení písemností se potvrzuje v doručence, v níž je třeba uvést datum doručení, podpis příjemce i doručovatele a též razítko doručujícího orgánu. Doručení písemností může být potvrzeno úředním osvědčením orgánu, z něhož je zřejmé, kdy a jakým způsobem byla písemnost doručena.

1. Smluvní strany jsou oprávněny doručovat písemnosti prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů vlastním státním občanům, jestliže žijí na území druhé smluvní strany. 2. Při doručování písemností podle odstavce 1 tohoto článku nelze použít žádných donucovacích prostředků.

1. Svědek nebo znalec, který se dostavil na předvolání orgánu druhé smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své státní občanství, brán k trestní odpovědnosti, vzat do vazby nebo trestně stíhán pro trestný čin, který spáchal před překročením státních hranic této smluvní strany. Stejně tak nesmí být takové osoby trestně stíhány nebo vězněny v souvislosti s jejich výslechem jako svědků nebo znalců nebo v souvislosti s trestným činem, který též byl předmětem soudního řízení. 2. Svědek nebo znalec ztrácí ochranu uvedenou v odstavci 1 tohoto článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany, ač takovou možnost měl, do 7 dnů, počínajíc dnem, kdy ho dožadující orgán uvědomil, že jeho přítomnosti není více třeba. Do této lhůty se nepočítá doba, v jejímž průběhu svědek nebo znalec nemohl bez své viny opustit území smluvní strany. 3. Předvolané osoby mají právo žádat náhradu cestovních nákladů, nákladů pobytu v zahraničí a ušlý výdělek a znalec má mimo to právo na odměnu za znalecký posudek. V předvolání je nutno uvést, na jaké náhrady mají tyto osoby nárok, a na jejich žádost jim bude poskytnuta záloha na úhradu stanovených výdajů. 4. Osoby předvolané k orgánu nejsou povinny předvolání vyhovět. V předvolání nelze použít pohrůžky donucení pro případ, jestliže osoba k orgánu předvolaná předvolání nevyhoví.

1. Dožádaná smluvní strana nebude požadovat náhradu nákladů za poskytnutí právní pomoci. Smluvní strany nesou samy všechny náklady, jež vznikly při poskytování právní pomoci na jejich území, zejména též náklady, které vznikly při opatřování důkazů. 2. Dožádaný orgán uvědomí dožadující orgán o výši vzniklých nákladů. Jestliže dožadující orgán vymůže úhradu těchto nákladů od osoby, která je povinna je uhradit, připadnou získané náklady ve prospěch smluvní strany, která je vymohla.

Ústřední orgány obou smluvních stran si na požádání navzájem poskytují informace týkající se právních předpisů svých států, které platí nebo platily na jejich území, o právních otázkách a informace o výkladu právních předpisů jejich příslušnými orgány.

Právní pomoc lze odmítnout, jestliže by jejím poskytnutím byla narušena svrchovanost nebo bezpečnost dožádané smluvní strany.

Ustanovení této smlouvy se vztahují obdobně i na právnické osoby.

1. Listiny vyhotovené nebo ověřené soudem nebo jiným příslušným orgánem na území jedné smluvní strany, opatřené podpisem a úředním razítkem, nevyžadují dalšího ověření za účelem jejich použití soudy nebo jinými orgány druhé smluvní strany. 2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahuje i na listiny, na nichž byly ověřeny podpisy podle předpisů jedné ze smluvních stran. 3. Listiny vyhotovené na území jedné smluvní strany jsou považovány za oficiální listiny a jsou právoplatné i na území druhé smluvní strany jako její vlastní listiny.

1. Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je státním občanem. 2. Způsobilost právnické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého byla právnická osoba zřízena.

1. K omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům je příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti má být rozhodnuto, pokud tato smlouva nestanoví jinak. Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že u státního občana druhé smluvní strany, který se zdržuje na jejím území, jsou důvody k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom příslušný soud druhé smluvní strany. To platí i v tom případě, jestliže soud učiní dočasná opatření potřebná k ochraně této osoby a jejího majetku. 2. Pokud soud druhé smluvní strany, jemuž byly oznámeny skutečnosti uvedené v odstavci 1, nezahájí do tří měsíců potřebné řízení nebo pokud se v této lhůtě nevyjádří, uskuteční řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území tato osoba žije. V takovém případě lze rozhodnutí o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům vyslovit jen z důvodů stanovených právními řády obou smluvních stran, a bude zasláno příslušnému soudu druhé smluvní strany. 3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použijí obdobně i při vrácení nebo změně způsobilosti k právním úkonům.

1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a ke stanovení důkazu smrti jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila. 2. Orgán jedné smluvní strany může prohlásit státního občana druhé smluvní strany za mrtvého a) na návrh osoby, která hodlá uplatnit nárok vyplývající z dědického nebo manželského majetkového práva k nemovitosti nezvěstného, která se nalézá na území smluvní strany, jejíž orgán uskutečňuje řízení, b) na návrh manžela nezvěstné osoby, který v době podání návrhu žije na území druhé smluvní strany, jejíž orgán uskutečňuje řízení. 3. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 postupují orgány smluvních stran podle právního řádu toho státu, jehož státním občanem byla výše uvedená osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila.

1. Způsobilost uzavřít manželství se řídí u každé osoby, která hodlá uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem příslušná osoba je. 2. Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá. K platnosti manželství mezi státními občany smluvních stran se vždy požaduje, aby byl zachován jejich vlastní právní řád.

1. Mají-li oba manželé totéž státní občanství, řídí se jejich osobní i majetkoprávní vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou. 2. Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkoprávní vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž státními občany byli současně oba manželé naposledy. 3. Jestliže manželé nemají a nikdy neměli státní občanství téže smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště.

1. Rozhodovat ve věcech týkajících se osobních a majetkoprávních vztahů manželů je příslušný soud té smluvní strany, jejímiž státními občany manželé jsou. Pokud manželé mají v době soudního řízení bydliště na území druhé smluvní strany, je na jejich návrh příslušný i soud této smluvní strany. 2. Zahájení řízení u soudu jedné smluvní strany zabraňuje tomu, aby o téže věci bylo zahájeno řízení u soudu druhé smluvní strany. Toto ustanovení platí i pro články 23 a 27. 3. Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, je ve věcech týkajících se osobních a majetkoprávních vztahů manželů příslušný soud té smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště; nemají-li nebo neměli-li takové bydliště, je v těchto otázkách příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem je odpůrce.

1. Při zrušení manželství se postupuje podle právního řádu smluvní strany, jejímiž státními občany byli manželé v době podání návrhu. 2. Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, postupuje soud, u něhož se řízení provádí, podle právního řádu svého státu.

1. K řízení o zrušení manželství v případě uvedeném v článku 22 odstavci 1 této smlouvy je příslušný soud té smluvní strany, jejímiž státními občany byli manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu měli oba manželé své bydliště na území druhé smluvní strany, je i soud této smluvní strany příslušný jednat ve věci zrušení manželství. 2. K řízení o zrušení manželství v případě uvedeném v článku 22 odstavci 2 této smlouvy je příslušný soud té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé své bydliště. Jestliže jeden z manželů má své bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou ke zrušení manželství příslušné soudy obou smluvních stran.

O prohlášení manželství za neplatné a o tom, zda tu manželství je nebo není, a o příslušnosti soudů v těchto případech platí obdobná ustanovení článků 22 a 23 této smlouvy.

Povinnost platit výživné mezi osobami, jejichž manželství bylo zrušeno nebo prohlášeno za neplatné, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba povinná platit výživné. K tomu je příslušný soud té smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která je povinna platit výživné.

1. Ve věcech určení otcovství (zjištění a popření) je příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže navrhovatel i odpůrce mají bydliště na území téže smluvní strany, je k řízení příslušný soud této smluvní strany. 2. Určení otcovství (zjištění a popření) se řídí právním řádem té smluvní strany, jejíhož státního občanství nabylo dítě narozením. 3. Formě předepsané k uznání otcovství je vyhověno i v tom případě, jestliže se rozhodovalo v souladu s právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo k uznání.

1. Právní vztahy mezi rodiči a dětmi, jakož i právní vztahy mezi dítětem narozeným mimo manželství a jeho rodiči se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. 2. Ve věcech právních vztahů uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný rozhodovat jak soud smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě, tak i soud smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště nebo pobyt.

1. Pokud tato smlouva nestanoví jinak, je ve věcech výchovy a výživy nezletilých dětí a v jiných věcech s tím souvisících příslušný soud té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Soud jedné smluvní strany je příslušný jednat ve věci výživy nezletilých dětí, které jsou státními občany druhé smluvní strany, jestliže se nárok na výživné uplatňuje proti státním občanům této smluvní strany. 2. V neodkladných případech může učinit dočasně potřebná opatření na ochranu osobnosti dítěte a jeho majetku soud druhé smluvní strany, na jejímž území dítě žije. 3. Jestliže soud, jemuž byla podána zpráva podle odstavce 2 tohoto článku nezačne do tří měsíců ve věci jednat, zahájí takového řízení soud smluvní strany, na jejímž území dítě žije. Své rozhodnutí oznámí soud příslušnému soudu té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. 4. Vztahy mezi rodiči a dětmi uvedené v odstavci 1 tohoto článku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.

1. Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení. 2. Jestliže je dítě státním občanem druhé smluvní strany, je nutno při osvojení nebo jeho zrušení opatřit prohlášení o souhlasu dítěte, pokud se to vyžaduje podle právních předpisů smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Kromě toho je nutno opatřit souhlas zákonného zástupce dítěte a příslušného státního orgánu druhé smluvní strany. 3. Je-li dítě osvojováno manželi, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, je nutno osvojení nebo jeho zrušení provést v souladu s právním řádem obou smluvních stran.

1. K řízení o osvojení nebo o jeho zrušení jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení. 2. V případě uvedeném v čl. 29 odst. 3 je příslušný orgán té smluvní strany, na jejímž území osvojitelé mají nebo měli naposledy společné bydliště nebo pobyt.

1. Zřízení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou osoby, nad nimiž se zřizuje poručenství nebo opatrovnictví (dále jen „opatrovanci“). 2. Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a opatrovancem jsou stanoveny právním řádem smluvní strany, jejíž orgán stanovil poručníka nebo opatrovníka. 3. Povinnost přijmout funkci poručníka nebo opatrovníka se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je poručník nebo opatrovník. 4. Jednat ve věcech podle tohoto článku náleží orgánům příslušným podle místa bydliště osoby, nad níž se zřizuje poručenství nebo opatrovnictví.

1. Pokud tato smlouva nestanoví jinak, je příslušný rozhodovat o zřízení a zrušení poručenství nebo opatrovnictví orgán smluvní strany, jejímž státním občanem je opatrovanec. 2. Rozhodnutí o zřízení a zrušení poručenství nebo opatrovnictví vydané orgány jedné smluvní strany, pokud se týkají jejích vlastních státních občanů, mají právní platnost i na území druhé smluvní strany.

1. Je-li třeba provést na území smluvní strany nezbytná opatření na ochranu zájmů státního občana druhé smluvní strany, který má bydliště nebo majetek na území prvé smluvní strany, je příslušný orgán této smluvní strany povinen neprodleně o tom uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany. 2. V neodkladných případech může příslušný orgán sám provést předběžná opatření podle svého právního řádu, o čemž neprodleně uvědomí diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany. Předběžná opatření mají platnost potud, pokud příslušný orgán druhé smluvní strany nerozhodne jinak, o čemž uvědomí orgán, který provedl předběžná opatření.

1. Soud smluvní strany příslušný podle článku 32 odst. 1 této smlouvy může přenést poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, má-li opatrovanec na území této smluvní strany své bydliště nebo pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví nabývá účinnosti tehdy, když dožádaný orgán převezme sám poručenství nebo opatrovnictví a uvědomí o tom dožadující orgán. 2. Orgán smluvní strany, který podle odstavce 1 tohoto článku převzal poručenství nebo opatrovnictví, je vede podle právního řádu svého státu. Není však oprávněn rozhodovat o otázkách týkajících se osobního stavu opatrovance.

1. Forma právních úkonů se řídí právním řádem, kterým se řídí samotný právní úkon, avšak stačí, postupuje-li se podle právních předpisů platných v místě, v němž k právnímu úkonu došlo. 2. Forma právních úkonů týkajících se nemovitosti se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost je.

1. Smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. 2. Závazky z protiprávních úkonů a jiných událostí, které podle zákona zakládají odpovědnost, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k úkonu nebo nastala jiná událost.

1. K jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v článku 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. 2. Účastníci závazkového právního vztahu se mohou dohodnout o změně příslušnosti soudu ve věcech uvedených v čl. 36 odst. 1 této smlouvy. Není však přípustné touto dohodou měnit věcnou příslušnost soudů.

1. Státní občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek a práva na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a v takovém rozsahu jako vlastní státní občané. 2. Státní občané jedné smluvní strany mohou závětí nakládat se svým majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.

1. Dědické právo k movitému majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době své smrti. 2. Dědické právo k nemovitému majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nalézá.

1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad projevu vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době projevu vůle. 2. Forma závěti a forma jejího zrušení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti. Pokud jde o formu pořízení nebo zrušení závěti, stačí, jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť pořízena nebo zrušena.

Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické právo, zůstalo dědictví a není dědiců, připadá movitý majetek ve prospěch té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti a nemovitý majetek přechází do vlastnictví té smluvní strany, na jejímž území se nalézá.

1. K projednání dědictví k movitému majetku je příslušný orgán smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti, pokud se touto smlouvou nestanoví jinak. 2. K projednání dědictví k nemovitému majetku je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá. 3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí obdobně i pro projednávání sporů, které vznikly na základě dědického práva. 4. Jestliže předmětem dědictví je movitý majetek, který zůstal po smrti státního občana jedné ze smluvních stran na území druhé smluvní strany, a jestliže s tím souhlasí všichni dědicové, projedná dědictví na návrh dědice nebo zůstavitele příslušný orgán této smluvní strany.

Posouzení, zda jde o movitý nebo nemovitý majetek, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá.

Jestliže státní občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, je příslušný orgán povinen neprodleně o tom uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany a oznámit mu vše, co je mu známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o rozsahu a hodnotě dědictví, jakož i o tom, zda byla pořízena závěť. Je-li příslušnému orgánu jedné ze smluvních stran známo, že po zemřelém zůstal majetek na území třetího státu, je povinen to oznámit druhé smluvní straně.

Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po státním občanu druhé smluvní strany, je povinen neprodleně uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních provedených k zajištění ochrany dědictví. Zástupci těchto úřadů se mohou přímo nebo prostřednictvím svých zmocněnců zúčastňovat provedení těchto opatření. Opatření přijatá k ochraně dědictví mohou být na návrh diplomatické mise nebo konzulárního úřadu změněna nebo zrušena.

K otevření a vyhlášení závěti je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území se závěť nalézá a do jehož působnosti náleží řízení o dědických věcech. Žil-li zůstavitel na území druhé smluvní strany, bude zaslán příslušnému orgánu smluvní strany, na jejímž území probíhá řízení, opis závěti a protokol o stavu a obsahu dědictví a podle okolností i protokol o otevření závěti. Na žádost bude zaslán i originál závěti a též protokol o otevření a vyhlášení závěti.

1. Pracovníci diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvních stran jsou oprávněni zastupovat před orgány druhé smluvní strany, bez zvláštního zmocnění, vlastní státní občany, pokud tito jsou nepřítomni nebo si neustanovili zástupce. 2. Zemře-li státní občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, kde neměl bydliště nebo pobyt, budou odevzdány věci, které u sebe měl, bez dalšího řízení a po úhradě jeho dluhů spolu s jejich seznamem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl státním občanem.

1. Jestliže se na území jedné smluvní strany nalézá movitá pozůstalost, bude vydána orgánu příslušnému k provedení dědického řízení nebo diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel, pokud jsou splněny podmínky uvedené v článku 49 odst. 2 písm. b) této smlouvy. 2. Dědické poplatky z nemovitého majetku náleží smluvní straně, na jejímž území se tento majetek nalézá. 3. Dědické poplatky z movitého majetku náleží smluvní straně, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti. 4. Jestliže dědické řízení podle článku 42 odst. 4 této smlouvy uskutečňuje orgán smluvní strany, na jejímž území se majetek nalézá, vybírají se poplatky podle právních předpisů této smluvní strany. Smluvní strana, která v těchto případech vydá podle svého právního řádu movitý majetek druhé smluvní straně, nevybírá dědické poplatky z vydávaného majetku.

1. Movité dědictví nebo výtěžek získaný prodejem movitého nebo nemovitého majetku na území jedné smluvní strany se vydá po ukončení dědického řízení dědicům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany. Pokud dědictví nebo jeho výtěžek nelze odevzdat přímo dědicům nebo jejich zmocněncům, vydá se diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany. 2. Podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku odevzdání může být uskutečněno pod podmínkou, že a) byly zajištěny nebo zaplaceny všechny dědické poplatky a všechny přihlášené pohledávky; b) příslušné orgány daly souhlas k vývozu věcí náležících k dědictví nebo k převodu výtěžku získaného jejich prodejem; c) byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů zůstavitele, přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dědictví nalézá.

1. Pokud tato smlouva nestanoví jinak, nemohou soudy jedné smluvní strany žádat složení žalobní záruky za náklady řízení od státních občanů druhé smluvní strany, kteří jsou účastníky řízení. 2. Výhody uvedené v odstavci 1 nenáležejí státním občanům smluvních stran, kteří mají bydliště na území třetího státu, s nímž nemá v úvahu přicházející smluvní strana smlouvu zaručující vzájemnou vykonatelnost rozhodnutí.

Státní občané jedné smluvní strany jsou před soudy druhé smluvní strany osvobozeni od soudních poplatků a notářských poplatků a mají právo na ustanovení bezplatného právního zástupce za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní státní občané.

1. Návrh na osvobození od soudních poplatků lze podat i prostřednictvím příslušného soudu smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, která návrh podala. Tento soud postoupí návrh na osvobození od soudních poplatků spolu s potvrzením vydaným podle článku 53 této smlouvy a s ostatními písemnostmi týkajícími se řízení, které předložil navrhovatel, soudu druhé smluvní strany podle ustanovení článku 4 této smlouvy. 2. Současně s návrhem na osvobození od soudních poplatků lze podat návrh na zahájení řízení ve věci, pro níž se navrhuje osvobození od soudních poplatků, jakož i návrh na ustanovení právního zástupce nebo jiné příslušné návrhy.

1. K návrhu na osvobození podle článku 52 této smlouvy je nutno připojit potvrzení o osobních, rodinných a majetkových poměrech navrhovatele, vydané příslušným orgánem smluvní strany, na jejímž území má navrhovatel bydliště nebo pobyt. 2. Jestliže navrhovatel nemá na území dané smluvní strany bydliště nebo pobyt, vydá potvrzení diplomatická mise nebo konzulární úřad jeho státu. 3. Soud rozhodující o návrhu na osvobození od soudních poplatků může v případě potřeby žádat od orgánu druhé smluvní strany, který potvrzení vydal, aby údaje doplnil.

Osvobození od soudních poplatků přiznané příslušným soudem jedné smluvní strany v určité věci se vztahuje na všechny procesní úkony, které provede v tomto řízení soud druhé smluvní strany.

1. Smluvní strany budou podle této smlouvy uznávat a vykonávat na svém území tato rozhodnutí soudů a jiných orgánů vydaná na území druhé smluvní strany: a) rozhodnutí soudů ve věcech občanských a rodinných a smíry v těchto věcech majetkové povahy; b) rozhodnutí ve věcech trestních týkající se náhrady škody; c) rozhodnutí rozhodčích orgánů (soudů). 2. Za soudní rozhodnutí ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku se považují i rozhodnutí ve věcech dědických vydaná orgány smluvní strany, které jsou podle právního řádu této smluvní strany příslušné k řízení ve věcech dědických.

Rozhodnutí uvedená v článku 55 této smlouvy se budou uznávat a vykonávat, jestliže: a) rozhodnutí podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno, je v právní moci a vykonatelné; b) soud smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, byl podle právních předpisů této smluvní strany nebo podle této smlouvy příslušný ve věci rozhodovat; c) účastník, který se nezúčastnil soudního řízení a proti němuž návrh na uznání nebo výkon rozhodnutí směřuje podle právních předpisů té smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, byl řádně a včas uvědoměn o projednání věci a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen; d) v téže věci mezi týmiž účastníky není pravomocné rozhodnutí, které předtím vydal soud nebo rozhodčí orgán (soud) smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno; e) výkon rozhodnutí není v rozporu s ustanovením článku 13 této smlouvy.

Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí nemajetkové povahy vydaná soudy jedné smluvní strany se uznávají na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení.

Rozhodnutí rozhodčích orgánů (soudů) budou uznána a vykonána, jestliže kromě podmínek uvedených v článku 56 této smlouvy jsou splněny ještě tyto podmínky: a) jestliže rozhodčí orgán rozhodoval spor, k jehož rozhodování byl podle právních předpisů oprávněn; b) jestliže rozhodnutí bylo vydáno na základě písemné dohody o postoupení určitého sporu nebo budoucích sporů vzniklých z určitých právních vztahů k projednání rozhodčímu orgánu (soudu) a jestliže rozhodčí orgán (soud) vydal rozhodnutí v mezích svých oprávnění stanovených v rozhodčí smlouvě; c) jestliže dohoda o postoupení sporu k projednání rozhodčímu orgánu (soudu) je pravomocná podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.

1. Návrh na výkon rozhodnutí lze podat přímo příslušnému soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno, nebo soudu, který ve věci rozhodl jako soud prvního stupně. V tomto případě se návrh postoupí příslušnému soudu druhé smluvní strany způsobem stanoveným v článku 4 této smlouvy. 2. K návrhu je nutno připojit: a) soudní rozhodnutí nebo ověřený opis tohoto rozhodnutí s doložkou právní moci a vykonatelnosti, pokud to nevyplývá ze samého znění rozhodnutí; b) potvrzení o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno a který se jednání nezúčastnil, byl řádně a včas předvolán k jednání a v případě procesní nezpůsobilosti byl řádně zastoupen; c) ověřený překlad listin uvedených pod písmeny a) a b). 3. Jestliže se návrh týká výkonu rozhodnutí rozhodčího orgánu (soudu), je nutno k němu připojit i ověřený překlad dohody o postoupení sporu k projednání rozhodčímu orgánu (soudu) v této věci.

1. Soud, který rozhoduje o návrhu na výkon rozhodnutí, zkoumá, zda jsou splněny podmínky uvedené v článcích 56 a 58 této smlouvy. 2. Rozhodnutí o výkonu rozhodnutí vydává příslušný soud té smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí vykonat. 3. Soud smluvní strany, na jejímž území se rozhodnutí vykonává, postupuje podle právního řádu svého státu.

1. Jestliže účastníku řízení osvobozenému od soudních poplatků podle článku 51 této smlouvy bude pravomocným rozhodnutím soudu jedné smluvní strany uložena povinnost nahradit náklady řízení, vykoná se toto rozhodnutí na návrh oprávněného účastníka bezplatně na území druhé smluvní strany. 2. Soud, který rozhoduje o povolení výkonu rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku, se omezí pouze na zjištění, zda rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je pravomocné a vykonatelné. 3. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, použijí se přiměřeně též ustanovení článku 59 této smlouvy.

Ustanovení této smlouvy o výkonu rozhodnutí se nedotýkají právních předpisů smluvních stran o vývozu věcí a převodu peněz získaných výkonem rozhodnutí.

1. Matriční orgány smluvních stran si budou vzájemně zasílat výpisy z matrik týkající se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany. 2. Výpisy podle odstavce 1 tohoto článku se zasílají neprodleně diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany. 3. Příslušné orgány si navzájem pro úřední potřebu zasílají na žádost osvědčení o osobním stavu. 4. Při zasílání a vyřizování dožádání podle ustanovení odstavce 3 tohoto článku postupují smluvní strany podle článku 4 této smlouvy.

1. Příslušné orgány si navzájem zasílají pravomocná rozhodnutí soudů, týkající se osobního stavu státních občanů druhé smluvní strany. 2. Rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku se zasílají bezplatně diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu.

Státní občané smluvních stran mohou zasílat žádosti o provedení výpisů z matrik přímo příslušnému matričnímu orgánu. Ustanovení článku 5 této smlouvy platí obdobně.

Jestliže matriční orgán jedné smluvní strany provede v matrice dodatečný zápis nebo opravy týkající se osobního stavu státního občana druhé smluvní strany, bude zaslán na žádost této smluvní straně výpis z matriky obsahující i dodatečně zapsané údaje a opravy.

1. Smluvní strany se zavazují, že za podmínek stanovených touto smlouvou si na žádost navzájem vydají k provedení trestního řízení nebo k výkonu trestu osoby, které se zdržují na jejich území. 2. Vydání k provedení trestního řízení je přípustno pouze u takových trestných činů, které jsou trestné podle právních řádů obou smluvních stran, a za něž lze podle právních předpisů obou smluvních stran uložit trest odnětí svobody na dobu přesahující jeden rok. 3. Vydání k výkonu trestu je přípustno jen u takových trestných činů, které jsou trestné podle právních řádů obou smluvních stran a za něž byla příslušná osoba odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu přesahující jeden rok.

K vydání nedojde, jestliže: a) osoba, o jejíž vydání se žádá, je státním občanem dožádané smluvní strany; b) trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany a nebyla podána žádost o zahájení trestního řízení podle článku 86 této smlouvy; c) podle právního řádu dožádané smluvní strany nelze zahájit trestní řízení nebo rozsudek nelze vykonat z důvodu promlčení nebo z jiných zákonných důvodů; d) vydání není přípustno podle právního řádu jedné ze smluvních stran; e) proti osobě, o jejíž vydání je žádáno, byl pro tentýž trestný čin na území dožádané smluvní strany vynesen pravomocný rozsudek nebo trestní řízení bylo pravomocně zastaveno.

Není-li vydání přípustno, uvědomí o tom dožádaná smluvní strana smluvní stranu dožadující, s uvedením důvodů, pro něž je vydání odmítnuto.

1. K žádosti o vydání k provedení trestního řízení se připojí: zatýkací rozkaz s popisem trestného činu, důkazní materiál, z něhož vyplývá, že daná osoba je důvodně podezřelá ze spáchání trestného činu, text ustanovení zákona, která se vztahují na trestný čin uvedený v žádosti. Byla-li trestným činem způsobena majetková škoda, je nutno uvést její výši. 2. K žádosti o vydání k výkonu trestu se připojí: ověřený opis pravomocného rozsudku, jakož i text ustanovení zákona, která se vztahují na trestný čin. Jestliže si odsouzený již část trestu odpykal, oznamují se údaje o neodpykaném trestu. 3. K žádosti o vydání se podle možnosti připojí popis vyžadované osoby a její fotografie, údaje o jejích osobních poměrech, o státním občanství a o místě pobytu, pokud tyto údaje nejsou obsaženy v zatýkacím rozkaze nebo rozsudku.

Jestliže v žádosti o vydání nejsou uvedeny všechny potřebné údaje, může dožádaná smluvní strana žádat o jejich doplnění a stanovit lhůtu, během níž je nutno doplňující údaje zaslat. Tuto lhůtu lze na žádost dožadující smluvní strany prodloužit.

Jakmile dojde žádost o vydání, příslušný orgán dožádané smluvní strany provede neprodleně opatření k vypátrání osoby, o jejíž vydání se žádá, a v případě potřeby učiní opatření k jejímu zatčení (zajištění).

1. Osobu, která má být vydána, lze na žádost zatknout i před doručením žádosti o vydání, jestliže se příslušný orgán dožadující smluvní strany odvolává na zatýkací rozkaz proti této osobě nebo na pravomocný rozsudek, přičemž tento orgán současně sdělí, že zaslal žádost o vydání. Žádost o zatčení lze zaslat poštou, telegraficky nebo oznámit telefonicky nebo jiným způsobem. 2. Příslušné orgány jedné smluvní strany mohou zatknout osobu, která se zdržuje na jejím území i bez podání žádosti podle odstavce 1 tohoto článku, jestliže je důvodné podezření, že se tato osoba dopustila na území druhé smluvní strany trestného činu uvedeného v článku 67 odst. 2 této smlouvy. 3. O zatčení podle ustanovení odstavce 1 a 2 tohoto článku je nutno neprodleně uvědomit příslušné orgány druhé smluvní strany.

1. Příslušné orgány dožádané smluvní strany zastaví řízení o vydání a propustí zatčenou osobu na svobodu, jestliže ve lhůtě stanovené podle článku 71 této smlouvy nedostanou doplňující údaje k žádosti o vydání. 2. Osobu zatčenou podle ustanovení článku 73 této smlouvy lze propustit na svobodu, jestliže žádost o vydání nedojde do dvou měsíců ode dne, kdy bylo zasláno sdělení o zatčení.

Jestliže se proti vyžádané osobě vede trestní řízení nebo byla-li odsouzena pro jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, lze vydání odložit do ukončení trestního řízení nebo výkonu trestu.

1. Na odůvodněnou žádost dožadující smluvní strany lze osobu, o jejíž vydání se žádá, dočasně vydat za účelem vyšetření trestné činnosti, jestliže by odklad vydání uvedený v článku 75 měl za následek promlčení trestního stíhání nebo by zapříčinil vážné ztížení vyšetřování trestného činu, jehož se dopustila osoba, o jejíž vydání se žádá. 2. Dočasně vydaná osoba musí být po provedení vyšetření trestné činnosti, pro níž byla vydána, vrácena neprodleně nejpozději do tří měsíců ode dne dočasného vydání.

Jestliže o vydání osoby, která se dopustila jednoho nebo více trestných činů, žádá více států, dožádaná smluvní strana rozhodne, které z těchto žádostí vyhoví, přičemž přihlíží k státnímu občanství osoby, o jejíž vydání se žádá a též k místu spáchání a závažnosti trestného činu.

1. Pro jiný trestný čin spáchaný před vydáním než ten, pro nějž bylo vydání povoleno, nesmí být vydaná osoba bez souhlasu dožádané smluvní strany trestně stíhána ani vydána třetímu státu, ani na ni nesmí být vykonán trest. 2. Souhlasu podle odstavce 1 tohoto článku není třeba, jestliže: a) vydaná osoba, která není státním občanem dožadující smluvní strany, neopustí její území do jednoho měsíce ode dne ukončení trestního řízení a v případě odsouzení do jednoho měsíce ode dne odpykání trestu nebo ode dne osvobození. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž vydaná osoba nemohla bez vlastní viny opustit území dožadující smluvní strany; b) vydaná osoba opustila území dožadující smluvní strany, ale potom se dobrovolně vrátila zpět.

Dožadující smluvní strana oznámí dožádané smluvní straně výsledky trestního řízení vedeného proti vydané osobě. Jestliže vydaná osoba byla odsouzena, zašle se poté, kdy rozsudek nabyl právní moci, jeho opis.

1. Dožádaná smluvní strana uvědomí dožadující smluvní stranu o místě a čase vydání. 2. Jestliže dožadující smluvní strana nepřevezme vyžádanou osobu do 15 dní ode dne stanoveného k vydání, lze ji propustit na svobodu.

Jestliže se vydaná osoba vyhne trestnímu stíhání nebo výkonu trestu a jestliže se vrátí na území dožádané smluvní strany, bude na novou žádost vydána bez předložení dokladů uvedených v článku 70 této smlouvy.

1. Smluvní strana povolí na žádost druhé smluvní strany přes své území převoz osob, které vydal třetí stát smluvní straně žádající o převoz. Dožádaná smluvní strana není povinna povolit převoz osob, jejichž vydání lze podle této smlouvy odmítnout. 2. Žádost o povolení převozu se podává a vyřizuje stejným způsobem jako žádost o vydání. 3. Dožádaná smluvní strana povolí převoz takovým způsobem, který považuje za nejvhodnější.

Náklady vydání nese ta smluvní strana, na jejímž území vznikly, a náklady převozu nese ta smluvní strana, která podala žádost o vydání.

1. Dožádaná smluvní strana je povinna vydat dožadující smluvní straně všechny věci, které byly použity k spáchání trestného činu, pro nějž lze podle článku 67 této smlouvy vydat pachatele, jakož i věci, které pachatel získal trestným činem. Tyto věci mají být vydány i v tom případě, jestliže vydání pachatele pro jeho smrt nebo z jiných důvodů není možné. 2. Dožádaná smluvní strana může zadržet vydání věcí, jestliže je potřebuje jako důkaz v jiném trestním řízení. 3. Práva třetích osob k věcem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku zůstávají nedotčena. Po ukončení řízení příslušný orgán smluvní strany, jemuž tyto věci byly vydány, je povinen je vrátit příslušnému orgánu dožádané smluvní strany za účelem jejich odevzdání oprávněné osobě. Jestliže se na území dožadující smluvní strany zdržují osoby, které k věcem mají právo, má tato smluvní strana právo odevzdat je se souhlasem dožádané smluvní strany přímo uvedeným osobám.

Obě smluvní strany se zavazují, že podle vlastních právních předpisů zahájí na žádost druhé smluvní strany trestní řízení proti svým státním občanům, kteří spáchali na území dožadující smluvní strany trestný čin, pro nějž je vydání možné.

1. Žádost o zahájení trestního řízení z československé strany předkládá před postoupením věci soudu generální prokurátor Československé socialistické republiky a po postoupení věci soudu ministr spravedlnosti České socialistické republiky a ministr spravedlnosti Slovenské socialistické republiky; z mongolské strany předkládá žádost o zahájení trestního řízení před postoupením věci soudu státní prokurátor a po postoupení věci soudu ministr spravedlnosti Mongolské lidové republiky. 2. K žádosti se připojí listiny týkající se spáchaného trestného činu a údaje týkající se osoby pachatele, jakož i jiné stávající důkazy. 3. Dožádaná smluvní strana uvědomí dožadující smluvní stranu o výsledku trestního řízení, a byl-li vynesen rozsudek, který nabyl právní moci, zašle jeho opis.

1. Smluvní strany se zavazují poskytovat si navzájem každoročně informace o pravomocných odsuzujících rozsudcích vynesených soudy nad státními občany druhé smluvní strany. K informacím se připojí odůvodnění rozsudků. 2. V případech uvedených v odstavci 1 tohoto článku si budou smluvní strany podle možnosti zasílat i otisky prstů odsouzených osob. 3. Smluvní strany si budou na žádost navzájem poskytovat informace o záznamech v rejstříku trestů osob třetích států, které se předtím zdržovaly na území dožádané smluvní strany, jestliže jsou tyto osoby trestně stíhány na území dožadující smluvní strany.

Jestliže osoba, která je ve vazbě na území dožádané smluvní strany, bude předvolána k soudu dožadující smluvní strany jako svědek nebo znalec, postupuje soud při dožádání podle článku 4 této smlouvy.

Tato smlouva bude ratifikována. Výměna ratifikačních listin se uskuteční v Praze.

Tato smlouva vstoupí v platnost po uplynutí třiceti dní ode dne výměny ratifikačních listin a zůstane v platnosti pět let. Platnost této smlouvy se prodlužuje vždy na dobu pěti let, pokud ji ani jedna ze smluvních stran písemně nevypoví nejméně šest měsíců před uplynutím lhůty její platnosti. Sepsáno v Ulánbátaru dne 15. října 1976 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce slovenském, mongolském a ruském. V případě rozdílného výkladu je rozhodující znění v ruském jazyce.