Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních
ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních
Smluvní strany si vzájemně poskytují právní pomoc prováděním jednotlivých procesních úkonů upravených právním řádem dožádané smluvní strany, zejména vyhotovováním a zasíláním písemností, prováděním prohlídek, odnětím, zasíláním a vydáváním věcných důkazů, prováděním znaleckých posudků, výslechů účastníků, obviněných, svědků, znalců a jiných osob, jakož i doručováním písemností.
Doručení se prokáže potvrzením podepsaným příjemcem a opatřeným otiskem úředního razítka, datem a podpisem pracovníka doručujícího orgánu nebo potvrzením vydaným tímto orgánem, kterým se prokáže způsob, místo a čas doručení.
Žádosti občanů jedné smluvní strany o vyhotovení a zaslání výpisů z matrik, dokladů o vzdělání, o délce zaměstnání nebo jiných písemností, týkajících se osobních nebo majetkových práv a zájmů těchto občanů, se zasílají orgánům druhé smluvní strany diplomatickou cestou. Tyto orgány vyhotoví písemnosti v souladu s právním řádem svého státu a zasílají je bezplatně a bez překladu diplomatickou cestou druhé smluvní straně. Orgán příslušný podle bydliště žadatele mu předá písemnost a současně od něho vybere vynaložené náklady v rozsahu stanoveném právním řádem smluvní strany, na jejímž území žadatel žije. Vybrané náklady náleží smluvní straně, jejíž orgán je vybral.
Ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky nebo ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky nebo Generální prokuratura Československé socialistické republiky na jedné straně a ministerstvo spravedlnosti nebo Prokuratura Svazu sovětských socialistických republik na druhé straně si navzájem na žádost poskytují informace o právním řádu, který platí nebo platil v jejich státě, a o praxi justičních orgánů při jeho používání.
Bylo-li zahájeno řízení o téže věci mezi týmiž účastníky u soudů obou smluvních stran, jejichž pravomoc je dána podle této smlouvy, nebo, v případech touto smlouvou neupravených, u soudů obou smluvních stran, jejichž pravomoc je dána podle právního řádu příslušné smluvní strany, soud, který řízení zahájil později, řízení zastaví.
S výjimkou ustanovení článku 21, ke zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům je dána pravomoc soudu smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
Ustanovení článků 20 a 21 se použijí obdobně také při vrácení způsobilosti k právním úkonům.
K zřízení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví je dána pravomoc orgánu smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které se poručenství nebo opatrovnictví zřizuje nebo zrušuje, pokud tato smlouva nestanoví něco jiného.
Vlastnické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží. K rozhodování ve věcech týkajících se nemovitostí je dána pravomoc justičních orgánů této smluvní strany.
Občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek nebo práva na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.
Není-li podle právního řádu smluvní strany, kterým se řídí dědění, dědiců, přechází movitý majetek, který je předmětem dědění, na smluvní stranu, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti, a nemovitý majetek, který je předmětem dědění, na smluvní stranu, na jejímž území se nachází.
V dědických věcech včetně dědických sporů jsou diplomatické mise nebo konzulární úřady smluvních stran oprávněny zastupovat, s výjimkou práva odmítnout dědictví, bez zvláštní plné moci, před orgány druhé smluvní strany občany svého státu, pokud jsou tito občané nepřítomní nebo si neustanoví zástupce.
Zemře-li občan jedné smluvní strany v době krátkodobého pobytu na území druhé smluvní strany, věci, které měl u sebe, se po provedení jejich soupisu předají, bez jakéhokoli řízení, diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl občanem. Tyto věci mohou být vyvezeny ze státu, ve kterém občan zemřel, pouze v souladu s právním řádem tohoto státu.
Otevření a vyhlášení závěti provádí justiční orgán smluvní strany, na jejímž území závěť je. Je-li k řízení o dědictví dána pravomoc justičního orgánu druhé smluvní strany, zašle se mu ověřená kopie závěti a protokol o jejím otevření a vyhlášení.
Má-li být po skončení dědického řízení na území jedné smluvní strany movitý majetek, který je předmětem dědění, nebo částka získaná prodejem movitého nebo nemovitého majetku, který je předmětem dědění, předána dědicům, jejichž bydliště nebo přechodný pobyt je na území druhé smluvní strany, a nelze-li jim nebo jejich zástupcům tento majetek nebo tuto částku přímo vydat, předá se majetek, který je předmětem dědění, nebo částka získaná jeho prodejem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany za podmínek, že: a) státní notářství vyzvalo zůstavitelovy věřitele, je-li to stanoveno právním řádem státu, kde je majetek, který je předmětem dědění, aby uplatnili své nároky ve lhůtě tří měsíců; b) všechny dědické poplatky a všechny uplatněné nároky byly zajištěny nebo zaplaceny; c) příslušné orgány daly souhlas k vývozu věcí náležejících do dědictví nebo k převodu částek získaných jejich prodejem, je-li takový souhlas nutný.
Občanům smluvních stran, kteří vystupují před soudy druhé smluvní strany a kteří mají bydliště nebo přechodný pobyt na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají na území druhé smluvní strany bydliště nebo přechodný pobyt.
Vzniknou-li u soudu při vydávání rozhodnutí o výkonu rozhodnutí pochybnosti, může předvolat navrhovatele, vyžádat si od něho vysvětlení nebo mu uložit povinnost odstranit nedostatky návrhu. Může rovněž vyslechnout povinného k podstatě návrhu a vyžádat si vysvětlení od soudu, který rozhodnutí vydal.
Náklady výkonu rozhodnutí se určí podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno.
Uznání a výkon rozhodnutí uvedených v článku 54 může být odmítnut, jestliže: a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, nenabylo právní moci nebo není vykonatelné, s výjimkou rozhodnutí, která jsou vykonatelná před nabytím právní moci; b) podle právního řádu třeba jen jedné smluvní strany marně uplynula lhůta k výkonu rozhodnutí; c) navrhovatel nebo odpůrce se nezúčastnil řízení v důsledku toho, že jemu nebo jeho zástupci nebylo včas a řádně doručeno předvolání nebo v důsledku toho, že předvolání bylo učiněno pouze veřejnou vyhláškou nebo jiným způsobem, který není v souladu s ustanoveními této smlouvy; d) bylo již o téže věci mezi týmiž účastníky na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, vydáno dříve rozhodnutí, které nabylo právní moci, nebo jestliže orgán této smluvní strany zahájil dříve řízení v téže věci; e) podle ustanovení této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, je k řízení ve věci dána výlučná pravomoc jejích orgánů.
Ustanoveními této smlouvy o výkonu rozhodnutí nejsou dotčeny právní předpisy smluvních stran o převodu peněžních částek a o vývozu předmětů získaných výkonem.
Žádost o náhradu nákladů řízení, které zálohoval stát, podává soud smluvní strany, na jejímž území náklady vznikly.
K návrhu na výkon rozhodnutí se připojí opis rozhodnutí nebo jeho části obsahující výrok o nákladech ověřený soudem prvého stupně a potvrzení vydané týmž soudem, že rozhodnutí nabylo právní moci a je vykonatelné.
Soud, který rozhoduje o návrhu na výkon rozhodnutí o nákladech řízení, se omezí na zjištění, zda rozhodnutí nabylo právní moci a zda je vykonatelné. Rozhodnutí o nařízení výkonu nebo o jeho odmítnutí se vydává bez slyšení účastníků; proti tomuto rozhodnutí je možno podat opravný prostředek v souladu s právním řádem smluvní strany, na jejímž území se o návrhu rozhoduje.
Po obdržení žádosti učiní dožádaná smluvní strana bezodkladně opatření k zatčení vyžadované osoby, kromě těch případů, kdy k vydání nemůže dojít.
Je-li vyžadovaná osoba trestně stíhána nebo odsouzena za jiný soudně trestný čin na území dožádané smluvní strany, může být vydání odloženo do skončení trestního stíhání, vykonání trestu nebo do upuštění od výkonu trestu.
Podá-li žádost o vydání několik států, dožádaná smluvní strana rozhodne o tom, které z těchto žádostí vyhoví.
Dožádaná smluvní strana sdělí dožadující smluvní straně místo a čas vydání. Nepřevezme-li dožadující smluvní strana osobu, která má být vydána, do patnácti dnů od stanoveného dne vydání, musí být tato osoba propuštěna.
Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu stíhání nebo výkonu trestu a vrátí-li se na území dožádané smluvní strany, bude na novou žádost vydána bez předložení dokladů uvedených v článcích 69 a 70.
Smluvní strany si navzájem sdělují výsledky trestního řízení vedeného proti osobě jim vydané. Na žádost se zašle také opis konečného rozhodnutí.
Náklady vzniklé vydáním nese smluvní strana, na jejímž území vznikly, a náklady vzniklé průvozem ta smluvní strana, která žádala průvoz.
Dožádaná smluvní strana je povinna uvědomit dožadující smluvní stranu o konečném rozhodnutí. Na žádost dožadující smluvní strany zašle se opis konečného rozhodnutí.
Byla-li podle článku 83 smluvní straně podána žádost o stíhání, nemůže být po právní moci rozsudku nebo po přijetí jiného konečného rozhodnutí orgánem dožádané smluvní strany zahájeno řízení v trestní věci před orgány dožadující smluvní strany, a bylo-li již dříve zahájeno, musí být zastaveno.
Tato smlouva podléhá ratifikaci.
Dnem vstupu této smlouvy v platnost pozbývá platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 31. srpna 1957.
Pokud Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna 1972 odkazuje na Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, rozumí se tímto odkazem, po jejím vstupu v platnost, odkaz na tuto smlouvu.