Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních
ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních
(1)
Občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejných práv a stejné právní ochrany ve věcech osobních a majetkových jako její vlastní občané.
(2)
Ve smyslu ustanovení odstavce 1 tohoto článku mají občané jedné smluvní strany volný přístup k soudům a dalším orgánům druhé smluvní strany příslušným ve věcech občanských a trestních a jsou oprávněni u těchto orgánů podávat návrhy, aby chránili svá osobní a majetková práva.
(3)
Občanskými věcmi uvedenými v této smlouvě se rozumějí i věci rodinné a pracovní.
(4)
Ustanovení této smlouvy o občanech smluvních stran se vztahují i na právnické osoby obou smluvních stran.
(1)
Soudy, prokuratury a jiné orgány obou smluvních stran činné ve věcech občanských a trestních (dále jen „justiční orgány“) si vzájemně poskytují právní pomoc za podmínek stanovených v této smlouvě.
(2)
Justiční orgány si navzájem poskytují právní pomoc výkonem různých úkonů, zejména výslechem svědků, účastníků, obviněných nebo jiných osob, prováděním znaleckých důkazů, sepisováním, zasíláním a doručováním písemností.
(1)
Pokud tato smlouva nestanoví jinak, justiční orgány smluvních stran se stýkají prostřednictvím ústředních orgánů.
(2)
Pro účely této smlouvy se ústředními orgány rozumí
a)na straně Československé socialistické republiky: - Generální prokuratura Československé socialistické republiky - ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky - ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky
b)na straně Vietnamské socialistické republiky: - Nejvyšší lidová prokuratura - ministerstvo spravedlnosti Vietnamské socialistické republiky.
Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, orgány smluvních stran používají při vzájemném styku při provádění této smlouvy svých úředních jazyků nebo ruského jazyka.
(1)
Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, právní pomoc se poskytuje na základě dožádání podle právního řádu toho státu, v němž se poskytuje.
(2)
Dožádání a písemnosti k němu připojené musí být příslušným orgánem podepsány a orazítkovány. Má-li být k písemnosti připojen překlad, musí být ověřen k tomu oprávněným tlumočníkem nebo státním orgánem nebo diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem jedné ze smluvních stran.
(3)
Při vzájemné právní pomoci mohou orgány smluvních stran používat vlastních tiskopisů.
(4)
Dožádání musí obsahovat
a)označení dožadujícího justičního orgánu
b)označení dožádaného justičního orgánu
c)přesné označení věci, v níž se právní pomoc žádá, s uvedením předmětu a účelu dožádání a údajů potřebných pro jeho vyřízení
d)jména, příjmení, občanství, bydliště, stav a zaměstnání nebo povolání účastníků, obviněných, obžalovaných, odsouzených, svědků, popřípadě poškozených
e)jména a příjmení a adresy právních zástupců, byli-li ustanoveni.
(5)
Dožádání o doručení musí obsahovat kromě údajů uvedených v odstavci 4 tohoto článku přesnou adresu adresáta a označení písemností, jež mají být doručeny.
(6)
Je-li žádáno o provedení výslechu, dožádání musí obsahovat také otázky, které mají být položeny.
(7)
Dožádání v trestních věcech musí obsahovat též právní označení a popis spáchaného činu a podle možnosti data narození obviněných a jména jejich rodičů.
(1)
Při vyřizování dožádání se postupuje podle článku 5 odst. 1 této smlouvy. Na žádost dožadujícího orgánu může být dožádání vyřízené způsobem uvedeným v dožádání, pokud to není v rozporu s právním řádem dožádaného státu.
(2)
Dožádaný justiční orgán včas sdělí dožadujícímu justičnímu orgánu, na jeho žádost, místo a čas vyřízení dožádání.
(3)
Není-li dožádaný orgán příslušný k vyřízení dožádání, postoupí je bezodkladně příslušnému orgánu.
(4)
Jestliže dožádání nemohlo být vyřízeno, dožádaný orgán písemnosti vrátí a sdělí příčiny, které zabránily vyřízení dožádání.
(5)
Jestliže není známa přesná adresa osoby uvedené v dožádání, učiní orgán dožádané strany opatření ke zjištění místa jejího pobytu.
(1)
Písemnosti z oblasti občanského práva, jež mají být doručeny osobám, které mají bydliště na území druhé smluvní strany, se připojují k žádosti o doručení ve dvou vyhotoveních.
(2)
Jestliže písemnost, jež má být doručena, není vyhotovena v jazyce dožádané smluvní strany nebo k ní není připojen překlad do tohoto jazyka, dožádaný orgán doručí písemnost adresátovi pouze, je-li ochoten ji dobrovolně přijmout.
(3)
Doklad o doručení se pořídí podle předpisů o doručování dožádané smluvní strany. V dokladu musí být uvedeno místo, datum a způsob doručení.
(4)
Jestliže písemnost nelze na uvedené adrese doručit, učiní dožádaný orgán opatření ke zjištění místa pobytu adresáta. Nemůže-li adresu zjistit, uvědomí o tom dožadující orgán a současně písemnost vrátí.
(5)
Na žádost dožadujícího orgánu zařídí dožádaný orgán v mezích předpisů platných na území dožádané smluvní strany, aby písemnost byla doručena adresátu do vlastních rukou.
Smluvní strany mohou doručovat písemnosti vlastním občanům také prostřednictvím svých diplomatických misí nebo konzulárních úřadů. V tomto případě nelze použít donucovací prostředky.
(1)
Svědek nebo znalec, který má bydliště na území jedné smluvní strany, není povinen se na předvolání orgánu druhé smluvní strany dostavit. Předvolání proto nesmí obsahovat žádné pohrůžky použití donucovacích opatření pro případ nedostavení se.
(2)
Svědek nebo znalec, který má bydliště na území jedné smluvní strany a který se dostavil na předvolání k justičnímu orgánu druhé smluvní strany, nesmí být bez ohledu na své státní občanství trestně stíhán ani podroben omezení osobní svobody za čin, který spáchal před překročením hranic dožadující smluvní strany, nelze na něm vykonat trest za takový čin uložený ani nemůže být trestně stíhán nebo podroben omezení osobní svobody v souvislosti s předmětem řízení.
(3)
Svědek nebo znalec pozbude ochrany uvedené v odstavci 2 tohoto článku, jestliže neopustí území dožadující smluvní strany do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo sděleno, že jeho přítomnost není již nutná. Do této lhůty se nezapočítává doba, během které svědek nebo znalec nemohl opustit území dožadující smluvní strany z důvodů na něm nezávislých.
(4)
Předvolané osoby mají nárok na náhradu svých výdajů na cestu a pobyt a ušlého výdělku. Znalci mají kromě toho nárok na vyplacení znalečného. V předvolání bude uveden druh náhrady, na kterou mají zmíněné osoby nárok; na jejich žádost jim bude vyplacena záloha na krytí příslušných výdajů.
(5)
Je-li osoba předvolaná jako svědek ve vazbě na území dožádané smluvní strany, mohou orgány této smluvní strany, uvedené v článku 3 odst. 2 této smlouvy zařídit její dopravení na území dožadující smluvní strany pod podmínkou, že tam bude nadále držena ve vazbě a po skončení výslechu bezodkladně vrácena.
(1)
Každá smluvní strana nese náklady právní pomoci, které vznikly na jejím území.
(2)
Na žádost dožadujícího orgánu dožádaný orgán oznámí výši vzniklých nákladů. Jestli tyto náklady budou uhrazeny, zůstanou dožadující smluvní straně.
Příslušné orgány smluvních stran si vzájemně pomáhají při zjišťování adres osob, zdržujících se na jejich území, je-li toho třeba k uplatnění práv jejich občanů.
Ústřední orgány obou smluvních stran si na žádost zasílají informace o právních předpisech, které platí nebo platily na území jejich států, spolu s jejich zněním, jakož i informace o právních otázkách a o právní praxi.
(1)
Listiny vydané nebo ověřené příslušnými orgány ve stanovené formě na území jedné smluvní strany mohou být použity bez dalšího ověření na území druhé smluvní strany. Totéž platí také pro podpisy na jiných listinách ověřené podle právních předpisů na území jedné ze smluvních stran.
(2)
Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahuje také na opisy a překlady listin, které byly ověřeny příslušným orgánem.
(3)
Listiny, které jsou na území jedné smluvní strany považovány za veřejné, mají povahu veřejných listin i na území druhé smluvní strany.
Poskytnutí právní pomoci podle této smlouvy může být odmítnuto, jestliže dožádaná smluvní strana má za to, že poskytnutím právní pomoci by byla porušena její svrchovanost nebo bezpečnost nebo kdyby bylo v rozporu se základními zásadami jejího právního řádu.
(1)
Způsobilost občanů každé ze smluvních stran k právům a k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.
(2)
Způsobilost právnické osoby se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého vznikla.
(1)
Pokud tato smlouva nestanoví jinak, ke zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům je příslušný justiční orgán smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout.
(2)
Zjistí-li justiční orgán jedné smluvní strany, že u občana druhé smluvní strany, který má bydliště na jejím území, jsou dány důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, oznámí to příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany. To platí i v případě, kdy justiční orgán přijme dočasná opatření potřebná k ochraně této osoby nebo jejího majetku.
(3)
Pokud justiční orgán druhé smluvní strany, jemuž byly skutečnosti uvedené v odstavci 2 tohoto článku oznámeny, nezahájí sám potřebné řízení do tří měsíců nebo pokud se v této lhůtě nevyjádří, řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům provede justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má osoba, o jejíž způsobilosti se má rozhodnout, bydliště. Rozhodnutí bude zasláno příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany.
(4)
Jestliže se řízení koná před justičním orgánem příslušným podle předchozího odstavce, o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům je možné rozhodnout pouze z důvodů stanovených právními řády obou smluvních stran.
(5)
Ustanovení tohoto článku budou použita i v případě vrácení nebo změny způsobilosti k právním úkonům.
(1)
K prohlášení osoby za mrtvou je příslušný justiční orgán smluvní strany, jejímž občanem byla tato osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě naživu.
(2)
Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit za mrtvého, jakož i stanovit den smrti občana druhé smluvní strany na návrh osob, které žijí na území této smluvní strany, prokáží-li právní zájem v souladu s právním řádem této smluvní strany.
(3)
V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se budou justiční orgány smluvní strany řídit právním řádem svého státu.
(4)
Rozhodnutí vynesená podle odstavce 2 tohoto článku mají právní následky pouze na území té smluvní strany, jejíž justiční orgány je vynesly.
(1)
Při uzavření manželství osobami, z kterých jedna je občanem jedné smluvní strany a druhá občanem druhé smluvní strany, podmínky uzavření manželství se pro každou z nich řídí právním řádem té smluvní strany, které jsou občany. Ohledně okolností vylučujících manželství musí být dodrženy kromě toho i požadavky právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.
(2)
Forma uzavření manželství se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.
(3)
Forma uzavření manželství před představitelem diplomatické mise nebo konzulárního úřadu, který je k tomu zmocněn jedním ze smluvních států, se řídí právním řádem tohoto státu.
(4)
K platnosti sňatku mezi občany smluvních stran se vždy vyžaduje zachování občanské formy.
(1)
Jestliže oba manželé jsou občany jedné smluvní strany a mají bydliště na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou občany.
(2)
Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany a oba dva manželé jsou občany téže smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou občany.
(3)
Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli svoje poslední společné bydliště.
(4)
Neměli-li manželé, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 3, společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, jejímuž soudu byl podán návrh.
(5)
Justiční orgány smluvní strany, jejímiž jsou občany oba manželé, jsou příslušné k rozhodování o jejich osobních a majetkových vztazích. V případě, že v době zahájení řízení mají manželé svoje bydliště na území druhé smluvní strany, jsou příslušné také orgány této smluvní strany.
(6)
Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, potom příslušné justiční orgány smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli poslední společné bydliště, jsou příslušné k rozhodování o osobních a majetkových vztazích těchto manželů. Pokud manželé neměli společné bydliště, příslušné jsou orgány obou smluvních stran.
(1)
Rozvod se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu na zahájení řízení.
(2)
Jestliže jeden z manželů je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, justiční orgán, u něhož probíhá rozvodové řízení, rozhoduje podle právního řádu svého státu.
(3)
K řízení o rozvodu podle odstavce 1 tohoto článku je příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímiž občany jsou oba manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu na rozvod mají oba manželé bydliště na území druhé smluvní strany, je příslušný také justiční orgán této smluvní strany.
(4)
V případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli oba manželé poslední společné bydliště. Jestliže jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou příslušné justiční orgány obou smluvních stran.
(1)
Určení, zda tu manželství je nebo není a prohlášení manželství za neplatné se řídí právním řádem smluvní strany, který v souladu s článkem 18 této smlouvy byl použit při uzavření manželství.
(2)
Příslušnost orgánu se řídí ustanovením článku 20 této smlouvy.
(1)
Uznání, popření nebo zjištění otcovství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem bylo dítě v době narození.
(2)
Pokud jde o formu uznání otcovství, postačí, je-li vyhověno právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání otcovství dochází.
(3)
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je dítě občanem.
(4)
Jak justiční orgány smluvní strany, jejímž občanem je dítě, tak justiční orgány smluvní strany, na jejímž území má bydliště, jsou příslušné k rozhodování o vztazích uvedených v předchozích odstavcích tohoto článku.
(1)
Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba mající nárok na výživné.
(2)
K řízení o věcech uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má oprávněná osoba bydliště.
Smluvní strany podniknou všechny kroky potřebné ke splnění vyživovací povinnosti i k výkonu rozsudku nebo jiného rozhodnutí justičního orgánu týkajícího se výživného. Smluvní strany učiní opatření, aby převody výživného pro nezletilé děti byly vyřizovány přednostně a bez omezení.
Je-li u justičního orgánu jedné smluvní strany uplatněn nárok na výživné proti povinnému, který se zdržuje na území druhé smluvní strany, poskytne justiční orgán této smluvní strany na žádost pomoc při zjištění zdroje a výše příjmů povinného.
(1)
Osvojení a jeho zrušení se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž je osvojitel občanem v době podání návrhu na zahájení řízení. V případě uvedeném v článku 27 odst. 2 této smlouvy, kdy manželé jsou občany různých smluvních stran, musí být dodrženy podmínky stanovené právními řády obou smluvních stran.
(2)
Souhlas osvojovaného dítěte nebo dalších osob a orgánů se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je dítě.
(1)
K řízení o osvojení a jeho zrušení je příslušný orgán té smluvní strany, jejímž je osvojitel občanem v době zahájení řízení.
(2)
Jestliže jsou osvojiteli manželé, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, je k řízení o osvojení a jeho zrušení příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli své poslední společné bydliště.
(1)
Vznik a zánik opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je opatrovanec občanem.
(2)
Právní vztahy mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán ustanovil opatrovníka.
(3)
Přijetí opatrovnictví a povinnost jednat jako opatrovník se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je opatrovník občanem.
(4)
Pokud tato smlouva nestanoví jinak, rozhoduje o vzniku a zániku opatrovnictví orgán smluvní strany, jejímž je opatrovanec občanem.
(5)
Rozhodnutí o vzniku a zániku opatrovnictví, která se týkají vlastních občanů, vydaná orgány jedné smluvní strany, mají účinnost také na území druhé smluvní strany.
(1)
Je-li třeba ustanovit opatrovníka k ochraně zájmů občana jedné smluvní strany, který má bydliště, pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, justiční orgán této smluvní strany o tom bezodkladně informuje diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany.
(2)
V naléhavých případech příslušný justiční orgán přijme potřebná předběžná opatření podle právního řádu svého státu a bezodkladně o tom informuje diplomatickou misi nebo konzulární úřad v souladu s odstavcem 1 tohoto článku. Uvedená opatření zůstanou v platnosti, dokud justiční orgán druhé smluvní strany nepřijme jiná opatření a justiční orgán, který předběžná opatření přijal, není o tom vyrozuměn.
(1)
Justiční orgán příslušný podle článku 28 odst. 4 této smlouvy může převést opatrovnictví na příslušný orgán druhé smluvní strany, jestliže opatrovanec má své bydliště na území druhé smluvní strany. Přenesení opatrovnictví se stane účinným, jakmile opatrovnictví převzal orgán druhé smluvní strany. Tento orgán vyrozumí bezodkladně o převzetí opatrovnictví dožadující orgán.
(2)
Příslušný orgán smluvní strany, který podle odstavce 1 tohoto článku opatrovnictví převzal, se řídí právním řádem svého státu. Tento orgán není oprávněn rozhodovat o osobním stavu opatrovance.
Zahájení řízení o osobních a majetkových vztazích manželů, o rozvodu manželství, jakož i o právních vztazích mezi rodiči a dětmi u justičního orgánu jedné smluvní strany brání tomu, aby o téže věci mezi týmiž účastníky bylo zahájeno řízení u justičního orgánu druhé smluvní strany. Justiční orgán, u kterého byl stejný nárok uplatněn později, vysloví z úřední moci svoji nepříslušnost.
(1)
Forma právních úkonů se řídí právním řádem platným pro samotný právní úkon. Stačí však, je-li učiněno zadost právnímu řádu platnému v místě, kde k právnímu úkonu došlo.
(2)
Forma právních úkonů týkajících se nemovitostí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
Závazky z protiprávních jednání nebo opomenutí, z kterých vzniká povinnost k náhradě škody, se řídí právním řádem smluvní strany, kde k takovému jednání nebo opomenutí došlo. K řízení o těchto věcech je příslušný justiční orgán této smluvní strany.
(1)
Děděním ze zákona nebo ze závěti mohou občané jedné smluvní strany nabýt majetku a práv na území druhé smluvní strany za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako její vlastní občané.
(2)
Občané jedné smluvní strany mohou v závěti nakládat se svým majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.
(1)
Dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v čase smrti.
(2)
Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.
(3)
Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.
(1)
Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i řízení o námitkách proti závěti na základě vad vůle zůstavitele nebo jejího projevu nebo na základě jiných nedostatků závěti, se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení závěti.
(2)
Forma zřízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení závěti. Závěť je platná, jestliže byla dodržena ustanovení právního řádu smluvní strany, na jejímž území k těmto úkonům došlo.
Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické právní poměry, není dědiců, připadne movité dědictví té smluvní straně, jejímž byl zůstavitel občanem v době smrti, nemovité dědictví smluvní straně, na jejímž území nemovitost leží.
(1)
S výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 tohoto článku je k řízení o movitém dědictví příslušný justiční orgán té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době své smrti.
(2)
Jestliže je celé movité dědictví, které zanechal občan jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, projedná je na návrh dědice justiční orgán této smluvní strany, jestliže s tím souhlasí všichni známí dědicové.
(3)
K projednání nemovitého dědictví je vždy příslušný justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží.
(4)
Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku platí také pro projednání dědických sporů.
(1)
Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po občanu druhé smluvní strany, učiní podle právního řádu svého státu opatření potřebná k zajištění dědictví a k jeho správě. To platí také v případech, kdy dědictví může nabýt občan druhé smluvní strany.
(2)
O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1 tohoto článku, příslušné orgány bezodkladně uvědomí diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, které mohou při výkonu opatření k zajištění dědictví spolupůsobit přímo nebo prostřednictvím zmocněnce. Podle návrhu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu mohou být učiněná opatření odložena, změněna nebo zrušena.
(3)
Podle návrhu justičního orgánu příslušného k projednání dědictví musí být opatření učiněná podle odstavce 1 tohoto článku odložena, změněna nebo zrušena.
K otevření a vyhlášení závěti a ke zjištění jejího stavu a obsahu, jakož i k řízení o její platnosti je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se závěť nachází. Jestliže zůstavitel byl v době své smrti občanem druhé smluvní strany, bude justičnímu orgánu této smluvní strany zaslán ověřený opis závěti a listina, v níž bude uveden stav a obsah této závěti. Na žádost se zašle originál závěti.
(1)
Jestliže je movité dědictví na území jedné smluvní strany, bude toto dědictví za účelem projednání předáno justičnímu orgánu nebo diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž byl zůstavitel občanem v době své smrti, za podmínky, že budou dodržena ustanovení odstavce 4 písm. b) tohoto článku.
(2)
Poplatky z nemovitého dědictví vybere smluvní strana, na jejímž území nemovitost leží. Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, vybere poplatek z movitého dědictví smluvní strana, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.
(3)
Jestliže podle výsledků projednání dědictví toto nabývají dědicové, kteří mají bydliště na území druhé smluvní strany, a není možno předat dědictví uvedeným dědicům nebo jejich zmocněncům, předá se dědictví diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu této smluvní strany.
(4)
Dědictví se vydá za podmínek, že
a)jsou zaplaceny všechny daně a poplatky s dědictvím spojené nebo jejich zaplacení je zajištěno
b)příslušný orgán vydal povolení nutné k vývozu předmětů tvořících dědictví nebo k převodu peněžních částek
c)byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů zůstavitele přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území je dědictví.
(1)
Občanům jedné smluvní strany, kteří mají bydliště na území jedné ze smluvních stran a vystupují před orgány druhé smluvní strany, nelze uložit složení žalobní jistoty za náklady řízení.
(2)
Justiční orgán jedné smluvní strany může požadovat od občanů druhé smluvní strany složení zálohy na náklady související s provedením důkazů za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako od vlastních občanů.
Občané jedné smluvní strany mají na území druhé smluvní strany nárok na osvobození od soudních a notářských poplatků a na bezplatné právní zastoupení za stejných podmínek jako její vlastní občané.
(1)
Žádost o osvobození podle článku 43 této smlouvy může žadatel podat také u justičního orgánu smluvní strany, jejímž je občanem. Tuto žádost lze spojit s návrhem na zahájení řízení ve věci, pro kterou má být osvobození povoleno.
(2)
Žádost podaná podle odstavce 1 tohoto článku a případně i návrh na zahájení řízení budou zaslány justičnímu orgánu druhé smluvní strany způsobem stanoveným v článku 3 této smlouvy.
(1)
K žádosti o osvobození podle článku 43 této smlouvy je třeba připojit potvrzení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele, které vydá příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště.
(2)
Nemá-li žadatel bydliště na území žádné ze smluvních stran, může potvrzení vydat diplomatická mise nebo konzulární úřad smluvní strany, jejímž je občanem.
(3)
Justiční orgán, který rozhoduje o žádosti o osvobození, může žádat od orgánu, který potvrzení vydal, doplnění údajů nebo potřebná objasnění.
(1)
Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na svém území tato rozhodnutí justičních orgánů druhé smluvní strany
a)rozhodnutí o nárocích majetkové povahy ve věcech občanských, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech
b)rozhodnutí o náhradě škody přiznané v trestním řízení.
(2)
Smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na svém území rozhodnutí rozhodčích orgánů, jestliže
a)rozhodnutí se zakládají na písemné dohodě o příslušnosti rozhodčího orgánu a vydal je rozhodčí orgán dohodou určený v mezích svého oprávnění stanoveného dohodou a
b)dohoda o příslušnosti rozhodčího orgánu je platná podle právního řádu účastníky zvoleného, a nebyl-li právní řád účastníky zvolen, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.
(1)
Rozhodnutí uvedená v článku 46 této smlouvy budou uznána a vykonána za podmínek, že
a)rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno
b)orgán, který rozhodnutí vydal, byl příslušný podle ustanovení této smlouvy nebo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá
c)o téže věci mezi týmiž účastníky nebylo již dříve vydáno pravomocné rozhodnutí orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno, nebo nebylo na území této smluvní strany uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu
d)rozhodnutí bylo vydáno na základě právního řádu určeného touto smlouvou
e)účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, nebyl zbaven možnosti účastnit se řízení a v případě procesní nezpůsobilosti možnosti mít zástupce; předvolání nebo návrh na zahájení řízení mu byly doručeny do vlastních rukou
f)smluvní strana, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, má za to, že uznání nebo výkon nenaruší její svrchovanost nebo bezpečnost nebo nebude v rozporu se základními zásadami jejího právního řádu.
(2)
Předběžně vykonatelná rozhodnutí a předběžná opatření o vyživovací povinnosti lze na území dožádané smluvní strany vykonat, i když podléhají řádným opravným prostředkům.
(1)
Rozhodnutí vydaná justičními orgány jedné smluvní strany týkající se osobního stavu občanů druhé smluvní strany budou na jejím území uznána za podmínek stanovených v článku 47 této smlouvy.
(2)
O uznání rozhodnutí uvedených v odstavci 1 tohoto článku může žádat každý, kdo na tom má právní zájem.
Pravomocná rozhodnutí justičních orgánů jedné smluvní strany týkající se osobního stavu jejích občanů jsou platná na území druhé smluvní strany bez přezkoumání.
K uznání a nařízení výkonu rozhodnutí je příslušný justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.
(1)
Návrh na uznání rozhodnutí nebo nařízení výkonu rozhodnutí může být podán přímo u justičního orgánu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, nebo u orgánu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. V tomto případě bude návrh postoupen justičnímu orgánu druhé smluvní strany způsobem stanoveným v článku 3 této smlouvy.
(2)
K návrhu se musí připojit: a) ověřený opis rozhodnutí, opatřený doložkou právní moci a vykonatelnosti nebo předběžné vykonatelnosti, pokud právní moc, vykonatelnost nebo předběžná vykonatelnost nevyplývá z rozhodnutí samého; b) ověřený doklad o tom, že účastník, proti němuž bylo rozhodnutí vydáno, byl k řízení řádně a včas obeslán a v případě procesní nezpůsobilosti řádně zastoupen; c) ověřený překlad příloh uvedených pod písmeny a) a b) tohoto odstavce do úředního jazyka smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.
(1)
Orgán rozhodující o uznání a výkonu rozhodnutí se omezí na zjištění, zda byly dodrženy podmínky uvedené v článcích 47 a 51 této smlouvy. Zjistí-li, že tyto podmínky byly splněny, rozhodnutí uzná nebo nařídí jeho výkon.
(2)
Nestanoví-li tato smlouva jiný postup, justiční orgán, který rozhoduje o uznání a výkonu rozhodnutí, postupuje podle právního řádu svého státu.
(1)
Byl-li účastník osvobozený podle článku 42 této smlouvy od povinnosti složit jistotu odsouzen pravomocným rozhodnutím k náhradě nákladů řízení, nařídí justiční orgán smluvní strany na návrh oprávněného bezplatně výkon tohoto rozhodnutí.
(2)
Ustanovení článku 51 této smlouvy platí obdobně i v případě uvedeném v odstavci 1 tohoto článku.
(3)
Orgán, který je příslušný nařídit výkon rozhodnutí podle odstavce 1 tohoto článku, se omezí na zjištění, zda rozhodnutí o nákladech řízení je pravomocné a vykonatelné.
Orgán smluvní strany, na jejímž území byly náklady řízení zálohovány státem, požádá justiční orgán druhé smluvní strany, aby tyto náklady vymohl. Vybranou částku odevzdá diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu dožadující smluvní strany.
Ustanoveními této smlouvy o výkonu rozhodnutí nejsou dotčeny právní předpisy smluvních stran týkající se převodu peněz nebo vývozu věcí získaných výkonem rozhodnutí.
(1)
Smluvní strany si navzájem zasílají výpisy z matrik týkající se občanů druhé smluvní strany. Výpisy se zasílají bezplatně prostřednictvím diplomatických misí nebo konzulárních úřadů.
(2)
Smluvní strany si navzájem zasílají na žádost a bezplatně pro úřední potřebu příslušných orgánů výpisy z matrik způsobem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku.
(3)
Občané jedné smluvní strany mohou zasílat své žádosti o zaslání výpisů z matrik nebo dalších dokladů o osobním stavu přímo příslušnému orgánu druhé smluvní strany. Požadované doklady budou žadateli zaslány prostřednictvím diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvní strany, jejíž orgán doklad vyhotovil. Diplomatická mise nebo konzulární úřad vybere při předání stanovené poplatky.
(1)
Jestliže příslušný orgán jedné smluvní strany provede záznam doplňujících údajů nebo opravu v matrice týkající se osobního stavu občana druhé smluvní strany, zašle této smluvní straně výpis z matriky s doplněnými údaji nebo opravami.
(2)
Smluvní strany si budou navzájem zasílat opisy pravomocných rozhodnutí týkajících se osobního stavu občanů druhé smluvní strany.
(3)
Doklady uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku se budou zasílat bezplatně způsobem uvedeným v článku 56 odst. 1 této smlouvy.
Pokud není v této části stanoveno jinak, poskytování právní pomoci v trestních věcech se řídí ustanoveními části I této smlouvy.
(1)
Jedna smluvní strana bude podle svého právního řádu na žádost druhé smluvní strany stíhat své vlastní občany pro činy spáchané na území druhé smluvní strany, za které ukládají tresty soudy.
(2)
Závazek převzít trestní stíhání zahrnuje i taková porušení právního řádu, za která podle právního řádu dožadující smluvní strany ukládají tresty soudy, zatímco podle právního řádu dožádané smluvní strany jsou pouze porušeními právního řádu, za která podle právního řádu dožádané smluvní strany ukládají opatření jiné orgány než soudy.
(3)
Nároky poškozených osob na náhradu škody uplatněné v převzatém řízení se stanou součástí řízení. Příslušné orgány smluvní strany, která převzala trestní stíhání, budou v souladu se svým právním řádem působit, aby o návrzích na náhradu škody bylo rozhodnuto v trestním řízení.
(1)
Žádost o převzetí trestního stíhání nebo její přílohy musí obsahovat
a)osobní údaje včetně státního občanství
b)popis skutkového stavu
c)důkazní prostředky
d)ověřený opis spisů, pokud je to třeba, jinak výsledek vyšetřování
e)opis znění ustanovení, jichž má být použito na čin v souladu s právním řádem platným v místě spáchání činu (včetně ustanovení o promlčení)
f)návrh na náhradu škody.
(2)
Na žádost dožádané smluvní strany poskytne dožadující smluvní strana doplňující důkazy.
(3)
Jestliže při předložení žádosti o převzetí řízení je obviněný ve vazbě nebo předběžně zadržen, bude zařízeno jeho převezení na území dožádané smluvní strany.
(4)
Dožádaná smluvní strana sdělí dožadující smluvní straně konečné rozhodnutí. Na žádost dožadující smluvní strany bude jí zasláno jedno vyhotovení tohoto rozhodnutí.
Smluvní strany si vzájemně na žádost vydají za podmínek stanovených v této smlouvě osoby, které se zdržují na jejich území, k provedení trestního řízení nebo k výkonu trestu.
(1)
Vydání k provedení trestního řízení je přípustné pouze pro činy soudně trestné, za které podle právního řádu obou smluvních stran může být uložen trest odnětí svobody ve výměře vyšší než jeden rok.
(2)
Vydání k výkonu trestu je přípustné pouze pro činy soudně trestné podle právního řádu obou smluvních stran, za které byl odsouzené osobě uložen trest odnětí svobody ve výměře vyšší než jeden rok.
(1)
K vydání nedojde, jestliže
a)vyžadovaná osoba je občanem dožádané smluvní strany
b)trestný čin byl spáchán na území dožádané smluvní strany
c)podle právního řádu dožádané smluvní strany nemůže být zahájeno trestní řízení nebo rozsudek nemůže být vykonán z důvodu promlčení nebo z jiných zákonných důvodů
d)vydání není přípustné podle právního řádu jedné ze smluvních stran
e)proti vyžadované osobě byl na území dožádané smluvní strany vynesen pravomocný rozsudek pro týž trestný čin nebo trestní řízení bylo pravomocným rozhodnutím zastaveno.
(2)
V případě, že k vydání nedojde, dožádaná smluvní strana to oznámí dožadující smluvní straně a sdělí důvody, pro které k vydání nedošlo.
(1)
K žádosti o vydání k provedení trestního řízení se přiloží zatýkací rozkaz spolu s vylíčením činu, údaje o důkazech, jež zdůvodňují podezření z trestné činnosti, a opis znění ustanovení právních předpisů, které se vztahují na čin (včetně ustanovení o promlčení). Jestliže byla činem způsobena škoda, sdělí se údaje o jejím rozsahu a výši.
(2)
K žádosti o vydání k výkonu trestu se přiloží jedno vyhotovení pravomocného rozsudku, jakož i znění ustanovení právního řádu, která byla použita. V případě, že odsouzený již vykonal část trestu, je třeba sdělit také údaje o její délce.
(3)
Pokud je to možné, připojí se k žádosti o vydání popis, údaje o poměrech a fotografie vyžadované osoby, jakož i údaje o jejím státním občanství a místě pobytu, pokud tyto údaje nevyplývají ze zatýkacího rozkazu nebo z rozsudku.
Neobsahuje-li žádost o vydání všechny nezbytné údaje, může dožádaná smluvní strana žádat jejich doplnění a k tomu určit lhůtu do dvou měsíců. Na žádost dožadující smluvní strany může být tato lhůta prodloužena nejvíce o další dva měsíce.
Po obdržení žádosti o vydání dožádaná smluvní strana učiní bezodkladně opatření k zatčení vyžadované osoby. Těchto opatření není třeba, je-li zřejmé, že k vydání podle této smlouvy nemůže dojít.
(1)
Na žádost lze zatknout osobu dříve, než dojde žádost o vydání, jestliže příslušný orgán dožadující smluvní strany se odvolá na zatýkací rozkaz nebo pravomocný rozsudek a zároveň oznámí žádost o vydání. Žádost může být podána poštou, dálnopisem, rádiem, telefonem nebo jiným podobným způsobem.
(2)
Příslušné orgány jedné smluvní strany mohou i bez žádosti podle odstavce 1 tohoto článku zatknout osobu zdržující se na jejich území, jestliže tato osoba spáchala na území druhé smluvní strany čin soudně trestný, pro který je vydání podle této smlouvy možné.
(3)
O zatčení podle odstavců 1 a 2 tohoto článku musí být druhá smluvní strana bezodkladně vyrozuměna.
(1)
Dožádaná smluvní strana může zatčenou osobu propustit na svobodu, jestliže ve lhůtě stanovené v článku 65 této smlouvy nebyly zaslány doplňující údaje.
(2)
Osoba zatčená podle článku 67 této smlouvy může být propuštěna na svobodu, jestliže žádost o vydání nedojde do dvou měsíců ode dne, kdy druhá smluvní strana byla vyrozuměna o předběžném zatčení.
Je-li osoba, o jejíž vydání se žádá, trestně stíhána nebo byla-li odsouzena za jiný trestný čin na území dožádané smluvní strany, může být vydání odloženo do skončení trestního stíhání nebo do skončení výkonu trestu.
(1)
Na odůvodněnou žádost dožadující smluvní strany může být osoba, o jejíž vydání se žádá, dočasně vydána k provedení určitých procesních úkonů, jestliže by odklad vydání mohl mít za následek promlčení trestního stíhání nebo by mohl podstatně ztížit vyšetřování činu, který spáchala osoba, o jejíž vydání se žádá.
(2)
Dočasně vydaná osoba musí být po provedení úkonů, pro něž byla vydána, vrácena bezodkladně, nejpozději do tří měsíců ode dne dočasného vydání.
Žádá-li o vydání téže osoby více států, rozhodne dožádaná smluvní strana, které žádosti vyhoví. Přitom přihlédne ke státnímu občanství vyžadované osoby, jakož i k místu spáchání a závažnosti činu.
(1)
Bez souhlasu dožádané smluvní strany nemůže být vydaná osoba trestně stíhána ani nesmí být na ní vykonán trest za jiné činy, kterých se dopustila před vydáním a které nejsou uvedeny v žádosti o vydání; nemůže být rovněž vydána třetímu státu.
(2)
Souhlasu dožádané smluvní strany není třeba, jestliže
a)vydaná osoba, která není občanem dožadující smluvní strany, neopustila území této smluvní strany do jednoho měsíce po skončení trestního řízení nebo po skončení výkonu trestu, ačkoliv měla možnost tak učinit. Do této lhůty se nepočítá doba, po kterou vydaná osoba nemohla opustit území dožadující smluvní strany nezávisle na své vůli
b)vydaná osoba opustila území dožadující smluvní strany a znovu se na toto území dobrovolně vrátila.
Smluvní strany si vzájemně sdělí výsledky trestního řízení proti vydaným osobám. Jestliže byl proti těmto osobám vydán pravomocný rozsudek, bude zaslán jeho opis.
Dožádaná smluvní strana sdělí druhé smluvní straně místo a den vydání vyžádané osoby. Nepřevezme-li dožadující smluvní strana vydanou osobu do patnácti dnů od stanoveného dne, může být tato osoba propuštěna na svobodu. Dohodou smluvních stran může být tato lhůta prodloužena, nejdéle však o dalších patnáct dní.
Vyhne-li se vydaná osoba jakýmkoliv způsobem trestnímu řízení nebo výkonu trestu, pro který byla vydána, a vrátí-li se nebo se zdržuje na území dožádané smluvní strany, bude tato osoba na novou žádost dožadující smluvní strany vydána, aniž by bylo třeba předložit písemnosti uvedené v článku 64 této smlouvy.
(1)
Jedna smluvní strana povolí na žádost druhé smluvní strany přes své území průvoz osoby, která byla vydána třetím státem druhé smluvní straně. Dožádaná smluvní strana nemusí průvoz povolit, je-li vydání nepřípustné podle ustanovení této smlouvy.
(2)
Žádost o průvoz se podává a projednává stejným způsobem jako žádost o vydání.
(3)
Orgány dožádané smluvní strany provedou průvoz způsobem, který pokládají za nejvhodnější.
(1)
Náklady vydání hradí ta smluvní strana, na jejímž území vznikly, s výjimkou nákladů za převoz, které hradí dožadující smluvní strana.
(2)
Náklady průvozu hradí dožadující smluvní strana.
(1)
Dožadující smluvní straně budou vydány věci, jichž bylo použito ke spáchání činu, pro který je vydání podle ustanovení této smlouvy možné, jakož i věci, které pachatel získal spácháním takového činu, případně jejich protihodnota, a každá jiná věc pachatele, které může být použito jako důkazu v trestním řízení; tyto věci budou vydány i v případě, že k vydání pachatele nedojde pro jeho smrt nebo z jiného důvodu.
(2)
Dožádaná smluvní strana může dočasně zadržet věci, jejichž vydání se žádá, jestliže tyto věci potřebuje v jiném trestním řízení.
(3)
Práva třetích osob k vydaným věcem zůstávají nedotčena. Po skončení trestního řízení vrátí dožadující smluvní strana věci dožádané smluvní straně, aby byly předány oprávněným osobám. V případě, že se oprávněné osoby nacházejí na území dožadující smluvní strany, lze jim se souhlasem dožádané smluvní strany věci předat přímo.
(1)
Smluvní strany se navzájem každoročně informují o pravomocných rozsudcích vynesených v trestních věcech nad občany druhé smluvní strany.
(2)
Příslušné orgány jedné smluvní strany poskytují orgánům druhé smluvní strany na jejich žádost bezplatně výpisy z rejstříku trestů.
Tato smlouva bude ratifikována. Výměna ratifikačních listin se uskuteční v Hanoji.
Tato smlouva vstoupí v platnost třicátého dne po dni výměny ratifikačních listin a zůstane v platnosti pět let. Její platnost se prodlužuje vždy na dobu pěti let, jestliže ji žádná ze smluvních stran písemně nevypoví do šesti měsíců před uplynutím probíhajícího období její platnosti.