Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)

Smluvní strany této Úmluvy tvoří jako členské státy Mezivládní organizaci pro mezinárodní železniční přepravu (OTIF), dále zvanou jen „Organizace“. Sídlem Organizace je Bern.

Organizace má právní subjektivitu. Je zejména oprávněna uzavírat smlouvy, nabývat a zcizovat nemovitý a movitý majetek, jakož i žalovat a být žalována. Organizace, členové jejího personálu, jí povolaní znalci a zástupci členských států požívají pro výkon svých funkcí nezbytné výsady a imunity za podmínek uvedených v Protokolu, který je připojen k Úmluvě a tvoří její nedílnou součást. Vztahy mezi Organizací a státem jejího sídla jsou upraveny zvláštní dohodou o sídle.

Pracovními jazyky Organizace jsou francouzština a němčina.

Posláním Organizace je především vytvořit jednotný právní řád pro přepravu cestujících, zavazadel a zboží v přímé mezinárodní přepravě po železnicích mezi členskými státy, jakož i usnadnit provádění a další rozvoj tohoto právního řádu.

Právní řád uvedený v § 1 může být rovněž použit v přímých mezinárodních přepravách prováděných nejenom po železničních tratích, ale též po pozemních, mořských a vnitrozemských říčních linkách.

V přímé mezinárodní přepravě se aplikují: – „Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě cestujících a zavazadel (CIV)“ tvořící přípojek A k Úmluvě; – „Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží (CIM)“ tvořící přípojek B k Úmluvě.

Tratě uvedené v článku 2, po nichž se tyto přepravy uskutečňují, jsou zapsány do dvou seznamů: seznamu tratí CIV a seznamu tratí CIM.

Podniky provozující linky uvedené v článku 2 § 2 a zapsané do těchto seznamů mají stejná práva a povinnosti, jako mají železnice podle Jednotných právních předpisů CIV a CIM, s výhradou odchylek vyplývajících ze zvláštních provozních podmínek každého druhu dopravy a uveřejněných stejným způsobem jako tarify. Těmito odchylkami však nesmí být dotčena ustanovení o odpovědnosti.

Jednotné právní předpisy CIV a CIM včetně jejich příloh tvoří nedílnou součást Úmluvy.

V dalším textu používaný výraz „Úmluva“ znamená Úmluvu samotnou, Protokol uvedený v článku 1 § 2 druhý odstavec a přípojky A a B včetně jejich příloh uvedené v článku 3 § 1 a 4.

Činnost Organizace zajišťují tyto orgány: - Valné shromáždění, - Správní výbor, - Revizní výbor, - Výbor znalců pro přepravu nebezpečného zboží, - Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu (OCTI).

Valné shromáždění tvoří zástupci členských států.

Valné shromáždění a) si stanoví vnitřní jednací řád; b) určuje složení Správního výboru podle článku 7 § 1; c) vydává směrnice pro činnost Správního výboru a Ústředního úřadu; d) stanoví na období pěti let nejvyšší částku, které mohou dosáhnout roční výdaje Organizace, nebo dává směrnice pro omezení těchto výdajů; e) rozhoduje podle článku 19 § 2 o návrzích na změnu Úmluvy; f) rozhoduje o žádostech o přístup postoupených podle článku 23 § 2; g) rozhoduje o ostatních otázkách zařazených na pořad jednání podle § 3.

Ústřední úřad svolává Valné shromáždění jednou za pět let nebo na žádost jedné třetiny členských států, jakož i v případech uvedených v článcích 19 § 2 a 23 § 2, a zasílá členským státům nejpozději tři měsíce před zahájením zasedání návrh pořadu jednání.

Valné shromáždění je způsobilé se usnášet, je-li zastoupena většina členských států. Každý členský stát se může nechat zastupovat jiným členským státem; jeden stát však nemůže zastupovat více než dva jiné státy.

Valné shromáždění přijímá svá rozhodnutí prostou většinou členských států zastoupených při hlasování. Při hlasování o otázkách podle § 2 d) a § 2 e), v tomto posledním případě o návrzích na změnu Úmluvy samotné a Protokolu, je však zapotřebí dvoutřetinové většiny.

Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad k účasti na zasedání Valného shromáždění s hlasem poradním též nečlenské státy. Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad k účasti na zasedání Valného shromáždění s hlasem poradním též mezinárodní organizace zabývající se problematikou přepravy nebo otázkami zařazenými na pořad jednání.

Před každým zasedáním Valného shromáždění a podle směrnic Správního výboru se svolává Revizní výbor k předběžnému prozkoumání návrhů uvedených v článku 19 § 2.

Správní výbor tvoří představitelé jedenácti členských států. Švýcarská konfederace zaujímá ve Správním výboru stálé místo a zastává předsednickou funkci. Ostatní státy jsou jmenovány na pětileté období. Složení Správního výboru se stanoví pro každé pětileté období zejména s přihlédnutím ke spravedlivému geografickému rozdělení. Žádný členský stát nesmí být členem Správního výboru déle než dvě po sobě jdoucí období. Uvolní-li se některé místo, ustanoví Správní výbor jiný členský stát pro zbývající období. Každý členský stát, který je členem Správního výboru, určí jednoho delegáta; může rovněž určit jeho zástupce.

Správní výbor a) si stanoví vnitřní jednací řád; b) uzavírá dohodu o sídle; c) stanoví předpisy o organizaci, činnosti a právním postavení zaměstnanců Ústředního úřadu; d) jmenuje, s přihlédnutím ke způsobilosti uchazečů a k přiměřenému geografickému rozdělení, generálního ředitele, zástupce generálního ředitele, rady a radyadjunkty Ústředního úřadu; Ústřední úřad vyrozumí včas členské státy o uvolnění některého z těchto míst; návrhy kandidátů na místo generálního ředitele a zástupce generálního ředitele předkládá švýcarská vláda; e) kontroluje správní i finanční činnost Ústředního úřadu; f) dohlíží na správné používání Úmluvy Ústředním úřadem a na správná rozhodnutí přijatá jinými orgány; v případě potřeby doporučuje opatření vhodná ke snadnějšímu používání Úmluvy a těchto rozhodnutí; g) posuzuje otázky, které se mohou dotýkat činnosti Ústředního úřadu a jež mu jsou postoupeny některým členským státem nebo generálním ředitelem Ústředního úřadu; h) schvaluje roční plán práce Ústředního úřadu; i) schvaluje roční rozpočet Organizace, jednatelskou zprávu a roční závěrečný účet; j) zasílá členským státům jednatelskou zprávu, roční účetní uzávěrku a svá rozhodnutí a doporučení; k) sestavuje zprávu o činnosti, vypracovává návrhy na své nové složení a sděluje je členským státům nejpozději dva měsíce před zahájením zasedání Valného shromáždění, které má rozhodnout o jeho složení.

Pokud Správní výbor nerozhodne jinak, schází se v sídle Organizace. Správní výbor zasedá dvakrát ročně; k dalším zasedáním se schází buď na základě rozhodnutí předsedy nebo jestliže o to požádají čtyři jeho členové. Zápisy z jednání se doručují všem členským státům.

Revizní výbor a Výbor znalců pro přepravu nebezpečného zboží, dále jen „Výbor znalců“, tvoří zástupci členských států; generální ředitel Ústředního úřadu nebo jeho zástupce se účastní zasedání s hlasem poradním.

Revizní výbor a) rozhoduje podle článku 19 § 3 o návrzích na změnu Úmluvy; b) zkoumá podle článku 6 § 7 návrhy, které se předkládají Valnému shromáždění. Výbor znalců rozhoduje podle článku 19 § 4 o návrzích na změnu Úmluvy.

Ústřední úřad svolává výbory buď z vlastního podnětu nebo na žádost pěti členských států, jakož i v případě předvídaném v článku 6 § 7; Ústřední úřad dodá členským státům nejpozději dva měsíce před zahájením zasedání návrh pořadu jednání.

Revizní výbor je schopný se usnášet, je-li zastoupena většina členských států; Výbor znalců je schopný se usnášet, je-li zastoupena třetina členských států. Členský stát se může dát zastupovat jiným členským státem; jeden stát však nemůže zastupovat více než jiné dva členské státy.

Každý zastoupený členský stát má jeden hlas; hlasuje se zvednutím ruky nebo na požádání jmenovitým vyvoláváním. Návrh je přijat, jestliže počet kladných hlasů a) se rovná nejméně jedné třetině členských států zastoupených při hlasování a b) je vyšší než počet hlasů záporných.

Se souhlasem většiny členských států zve Ústřední úřad na zasedání výboru s hlasem poradním nečlenské státy a mezinárodní organizace působící v oblasti dopravy nebo zabývající se otázkami zařazenými na pořad jednání. Za stejných podmínek mohou být pozváni na zasedání Výboru znalců nezávislí odborníci.

Výbory volí pro každé zasedání předsedu a jednoho nebo dva místopředsedy.

Jednání se konají v pracovních jazycích. Podstatný obsah vystoupení přednesených během zasedání v jednom pracovním jazyku se překládá do druhého pracovního jazyka; návrhy a usnesení se předkládají v plném znění.

Protokoly obsahují stručný obsah jednání. Návrhy a usnesení se uvádějí v plném znění. Pro usnesení je rozhodné francouzské znění. Protokoly se zasílají všem členským státům.

Výbory mohou pro projednání určitých otázek vytvořit pracovní skupiny.

Výbory si mohou stanovit vlastní jednací řád.

Ústřední úřad pro mezinárodní železniční přepravu vykonává funkci sekretariátu Organizace.

Ústřední úřad zejména a) plní úkoly, které mu uloží jiné orgány organizace; b) připravuje k projednání návrhy na změny Úmluvy, k čemuž si v případě potřeby přizve znalce; c) svolává výbory; d) včas postupuje členským státům potřebné dokumenty pro zasedání různých orgánů; e) udržuje v aktuálním stavu a zveřejňuje seznamy tratí uvedené v článku 3 § 2; f) přijímá sdělení členských států a dopravních podniků a dává je v případě potřeby na vědomí ostatním členským státům a dopravním podnikům; g) udržuje v aktuálním stavu a zveřejňuje přehled soudních rozhodnutí; h) vydává periodický časopis; i) zastupuje Organizaci u jiných mezinárodních organizací příslušných pro otázky souvisící s posláním Organizace; j) zpracovává návrh ročního rozpočtu Organizace a předkládá jej ke schválení Správnímu výboru; k) spravuje finanční záležitosti Organizace v rámci schváleného rozpočtu; l) na žádost členského státu nebo dopravního podniku nabídkou svých dobrých služeb usiluje o urovnání sporů mezi dotčenými státy nebo podniky o výklad nebo používání Úmluvy; m) na požádání zúčastněných stran – členských států, dopravních podniků nebo uživatelů vydává znalecké posudky při sporech o výklad nebo používání Úmluvy; n) spolupůsobí při řešení sporů v rozhodčím řízení podle oddílu III; o) usnadňuje finanční vztahy mezi dopravními podniky vyplývající z mezinárodní dopravy, jakož i splácení nezaplacených pohledávek.

Periodický časopis obsahuje sdělení potřebná pro používání Úmluvy, jakož i pojednání, soudní rozhodnutí a informace důležité pro výklad, provádění a rozvoj železničního přepravního práva; časopis se vydává v pracovních jazycích.

Členské státy zasílají Ústřednímu úřadu svá sdělení o zápisu nebo výmazu tratí v seznamech podle článku 3 § 2. Pokud v článku 2 § 2 uvedené linky spojují členské státy, zapisují se do seznamu jen po souhlasu těchto států; pro výmaz takové linky stačí sdělení jednoho z těchto států. Ústřední úřad sdělí všem členským státům zapsání nebo výmaz tratě (linky).

Na trať se vztahují ustanovení Úmluvy po uplynutí jednoho měsíce ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím zápise.

Na trať se přestanou vztahovat ustanovení Úmluvy po uplynutí jednoho měsíce ode dne oznámení Ústředního úřadu o jejím výmazu, s výjimkou přeprav již započatých, které musí být dokončeny.

Výši výdajů Organizace stanoví pro každý rok Správní výbor na základě návrhu Ústředního úřadu. Výdaje Organizace hradí členské státy v poměru délek zapsaných tratí. U mořských a vnitrozemských říčních linek se však počítá pouze polovina jejich délek; u jiných tratí (linek) provozovaných za zvláštních podmínek může být po dohodě mezi dotyčnou vládou a Ústředním úřadem a s výhradou schválení Správním výborem příspěvek snížen nejvýše o jednu polovinu.

Současně s postoupením jednatelské zprávy a ročního závěrečného účtu žádá Ústřední úřad členské státy, aby uhradily svůj příspěvek na výdaje za uplynulý rok v co nejkratší době, nejpozději však do 31. prosince roku postoupení. Po tomto dnu se dlužné částky zúročují 5 % ročně. Neuhradí-li členský stát svůj příspěvek od tohoto dne do dvou let, pozastavuje se jeho hlasovací právo do okamžiku, kdy splní svou platební povinnost. Po uplynutí další dvouleté lhůty zváží Valné shromáždění, zda má být postoj tohoto státu považován za mlčky projevenou výpověď Úmluvy, přičemž případně stanoví den, k němuž má výpověď nabýt účinnosti.

Splatné příspěvky zůstávají dluhem v případě výpovědi podle § 2 a podle článku 25, stejně jako v případě pozastavení hlasovacího práva.

Nezaplacené částky se mají podle možnosti krýt úvěrem Organizace; mohou být rozděleny na čtyři roční správní období. Celý nedoplatek se zúčtuje na zvláštní účet vrubem ostatních členských států členů Úmluvy v době neplacení; zatížení se provede v poměru délek jejich tratí zapsaných v době otevření zvláštního účtu.

Stát, který Úmluvu vypověděl, může se stát opět členským státem přístupem za podmínky, že zaplatil dlužné částky.

Organizace vybírá náhradu krytí zvláštních výdajů vyplývajících z činností uvedených v článku 9 § 2 l) až n); v případech uvedených v článku 9 § 2 l) a m) stanoví výši této náhrady Správní výbor na návrh Ústředního úřadu; v případě uvedeném v článku 9 § 2 n) se použije článek 15 § 2.

Soulad obchodních knih s účetními doklady prověřuje švýcarská vláda, která předkládá zprávu Správnímu výboru.

Spory mezi členskými státy o výklad nebo uplatňování Úmluvy, jakož i spory mezi členskými státy a Organizací o výklad nebo uplatňování Protokolu o výsadách a imunitách, mohou být na žádost jedné ze stran předloženy rozhodčímu soudu. Strany stanoví podle volného uvážení složení rozhodčího soudu a proceduru rozhodčího řízení.

Spory a) mezi dopravními podniky, b) mezi dopravními podniky a uživateli, c) mezi uživateli,

Každý stát si může při podpisu Úmluvy nebo při uložení listin o její ratifikaci, o jejím přijetí, schválení nebo o přístupu k Úmluvě vyhradit právo nepoužít zcela nebo zčásti ustanovení § 1 a 2.

Každý stát, který vznesl výhradu podle § 3, může kdykoliv oznámit depozitární vládě, že výhradu ruší. Zrušení výhrady nabývá účinnosti jeden měsíc po dni, kdy o tom depozitární vláda zpravila smluvní státy.

Strany uzavírají rozhodčí dohodu, v níž se uvádí zejména: a) předmět sporu; b) složení soudu a lhůty dohodnuté pro jmenování jednoho nebo více rozhodců; c) místo dohodnuté pro sídlo soudu. Rozhodčí dohoda se zašle Ústřednímu úřadu, který plní funkce kanceláře soudu.

Seznam rozhodců sestavuje a běžně doplňuje Ústřední úřad. Každý členský stát může dát zapsat do seznamu rozhodců dva své státní příslušníky, kteří jsou odborníky pro mezinárodní přepravní právo.

V souladu s rozhodčí dohodou tvoří rozhodčí soud jeden, tři nebo pět rozhodců. Rozhodci se volí z osob zapsaných do seznamu rozhodců podle § 1. Pokud však rozhodčí dohoda předvídá pět rozhodců, může si každá ze stran zvolit jednoho rozhodce neuvedeného v seznamu. Předvídá-li rozhodčí dohoda jediného rozhodce, zvolí se vzájemnou dohodou stran. Předvídá-li rozhodčí dohoda tři nebo pět rozhodců, zvolí každá strana jednoho, popřípadě dva rozhodce; tito rozhodci určí vzájemnou dohodou třetího nebo pátého rozhodce, který rozhodčímu soudu předsedá. Nedohodnou-li se strany na určení jediného rozhodce, nebo nesjednotí-li se zvolení rozhodci na určení třetího nebo pátého rozhodce, určí ho generální ředitel Ústředního úřadu.

Nemají-li strany stejnou státní příslušnost, musí mít jediný, třetí nebo pátý rozhodce jinou státní příslušnost než strany. Vstup třetí strany do sporu nemá vliv na složení rozhodčího soudu.

Rozhodčí soud vede řízení s přihlédnutím zejména k těmto ustanovením: a) zkoumá a posuzuje spory na základě přednesu stran, aniž by byl při svém rozhodnutí o právních otázkách vázán výkladem podávaným stranami; b) nemůže přisoudit více a nic jiného, než žalobce požaduje, a ne méně, než co žalovaný uznal jako svůj dluh; c) rozhodčí výrok, náležitě zdůvodněný, formuluje rozhodčí soud a stranám jej zašle Ústřední úřad; d) nestanoví-li kogentní normy právního řádu platného v místě sídla rozhodčího soudu jinak a s výhradou opačné dohody stran, je rozhodčí výrok konečný.

Honoráře rozhodců stanoví generální ředitel Ústředního úřadu. Rozhodčí výrok stanoví poplatky a výlohy a určuje způsob jejich rozdělení, stejně jako honorářů rozhodců, mezi strany.

Zahájení rozhodčího řízení má na přerušení promlčení stejný účinek, jaký předvídá hmotné právo pro vznesení žaloby před řádným soudem.

Výrok rozhodčího soudu vůči dopravním podnikům a uživatelům se stává v každém členském státě vykonatelným, jakmile ve státě, kde má být výrok vykonán, jsou splněny všechny předepsané formality. Věcné přezkoušení případu není přípustné.

Věřitelský dopravní podnik, který má pohledávky z přeprav podléhajících Jednotným právním předpisům, může oznámit Ústřednímu úřadu přehled pohledávek se žádostí o pomoc při jejich vymáhání; za tímto účelem vyzve Ústřední úřad dlužnický dopravní podnik, aby dlužnou částku zaplatil nebo sdělil důvody pro odmítnutí platby.

Uzná-li Ústřední úřad, že odmítnutí je dostatečně zdůvodněno, navrhne stranám, aby se obrátily na příslušný soud nebo na rozhodčí soud podle článku 12 § 2.

Je-li Ústřední úřad názoru, že částka je zcela nebo zčásti dluhem, může po případném vyslechnutí znalce prohlásit, že dluhující dopravní podnik je povinen dlužnou částku zcela nebo částečně složit u Ústředního úřadu; složená částka zůstane deponována, dokud nebude příslušným soudem nebo rozhodčím soudem vydáno konečné rozhodnutí.

Nesloží-li podnik během dvou týdnů částku stanovenou Ústředním úřadem, bude znovu vyzván k jejímu zaplacení s poukazem na následky svého odmítnutí.

Nebude-li ani této druhé výzvě do dvou měsíců vyhověno, zašle Ústřední úřad členskému státu, jemuž podnik přísluší, zdůvodněnou žádost o přijetí opatření a zejména o přezkoumání, zda mají být i nadále ponechány v seznamu tratě dluhujícího dopravního podniku.

Prohlásí-li členský stát, že i přes neplacení trvá na zapsání tratí tohoto podniku, nebo neodpoví-li do šesti týdnů na sdělení Ústředního úřadu, vzniká právní domněnka, že přebírá záruku za úhradu všech pohledávek z přeprav podléhajících Jednotným právním předpisům.

Jakmile rozsudky, jakož i rozsudky pro zmeškání vynesené příslušným soudem na základě ustanovení Úmluvy se staly vykonatelnými podle práva platného pro tento soud, stávají se vykonatelnými v každém dalším členském státě po splnění formalit předepsaných státem, v němž má dojít k výkonu rozhodnutí. Věcné přezkoušení případu není přípustné. Toto ustanovení se nevztahuje na rozsudky vykonatelné pouze prozatímně ani na rozsudky ukládající žalobci z důvodů zamítnutí jeho žaloby kromě úhrady nákladů sporu též náhradu škody. Prvý odstavec se vztahuje rovněž na soudní smíry.

Pohledávky jednoho dopravního podniku vzniklé z mezinárodní přepravy vůči jinému dopravnímu podniku, který nepřísluší témuž státu, mohou být postiženy zadržením nebo zabavením jen podle rozhodnutí soudů členského státu, jemuž přísluší podnik, který je věřitelem pohledávky, jež má být zabavena.

Vozový park železnice, jakož i předměty všeho druhu náležející železnici a sloužící přepravě, jako kontejnery, nakládací zařízení a plachty, mohou být zadrženy nebo zabaveny v jiném členském státě než ve státě, jemuž přísluší vlastnická železnice, jen podle rozhodnutí soudů tohoto státu. Vozy přepravců, jakož i předměty všeho druhu sloužící přepravě, které se v nich nacházejí a patří vlastníku vozu, mohou být zadrženy nebo zabaveny v jiném členském státě než v tom, v němž má vlastník vozu své sídlo, jen podle rozhodnutí soudů tohoto státu.

U žalob podle Úmluvy nelze požadovat složení jistoty na úhradu nákladů řízení.

Členské státy postupují své návrhy na změnu Úmluvy Ústřednímu úřadu, který o tom bez odkladu uvědomuje členské státy.

Valné shromáždění rozhoduje o návrzích na změnu ustanovení Úmluvy neuvedených v § 3 a 4. Návrh na změnu může být dán na pořad jednání zasedání Valného shromáždění jen se souhlasem jedné třetiny členských států. Při projednávání návrhu na změnu Valným shromážděním může toto rozhodnout většinou podle článku 6 § 5, že takový návrh úzce souvisí s jedním nebo několika ustanoveními, k jejichž změně je podle § 3 příslušný Revizní výbor. V takovém případě je Valné shromáždění příslušné rozhodnout též o změně tohoto nebo těchto ustanovení.

a) Jednotné právní předpisy CIV: – Článek 1 § 3; článek 4 § 2; články 5 (kromě § 2), 6, 9 až 14, 15 (kromě § 6), 16 až 21, 22 § 3; články 23 až 25, 37, 43 (kromě § 2 a 4), 48, 49, 56 až 58, 61; – částky vyjádřené ve zúčtovacích jednotkách, uvedené v článcích 30, 31, 38, 40 a 41, má-li změna vést k jejich zvýšení; b) Jednotné právní předpisy CIM: – Článek 1 § 2; článek 3 § 2 až 5; články 4, 5, 6 (kromě § 3), 7, 8, 11 až 13, 14 (kromě § 7), 15 až 17, 19 (kromě § 4), 20 (kromě § 3), 21 až 24, 25 (kromě § 3), 26 (kromě § 2), 27, 28 § 3 a 6, články 29, 30 (kromě § 3), 31, 32 (kromě § 3), 33 (kromě § 5), 34, 38, 39, 41, 45, 46, 47 (kromě § 3), 48 – pokud se navrhuje jen přizpůsobení mezinárodnímu námořnímu přepravnímu právu –, 52, 53, 59 až 61, 64, 65; – částka vyjádřená ve zúčtovacích jednotkách v článku 40, má-li změna vést k jejímu zvýšení; – Řád pro mezinárodní železniční přepravu vozů přepravců (RIP), Příloha II; – Řád pro mezinárodní železniční přepravu kontejnerů (RICo), Příloha III; – Řád pro mezinárodní železniční přepravu spěšnin (RIEx), Příloha IV.

Výbor znalců rozhoduje o návrzích na změny ustanovení Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID), Příloha I k Jednotným právním předpisům CIM.

Změny, o nichž rozhodlo Valné shromáždění, se shrnou do protokolu, který podepíší zástupci členských států. Tento protokol podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení; ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení se ukládají u depozitární vlády co nejdříve.

Je-li protokol ratifikován, přijat nebo schválen více než dvěma třetinami členských států, vstoupí usnesení v platnost po uplynutí lhůty stanovené Valným shromážděním.

Provádění Jednotných právních předpisů CIV a CIM členskými státy a mezi členskými státy, které měsíc před vstupem v platnost neuložily své ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení, se pozastavuje v den, kdy usnesení vstoupí v platnost. O tomto pozastavení vyrozumí členské státy Ústřední úřad; pozastavení pozbývá platnosti po uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy Ústřední úřad oznámí, že usnesení Valného shromáždění byla dotčenými státy ratifikována, přijata nebo schválena. Pozastavení se nevztahuje na členské státy, které – aniž uložily své listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení – oznámily Ústřednímu úřadu, že se budou řídit změnami, na nichž se Valné shromáždění usneslo.

Změny, na nichž se usnesly výbory, oznámí Ústřední úřad členským státům.

Tato ustanovení vstoupí v platnost pro všechny členské státy první den dvanáctého měsíce následujícího po měsíci, kdy je Ústřední úřad oznámil členským státům, pokud proti nim třetina členských států nevznesla námitky do čtyř měsíců ode dne tohoto sdělení. Uplatní-li však členský stát ve lhůtě čtyř měsíců námitky proti usnesení Revizního výboru a vypoví Úmluvu nejpozději dva měsíce přede dnem stanoveným pro vstup usnesení v platnost, vstoupí toto usnesení v platnost až dnem, kdy se stane výpověď dotčeného členského státu účinnou.

Úmluva je vystavena k podpisu státům pozvaným na osmou řádnou revizní konferenci Úmluv CIM a CIV v Bernu u švýcarské vlády do 31. prosince 1980.

Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení; ratifikační listiny a listiny o přijetí nebo schválení se ukládají u švýcarské vlády, jakožto vlády depozitární.

Státy, které byly pozvány na osmou řádnou konferenci Úmluv CIM a CIV, ale které nepodepsaly Úmluvu ve lhůtě uvedené v článku 22 § 1, mohou oznámit přístup k Úmluvě ještě před jejím vstupem v platnost. Listina o přístupu se ukládá u depozitární vlády.

Každý stát, který si přeje přistoupit k Úmluvě po jejím vstupu v platnost, zašle depozitární vládě žádost a sdělení o stavu svých podniků železniční dopravy z hlediska mezinárodní přepravy. Depozitární vláda o tom vyrozumí členské státy a Ústřední úřad. Neuplatní-li pět členských států u depozitární vlády námitky, nabývá žádost právní účinnosti po uplynutí šesti měsíců od výše uvedeného vyrozumění. Depozitární vláda to sdělí přistupujícímu státu, jakož i členským státům a Ústřednímu úřadu. Nový členský stát splní neprodleně ustanovení článku 10. Jsou-li podány námitky, předloží depozitární vláda žádost o přístup Valnému shromáždění k rozhodnutí. Po uložení listiny o přístupu se tento stane účinným prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, kdy Ústřední úřad sdělil členským státům seznam tratí nového členského státu.

Každý přístup k Úmluvě se může vztahovat pouze na Úmluvu a její změny, tj. v jejím platném znění.

Jakmile 15 států uloží své ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přístupu, vstoupí depozitární vláda ve styk se zainteresovanými vládami za účelem dohodnutí vstupu Úmluvy v platnost.

Vstup Úmluvy v platnost má za následek zrušení platnosti Mezinárodní úmluvy o přepravě zboží po železnicích (CIM) a Mezinárodní úmluvy o přepravě cestujících a zavazadel po železnicích (CIV) ze 7. února 1970, jakož i Dodatkové úmluvy k Úmluvě CIV o odpovědnosti železnice za usmrcení a zranění cestujících z 26. února 1966.

Chce-li členský stát vypovědět Úmluvu, zpraví o tom depozitární vládu. Výpověď nabývá účinnosti 31. prosince následujícího roku.

Depozitární vláda vyrozumí státy pozvané na osmou řádnou revizní konferenci Úmluv CIM a CIV, další státy, které přistoupily k Úmluvě, jakož i Ústřední úřad: a) o podepsání Úmluvy, o uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přístupu a o zaslání výpovědí; b) o datu, kdy Úmluva vstupuje v platnost podle článku 24; c) o uložení ratifikačních listin, listin o přijetí nebo schválení protokolů podle článku 20.

Výhrady k Úmluvě jsou přípustné, jen pokud je Úmluva předvídá.

Úmluva je sjednána a podepsána ve francouzštině. K francouzskému textu jsou připojeny úřední překlady v němčině, angličtině, arabštině, italštině a holandštině. Rozhodný je pouze francouzský text.

Organizace je v rámci své úřední činnosti vyňata ze soudní pravomoci a výkonu rozhodnutí, s výjimkou dále uvedených případů: a) vzdá-li se v jednotlivých případech výslovně tohoto vynětí; b) v případě občanskoprávní žaloby na náhradu škody podané třetí osobou a týkající se dopravní nehody způsobené automobilem nebo jiným vozidlem Organizace nebo vozidlem pro ni používaným, nebo v případě porušení dopravních předpisů, na kterém má účast uvedené vozidlo; c) v případě protižaloby, která přímo souvisí s hlavní žalobou podanou Organizací; d) v případě, kdy je soudním rozhodnutím nařízeno obstavení platů, mezd či jiných požitků, které Organizace dluží členu personálu.

Jmění a jiné majetkové hodnoty Organizace, bez ohledu na to kde se nacházejí, požívají imunitu vůči každé formě zabavení, konfiskace, nucené správy a jiné formy obstavení nebo donucení, pokud to není na přechodnou dobu nutné k zábraně nebo vyšetření nehod, na nichž mají účast motorová vozidla Organizace nebo vozidla pro ni používaná. Je-li však z důvodů veřejného zájmu nezbytné vyvlastnění, musí být přijata vhodná opatření, jež zabrání omezení výkonu činností Organizace, a poskytnuta předem a okamžitě přiměřená náhrada.

Každý členský stát osvobozuje Organizaci, její majetek a její příjmy v rámci její úřední činnosti od přímých daní. Jsou-li Organizací uskutečňovány nákupy nebo užívány služby značné hodnoty, které jsou bezpodmínečně nutné pro výkon úřední činnosti, a jsou-li při těchto nákupech či službách obsaženy v cenách daně nebo jiné dávky, učiní členské státy – pokud je to možné – vhodná opatření k osvobození od těchto daní a dávek nebo k jejich náhradě. Osvobození se nevztahuje na daně a dávky, které činí pouhou úhradu za poskytnuté služby. Zboží dovážené či vyvážené Organizací, které je bezpodmínečně nutné pro výkon její úřední činnosti, se osvobozuje od všech daní a dávek vybíraných při dovozu a vývozu. Osvobození podle tohoto článku se nevztahuje na zboží, které je zakoupeno nebo dovezeno, popř. na služby, které jsou poskytnuty pro osobní potřebu členů personálu Organizace.

Zboží získané nebo dovezené podle § 3 smí být dále prodáno nebo zcizeno či jinak použito za podmínek stanovených členskými státy, které poskytly osvobození.

Úřední činností Organizace podle tohoto Protokolu se rozumí činnosti odpovídající cílům uvedeným v článku 2 Úmluvy.

Organizace může přijímat a vlastnit všechny druhy peněžních prostředků, měn nebo cenných papírů; může s nimi volně nakládat pro všechny účely předvídané Úmluvou a v rozsahu nezbytném pro splnění svých závazků může zřizovat účty v kterékoli měně.

Při úředním přijímání a předávání zpráv a při předávání všech svých písemností má Organizace nárok nejméně na takové zacházení, jaké poskytují jednotlivé členské státy jiným srovnatelným mezinárodním organizacím.

Zástupci členských států požívají na území každého členského státu při výkonu svých funkcí a po dobu svých služebních cest tyto výsady a imunity: a) vynětí z jurisdikce i po ukončení jejich mise, za jednání při splnění jejich úkolů včetně ústních a písemných projevů; toto vynětí se však nevztahuje na škody z důvodu dopravní nehody, které byly způsobeny automobilem nebo jiným vozidlem náležejícím zástupci některého státu nebo jím řízeným, ani na případy porušení dopravních předpisů, na nichž má účast uvedené vozidlo; b) imunitu proti zatčení a vyšetřovací vazbě kromě případu přistižení při činu; c) imunitu proti zabavení jejich osobních zavazadel kromě případu přistižení při činu; d) nedotknutelnost všech jejich úředních písemností a listin; e) osvobození pro sebe a své manželky (manžele) od všech omezení vstupu a od ohlašovací povinnosti pro cizince; f) stejné úlevy z hlediska měnových a devizových předpisů, jaké se poskytují zástupcům cizích vlád s dočasným úředním posláním.

Členové personálu Organizace požívají na území každého členského státu při výkonu svých funkcí tyto výsady a imunity: a) vynětí z jurisdikce za jednání při plnění jejich úkolů a v mezích jejich kompetence včetně ústních a písemných projevů, a to i po jejich odchodu ze služeb Organizace; toto vynětí se však nevztahuje na škody z důvodu dopravní nehody, které byly způsobeny automobilem nebo jiným vozidlem náležejícím členu personálu Organizace nebo jím řízeným, ani na případy porušení dopravních předpisů, na nichž má účast uvedené vozidlo; b) nedotknutelnost všech jejich úředních písemností a listin; c) stejné osvobození od omezení při vstupu a od ohlašovací povinnosti cizinců, jaké je obecně poskytováno členům personálu mezinárodních organizací; rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti požívají stejné úlevy; d) osvobození od státní důchodové daně za předpokladu, že platy, mzdy a jiné požitky vyplácené Organizací podléhají zdanění ve prospěch Organizace; členským státům se však ponechává právo, aby tyto platy, mzdy a jiné požitky vzaly v úvahu při stanovení výše důchodové daně vybírané z příjmu z jiných zdrojů; členské státy nejsou povinny toto daňové osvobození poskytovat u odškodnění, penzí a rent pozůstalým, které Organizace vyplácí bývalým členům personálu nebo osobám, na které přešly jejich nároky; e) pokud jde o devizové předpisy stejné výsady, jaké se obecně poskytují členům personálu mezinárodních organizací; f) v případě mezinárodní krize při repatriaci tytéž úlevy pro ně a příslušníky jejich rodin, kteří s nimi žijí v jejich domácnosti, jaké se obecně přiznávají členům personálu mezinárodních organizací.

Znalci povolaní Organizací požívají během své služební činnosti v souvislosti s Organizací nebo při plnění zakázek pro Organizaci včetně cest uskutečňovaných při této činnosti nebo při plnění těchto zakázek, tyto výsady a imunity, pokud jsou pro plnění jejich úkolů nezbytné: a) vynětí z jurisdikce za jednání při plnění jejich úkolů včetně jejich ústních i písemných projevů; toto vynětí se však nevztahuje na škody z důvodu dopravní nehody, které byly způsobeny automobilem nebo jiným vozidlem náležejícím znalci nebo jím řízeným, ani na případy porušení dopravních předpisů, na nichž má účast uvedené vozidlo; b) nedotknutelnost všech jejich úředních písemností a listin; c) pokud jde o devizové předpisy úlevy nezbytné k tomu, aby bylo možné poukázat jejich odměny; d) na jejich osobní zavazadla se vztahují stejné úlevy, jaké jsou poskytovány zaměstnancům ve službě cizích vlád s dočasným úředním posláním.

Výsady a imunity podle tohoto Protokolu se poskytují výlučně k tomu účelu, aby byl za všech okolností zajištěn nerušený výkon činnosti Organizace a naprostá nezávislost osob, jimž jsou poskytovány. Příslušné orgány zruší imunitu ve všech případech, kdy její ponechání by bránilo průchodu spravedlnosti a kdy je ji možno zrušit bez ohrožení splnění cílů, pro něž byla poskytnuta.

- členské státy, pokud jde o jejich zástupce, - Správní výbor, pokud jde o generálního ředitele, - generální ředitel, pokud jde o ostatní členy personálu a o znalce povolané Organizací.

Žádné z ustanovení tohoto Protokolu nemůže omezit právo členského státu učinit opatření, která jsou nezbytná v zájmu jeho veřejné bezpečnosti.

Organizace bude vždy spolupracovat s příslušnými orgány členských států, aby tak byl usnadněn řádný výkon práva, zajištěno dodržování zákonů a předpisů členských států a bylo zabráněno jakémukoli zneužití, jež by mohlo vzejít z výsad a imunit upravených tímto Protokolem.

- podle článku 3 kromě písm. d), - podle článku 4 kromě písm. a), b) a d), - podle článku 5 kromě písm. a) a b)