Zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)
Část 1
SOUDY, SOUDCI, PŘÍSEDÍCÍ A STÁTNÍ SPRÁVA SOUDŮ
Hlava 1
SOUDY
Díl 1
Soustava, organizace a činnost soudů
Oddíl 1
Hlavní zásady činnosti soudů
Soudnictví v České republice vykonávají nezávislé soudy.
Soudy a) projednávají a rozhodují spory a jiné věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o občanském soudním řízení, b) projednávají a rozhodují trestní věci patřící do jejich pravomoci podle zákonů o trestním řízení, c) rozhodují v dalších případech stanovených zákonem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
(1)
V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; obsazení soudu stanoví zákony o řízení před soudy.
(2)
V rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací a jiné činnosti soudů podílejí justiční kandidáti, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé.
Před soudem jsou si všichni rovni.
(1)
Každý se může domáhat ochrany svých práv před soudem zákonem stanoveným způsobem.
(2)
Každý má právo, aby jeho věc byla soudem projednána a rozhodnuta bez zbytečných průtahů.
(1)
Řízení před soudy je ústní a veřejné. Výjimky stanoví zákon.
(2)
Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.
(3)
Uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy a pořizovat obrazové záznamy v průběhu soudního jednání lze jen s předchozím souhlasem předsedy senátu nebo samosoudce. S vědomím předsedy senátu nebo samosoudce lze pořizovat zvukové záznamy; kdyby způsob jejich provádění mohl narušit průběh nebo důstojnost jednání, může předseda senátu nebo samosoudce jejich pořizování zakázat.
(1)
Do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, je zakázáno vstupovat se zbraní nebo s jinými předměty, které jsou způsobilé ohrozit život nebo zdraví anebo pořádek. Tento zákaz se nevztahuje na soudce a na příslušníky ozbrojených sil a ozbrojených sborů, jestliže vstupují do budovy soudu nebo na místo, kde soud jedná, v souvislosti s plněním svých služebních povinností.
(2)
Každý je povinen podrobit se osobní prohlídce a prohlídce všech věcí, které má u sebe, za účelem zjištění, zda neporušuje zákaz podle odstavce 1. Tato povinnost se nevztahuje na státní zástupce, advokáty, advokátní koncipienty, notáře a soudní exekutory, nestanoví-li předseda příslušného soudu v jednotlivých odůvodněných případech jinak.
(3)
Odstavce 1 a 2 se rovněž nevztahují na osoby, o nichž to stanoví v jednotlivých případech předseda příslušného soudu.
Oddíl 2
Soustava soudů
Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy. Soudy jsou účetními jednotkami.
(1)
V obvodu hlavního města Prahy působnost krajského soudu vykonává Městský soud v Praze a působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.
(2)
V obvodu města Brna vykonává působnost okresního soudu Městský soud v Brně.
Oddíl 3
Obvody a sídla soudů
Nejvyšší soud Sídlem Nejvyššího soudu je Brno.
Vrchní a krajské soudy
(1)
Názvy, obvody a sídla vrchních soudů jsou stanoveny v příloze č. 1 k tomuto zákonu.
(2)
Názvy, obvody a sídla krajských soudů jsou stanoveny v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
Okresní soudy
(1)
Názvy, obvody a sídla okresních soudů jsou stanoveny v příloze č. 3 k tomuto zákonu.
(2)
Názvy a obvody obvodních soudů v hlavním městě Praze jsou stanoveny v příloze č. 4 k tomuto zákonu; při určení obvodů obvodních soudů se vychází ze členění hlavního města Prahy na městské části ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Sídlem obvodních soudů v Praze je hlavní město Praha.
(3)
Sídlem Městského soudu v Brně je město Brno.
Pobočky krajských a okresních soudů
(1)
Pobočky krajských soudů, jejich názvy a sídla jsou stanoveny v přílohách č. 5 a 6 k tomuto zákonu.
(2)
Pobočky okresních soudů, jejich názvy a sídla jsou stanoveny v příloze č. 7 k tomuto zákonu.
(3)
Pobočky krajských soudů uvedené v příloze č. 6 k tomuto zákonu zahájí svou činnost dnem, který stanoví zvláštní zákon.
Oddíl 4
Nejvyšší soud
(1)
Nejvyšší soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že
a)rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy
b)rozhoduje v jiných případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
(2)
Nejvyšší soud dále rozhoduje
a)o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů, vyžaduje-li to zvláštní právní předpis nebo mezinárodní smlouva, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena
b)v dalších případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
(3)
Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení a na jejich základě v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu.
Nejvyšší soud přijímá oznámení soudců o činnostech, majetku, příjmech a závazcích, vede jejich registr a vykonává s tím související činnosti a úkony podle zvláštního zákona.
(1)
Nejvyšší soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedů soudu, předsedů kolegií, předsedů senátů a dalších soudců.
(2)
Rozhodovací činnost Nejvyššího soudu vykonávají soudci. Předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu Nejvyššího soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové kolegií kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost kolegií. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.
Asistenti soudců Nejvyššího soudu
(1)
Soudci Nejvyššího soudu je jmenován alespoň jeden asistent soudce. Pracovní poměr asistenta soudce vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2)
Asistenta soudce jmenuje a odvolává předseda Nejvyššího soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná. Funkce asistenta soudce se považuje za zrušenou, zanikne-li funkce příslušného soudce.
(3)
Asistentem soudce může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na něj nehledí jako by odsouzen nebyl.
(4)
Asistent soudce je povinen zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i po zániku funkce. Této povinnosti jej může zprostit předseda Nejvyššího soudu.
(1)
Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti trestní kolegium, občanskoprávní kolegium a obchodní kolegium.
(2)
Plénum Nejvyššího soudu může na návrh předsedy Nejvyššího soudu rozhodnout o sloučení občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia na občanskoprávní a obchodní kolegium, je-li to vhodné pro výkon soudnictví u Nejvyššího soudu.
(3)
Došlo-li ke sloučení občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia a důvody k tomuto opatření pominuly, postupuje se při jejich opětovném rozdělení obdobně podle odstavce 2.
(1)
Občanskoprávní kolegium a obchodní kolegium mohou vykonávat svou působnost na společném jednání.
(2)
Předseda Nejvyššího soudu určí, který z předsedů kolegií společné jednání občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia svolá a bude jej řídit.
(1)
Nejvyšší soud rozhoduje v senátech nebo ve velkých senátech kolegií. Ve velkých senátech kolegií (dále jen „velký senát“) rozhoduje jen tehdy, jestliže jim byla věc postoupena podle § 20.
(2)
Senáty se skládají z předsedy senátu a 2 soudců, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.
(3)
Velké senáty se skládají z 9 soudců příslušného kolegia. Tvoří-li však kolegium více než 27 soudců, skládá se velký senát tohoto kolegia z jedné třetiny všech soudců kolegia; nepředstavuje-li jedna třetina všech soudců kolegia celé liché číslo, skládá se velký senát z takového počtu soudců, který odpovídá celému lichému číslu vyššímu než 9, které bezprostředně následuje po tomto podílu.
(4)
V každém kolegiu se vytváří jen jeden velký senát. Jeden z členů velkého senátu je ustanoven jeho předsedou. Předseda velkého senátu je určen na kalendářní rok v rozvrhu práce předsedou Nejvyššího soudu.
(1)
Dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu. Při postoupení věci svůj odlišný názor zdůvodní.
(2)
Jde-li o právní názor o procesním právu, ustanovení odstavce 1 neplatí, ledaže senát jednomyslně dospěl k závěru, že řešená procesní otázka má po právní stránce zásadní význam.
(3)
Odstavce 1 a 2 neplatí, byl-li odlišný právní názor již vysloven ve stanovisku Nejvyššího soudu, zaujatému podle § 14 odst. 3.
(1)
V zájmu jednotného rozhodování soudů může předseda Nejvyššího soudu nebo předseda kolegia Nejvyššího soudu anebo velký senát na základě vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů navrhnout příslušnému kolegiu zaujetí stanoviska podle § 14 odst. 3. K zaujetí stanoviska je potřebný souhlas většiny všech členů kolegia.
(2)
Jde-li o otázky týkající se dvou nebo více kolegií nebo mezi nimi sporné, může předseda Nejvyššího soudu v zájmu jednotného rozhodování soudů na základě vyhodnocení pravomocných rozhodnutí soudů navrhnout zaujetí stanoviska podle § 14 odst. 3 plénu Nejvyššího soudu.
(3)
Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší soud může vyžádat vyjádření správních úřadů a jiných orgánů, předsedů vrchních a krajských soudů a jiných fyzických nebo právnických osob.
(1)
Předseda Nejvyššího soudu vydává po projednání v plénu jednací řád Nejvyššího soudu.
(2)
V jednacím řádu Nejvyšší soud upraví zejména podrobněji postup při výkonu soudnictví, při jednání kolegií a pléna, při společném jednání více kolegií, při vytváření senátů a velkých senátů, při tvorbě rozvrhu práce, při prověrkách rozhodovací činnosti soudců Nejvyššího soudu, při sledování a vyhodnocování pravomocných rozhodnutí soudů, při zaujímání stanovisek podle § 14 odst. 3 a při vydávání Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a vnitřní organizaci soudu.
(1)
Plénum Nejvyššího soudu se skládá z předsedy, místopředsedů, předsedů kolegií, předsedů senátů a ostatních soudců Nejvyššího soudu.
(2)
Plénum Nejvyššího soudu se může platně usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů; k zaujetí stanoviska, ke sloučení občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia nebo k jejich opětovnému rozdělení je však třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů.
(3)
Plénum svolává, určuje jeho program a řídí jeho jednání předseda Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu je povinen svolat plénum, požádá-li o to nejméně třetina všech soudců Nejvyššího soudu; v takovém případě předseda Nejvyššího soudu určí program pléna podle návrhu toho, kdo o svolání pléna požádal.
(4)
Zasedání pléna jsou neveřejná.
(5)
Ministr spravedlnosti má právo zúčastnit se zasedání pléna. Na zasedání pléna je možné přizvat předsedy vrchních a krajských soudů a další osoby.
Vrchní soudy
(1)
Nejvyšší soud vydává Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek, ve které se v zájmu jednotného rozhodování soudů uveřejňují
a)stanoviska Nejvyššího soudu zaujatá kolegii nebo plénem podle § 14 odst. 3
b)vybraná rozhodnutí Nejvyššího soudu a ostatních soudů.
(2)
Výběr rozhodnutí podle odstavce 1 písm. b) provádí příslušná kolegia. Usnáší se o tom nadpoloviční většinou všech svých členů.
(3)
Před provedením výběru podle odstavce 2 si Nejvyšší soud může vyžádat vyjádření správních úřadů a jiných orgánů, předsedů vrchních a krajských soudů a jiných fyzických nebo právnických osob.
(4)
Vydávání Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek řídí předseda Nejvyššího soudu, který tím může pověřit místopředsedu Nejvyššího soudu.
Vrchní soudy a) rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy, které patří do jejich obvodu, b) rozhodují v dalších zákonem stanovených případech.
(1)
Vrchní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedů soudu, předsedů senátů a dalších soudců.
(2)
Rozhodovací činnost vrchního soudu vykonávají soudci. Předseda a místopředsedové vrchního soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu vrchního soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.
(3)
V rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací činnosti vrchního soudu podílejí vyšší soudní úředníci a soudní tajemníci.
Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a 2 soudců, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak.
Krajské soudy
(1)
Předseda vrchního soudu dává na základě pravomocných rozhodnutí vrchního soudu a soudů, které patří do obvodu vrchního soudu, Nejvyššímu soudu podněty ke sjednocení rozhodování soudů.
(2)
Je-li o to požádán Nejvyšším soudem, podává předseda vrchního soudu vyjádření před zaujetím stanoviska Nejvyšším soudem (§ 14 odst. 3).
Krajské soudy a) rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy, které patří do jejich obvodu, b) rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy jako soudy prvního stupně, c) rozhodují ve věcech správního soudnictví v případech stanovených zákonem, d) rozhodují v dalších zákonem stanovených případech.
(1)
Krajský soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedů soudu, předsedů senátů a dalších soudců.
(2)
Rozhodovací činnost krajského soudu vykonávají soudci a přísedící. Předseda a místopředsedové krajského soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu krajského soudu a státní správu okresních soudů, které patří do jeho obvodu, v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Předsedové senátu kromě rozhodovací činnosti též organizují a řídí činnost senátů.
(3)
V rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací činnosti krajského soudu podílejí vyšší soudní úředníci, justiční kandidáti a soudní tajemníci.
(1)
V řízení před krajským soudem rozhoduje samosoudce. V senátech krajský soud rozhoduje v případech stanovených zákony o řízení před soudy.
(2)
Senáty krajského soudu se skládají z
a)předsedy senátu a 2 přísedících, jestliže rozhodují jako soudy prvního stupně v trestních věcech
b)předsedy senátu a 2 soudců v ostatních případech.
(3)
Samosoudcem je předseda senátu nebo soudce. Předsedou senátu může být pouze soudce.
Okresní soudy
(1)
Předseda krajského soudu dává na základě pravomocných rozhodnutí krajského soudu a okresních soudů, které patří do obvodu krajského soudu, Nejvyššímu soudu podněty ke sjednocení rozhodování soudů; jde-li o pravomocná rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, podává podněty k přijetí stanoviska Nejvyššímu správnímu soudu.
(2)
Je-li o to požádán Nejvyšším soudem, podává předseda krajského soudu vyjádření před zaujetím stanoviska Nejvyšším soudem (§ 14 odst. 3); obdobně postupuje, je-li o vyjádření požádán před přijetím stanoviska Nejvyšším správním soudem.
Okresní soudy a) rozhodují jako soudy prvního stupně, nestanoví-li zákony o řízení před soudy jinak, b) rozhodují v dalších zákonem stanovených případech.
(1)
Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu a dalších soudců.
(2)
Rozhodovací činnost okresního soudu vykonávají soudci jako samosoudci. Předseda a místopředseda nebo místopředsedové okresního soudu vykonávají kromě rozhodovací činnosti také státní správu okresního soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
(3)
V rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem se na rozhodovací činnosti okresního soudu podílejí vyšší soudní úředníci, justiční kandidáti, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé.
Asistenti soudců vrchních, krajských a okresních soudů Předseda okresního soudu dává na základě pravomocných rozhodnutí okresního soudu Nejvyššímu soudu podněty ke sjednocení rozhodování soudů.
(1)
Soudci vrchního, krajského nebo okresního soudu může být jmenován asistent soudce. Pracovní poměr asistenta soudce vzniká jmenováním a řídí se zákoníkem práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2)
Asistenta soudce jmenuje předseda příslušného soudu na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná; asistenta odvolává předseda soudu i bez návrhu. Funkce asistenta soudce se považuje za zrušenou, zanikne-li funkce příslušného soudce.
(3)
Asistentem soudce může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice. Podmínku bezúhonnosti nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, pokud se na něj nehledí, jako by odsouzen nebyl.
(4)
Asistent soudce vykonává jednotlivé úkony soudního řízení z pověření soudce, pokud tak stanoví zvláštní zákon nebo rozvrh práce.
(5)
Asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení upravující postavení vyšších soudních úředníků.
Ve věcech evropského příkazu k obstavení účtů13) je místně příslušný Obvodní soud pro Prahu 1.
Oddíl 5
Úprava působnosti některých soudů
Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, je Obvodní soud pro Prahu 6 příslušný místo okresních soudů, Městského soudu v Brně a obvodních soudů v hlavním městě Praze k řízení v trestních věcech týkajících se občanů České republiky, jde-li o výkon rozhodnutí cizozemského soudu podle mezinárodní smlouvy, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
(1)
Městský soud v Praze rozhoduje jako soud prvního stupně ve věcech veřejných rejstříků právnických a fyzických osob z obvodu Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze.
(2)
Ve věcech průmyslového vlastnictví1a) a ochrany práv k odrůdám1b) je příslušný věcně a místně jako soud prvního stupně Městský soud v Praze.
Oddíl 6
Vnitřní organizace soudů a rozvrh práce
(1)
Základem vnitřní organizace soudu jsou soudní oddělení vytvořená podle senátů nebo samosoudců; každý soudce se zařadí alespoň do jednoho soudního oddělení.
(2)
U Nejvyššího soudu se soudní oddělení vytváří v rámci jednotlivých kolegií.
(3)
U krajských a okresních soudů, v jejichž obvodu jsou zřízeny pobočky (§ 13), se vytváří soudní oddělení též v rámci poboček.
(4)
Administrativní a jiné kancelářské práce pro jedno nebo více soudních oddělení provádí soudní kancelář. Společné útvary vykonávají úkony pro celý soud.
(1)
Rozdělení jednotlivých věcí, které mají být u soudu projednány a rozhodnuty, do soudních oddělení se řídí rozvrhem práce.
(2)
Rozvrh práce vydává na období kalendářního roku předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou; rozvrh práce musí být vydán nejpozději do konce předchozího kalendářního roku. V průběhu kalendářního roku může předseda soudu po projednání s příslušnou soudcovskou radou rozvrh práce změnit, jen jestliže to vyžaduje potřeba nového rozdělení prací u soudu.
(3)
Vydaný rozvrh práce je veřejně přístupný; každý má právo do něho nahlížet a činit si z něj výpisy nebo opisy. Je-li rozvrh práce dotčen změnou, zveřejní se bez zbytečného odkladu změna i úplné znění rozvrhu práce po zapracování této změny.
(1)
V rozvrhu práce soudu se zejména
a)jmenovitě určují soudci tvořící senát, samosoudci, přísedící, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci, soudní tajemníci a soudní vykonavatelé, kteří budou působit v jednotlivých soudních odděleních
b)stanovuje okruh věcí, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu (§ 13)
c)určuje specializace soudním oddělením podle jiného právního předpisu
d)stanovují pravidla přidělování věcí soudním oddělením; pravidla přidělování věcí se současně stanoví tak, aby 1. byla zajištěna specializace soudních oddělení podle jiných právních předpisů, 2. věci, které se projednávají a rozhodují na pobočce soudu, připadly soudnímu oddělení působícímu na této pobočce, a 3. pracovní vytížení jednotlivých soudních oddělení bylo, pokud je to možné, stejné
e)určují soudci, kteří budou zastupovat v jednotlivých odděleních soudce, kteří nemohou věc projednat a rozhodnout z důvodu své nepřítomnosti, z důvodu vyloučení, nebo z jiných důvodů stanovených zákonem
f)určuje zastupování asistentů soudců, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a soudních vykonavatelů působících v jednotlivých soudních odděleních pro případ, že nemohou provést úkony ve věci z důvodu nepřítomnosti nebo vyloučení anebo z jiných vážných důvodů.
(2)
Rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nebo změnou rozvrhu práce nesmí být dotčeno rozdělení věcí a, pokud je to možné, ani zařazení soudců a přísedících do jednotlivých soudních oddělení, provedené před jejich účinností. To neplatí, nebyl-li ve věci učiněn žádný úkon nebo došlo-li ke zřízení nového soudního oddělení nebo jeho zrušení.
(3)
Změna rozvrhu práce je účinná ode dne následujícího po jejím vydání, nebyl-li určen den pozdější.
Způsob přidělování věcí podle rozvrhu práce
(1)
Rozvrh práce sestaví předseda soudu tak, aby k přidělování insolvenčních a restrukturalizačních věcí mohly být použity programové prostředky (dále jen „generátor přidělování“).
(2)
Rozvrh práce určí způsob přidělování insolvenčních věcí, v nichž je řešen úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, nebo restrukturalizačních věcí, v nichž se řeší veřejná preventivní restrukturalizace, pro případ, že není možné použít generátor přidělování v důsledku jeho poruchy znemožňující přístup k datům potřebným k přidělování věcí (dále jen „technická porucha“) do 1 hodiny poté, kdy insolvenčnímu nebo restrukturalizačnímu soudu došel insolvenční návrh nebo návrh na zahájení veřejné preventivní restrukturalizace, nebo do 1 hodiny po zahájení úředních hodin nejbližšího pracovního dne insolvenčního nebo restrukturalizačního soudu, došel-li insolvenční návrh nebo návrh na zahájení veřejné preventivní restrukturalizace v době, kdy do skončení úředních hodin insolvenčního nebo restrukturalizačního soudu zbývá méně než 1 hodina, nebo ve dnech pracovního klidu.
(3)
Rozvrh práce určí způsob přidělování insolvenčních věcí, v nichž není řešen úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, pro případ, že není možné použít generátor přidělování v důsledku technické poruchy v trvání nejméně 2 pracovních dnů nebo z jiného důvodu. Podle věty první se postupuje zejména tehdy, stanoví-li rozvrh práce v souladu s insolvenčním zákonem, že insolvenční věc, jež je incidenčním sporem, projedná jiný soudce.
(4)
Rozvrh práce určí způsob přidělování restrukturalizačních věcí pro případ, že není možné použít generátor přidělování v důsledku technické poruchy v trvání nejméně 2 pracovních dnů nebo z jiného důvodu.
(5)
Pravidla přidělování insolvenčních věcí podle předchozích odstavců se stanoví v souladu s § 42 odst. 1 písm. d) a současně tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern nebo jsou manžely, projednávalo stejné soudní oddělení. Rozvrh práce může stanovit pravidla, podle nichž se další insolvenční věc dlužníka přidělí do stejného soudního oddělení, zejména jde-li o opakovaný insolvenční návrh.
(6)
Rozvrh práce může stanovit pravidla, podle nichž se další návrh na zahájení restrukturalizačního řízení vedeného se stejným podnikatelem přidělí do stejného soudního oddělení; odstavec 5 věta první se použije i pro přidělování restrukturalizačních věcí podnikatelů, kteří tvoří koncern.
(7)
Počty insolvenčních a restrukturalizačních věcí přidělených podle odstavců 2 až 4 zaznamená soud do elektronické evidence počtu přidělených věcí bez zbytečného odkladu.
(1)
Insolvenční věci se přidělují podle pravidel stanovených v rozvrhu práce jednotlivým soudním oddělením náhodným výběrem pomocí generátoru přidělování tak, aby byla vyloučena možnost ovlivňování přidělení věcí. Přidělování náhodným výběrem pomocí generátoru přidělování se použije, jsou-li na soudu nebo jeho pobočce pro určitou specializaci zřízena alespoň dvě soudní oddělení. Podmínka náhodného výběru se považuje za splněnou i tehdy, nelze-li soudnímu oddělení dočasně přidělovat věci. Incidenční spory se přidělují náhodným výběrem pomocí generátoru přidělování, stanoví-li rozvrh práce v souladu s insolvenčním zákonem, že je projedná jiný soudce.
(2)
Je-li insolvenční věc vrácena soudu k dalšímu řízení nebo je-li proti rozhodnutí vydanému v řízení o této věci opětovně podán opravný prostředek, přidělí se tato věc soudnímu oddělení, kterému byla původně přidělena.
(3)
Náhodným výběrem pomocí generátoru přidělování se podle rozvrhu práce přerozdělují již přidělené insolvenční věci v případě
a)nepřítomnosti samosoudce nebo všech členů senátu přesahující 8 týdnů, nebo lze-li takovou nepřítomnost důvodně očekávat
b)zániku funkce samosoudce nebo všech členů senátu, jejich dočasného zproštění výkonu funkce, dočasného přidělení nebo přeložení k výkonu funkce k jinému soudu, ledaže jsou samosoudce nebo všichni členové senátu v soudním oddělení podle rozvrhu práce nebo podle jiného právního předpisu nahrazeni
c)vyloučení samosoudce nebo všech členů senátu, nebo
d)podle odstavce 2, nemůže-li věc soudní oddělení z důvodů stanovených zákonem opětovně projednat.
(1)
Věci, které se nepřidělují generátorem přidělování, se přidělují a přerozdělují v případech podle § 42b odst. 3 písm. b) až d) v souladu s rozvrhem práce tak, aby byla vyloučena možnost ovlivňování přidělování věcí. Jiné než insolvenční věci se rozdělují mezi jednotlivá soudní oddělení podle jejich druhu, určeného předmětem řízení v jednotlivé věci, ledaže jde o věci, jejichž povaha nebo význam takové opatření nevyžadují. Jiné než insolvenční věci se dále přidělují tak, aby v den, kdy věc soudu došla, bylo nepochybné, do kterého soudního oddělení náleží; je-li v rámci jednotlivých úseků určeno rozvrhem práce více soudních oddělení a neurčí-li rozvrh práce jiný způsob přidělování podle věty první, rozdělují se mezi ně věci ve stanovených poměrech vždy postupně.
(2)
Ustanovení § 42b odst. 2 se použije obdobně i na jiné než insolvenční věci.
(1)
Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) spravuje a provozuje informační systém sloužící k automatickému přidělování věcí, jehož součástí je zejména generátor přidělování a elektronická evidence rozvrhu práce a počtu přidělených věcí.
(2)
Ministerstvo zaznamenává údaje o přidělování jednotlivých věcí prostřednictvím generátoru přidělování tak, aby byla zabezpečena možnost ověření, že věc byla přidělena v souladu se zákonem.
Stanoví-li tak rozvrh práce, přidělí se přerozdělené insolvenční věci nebo některé z těchto věcí po skončení nepřítomnosti uvedené v § 42b odst. 3 písm. a) nebo po skončení dočasného přidělení soudnímu oddělení, kterému byly přiděleny před přerozdělením.
Pro přidělení restrukturalizační věci se § 42b a 42e použijí obdobně.
(1)
Předseda soudu zařazuje justiční kandidáty do jednotlivých soudních oddělení v souladu s účelem jejich odborné přípravy.
(2)
Zařazení justičního kandidáta do soudního oddělení ani změna v tomto zařazení se nepovažuje za opatření týkající se rozvrhu práce.
Brání-li dočasně mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka soudci, vyššímu soudnímu úředníku, soudnímu tajemníku, soudnímu vykonavateli nebo justičnímu kandidátovi provést ve věci jednotlivý úkon, který nesnese odkladu, a nemůže-li úkon provést ten, kdo jej podle rozvrhu práce zastupuje, určí předseda soudu, kdo místo něj potřebný úkon provede.
(1)
Podrobnosti vnitřní organizace a rozvrhu práce okresních, krajských a vrchních soudů stanoví ministerstvo vyhláškou.
(2)
Podrobnosti vnitřní organizace a rozvrhu práce Nejvyššího soudu stanoví jeho jednací řád.
(3)
Náležitosti generátoru přidělování zajišťující přidělování insolvenčních a restrukturalizačních věcí náhodným výběrem, způsob provozování generátoru přidělování a obsah rozvrhu práce a způsob jeho sestavení za účelem použití generátoru přidělování stanoví ministerstvo vyhláškou.
Díl 2
Soudcovské rady
Oddíl 1
Ustanovení soudcovských rad a jejich obsazení
(1)
Soudcovské rady se zřizují u Nejvyššího soudu, vrchních soudů a krajských soudů.
(2)
Soudcovská rada se zřizuje též u okresního soudu, k němuž je přiděleno nebo přeloženo k výkonu funkce více než 10 soudců.
(3)
U okresních soudů, k nimž je přiděleno nebo přeloženo k výkonu funkce méně než 11 soudců, vykonává působnost soudcovské rady shromáždění všech soudců.
(4)
Soudcovská rada je poradním orgánem předsedy soudu.
(1)
Soudcovská rada se skládá z 5 členů, není-li dále stanoveno jinak.
(2)
Soudcovská rada okresního soudu, k němuž je přiděleno nebo přeloženo k výkonu funkce méně než 30 soudců, se skládá ze 3 členů.
(3)
Funkce člena soudcovské rady je neslučitelná s funkcí předsedy a místopředsedy soudu a u Nejvyššího soudu též s funkcí předsedy kolegia.
(1)
Soudcovskou radu svolává, určuje její program a řídí její jednání předseda soudcovské rady. Předseda soudcovské rady je povinen svolat soudcovskou radu, požádá-li o to její člen nebo předseda soudu anebo místopředseda soudu.
(2)
Zasedání soudcovské rady jsou neveřejná. Předseda nebo místopředseda soudu se mohou účastnit zasedání soudcovské rady, činit návrhy a vyjadřovat se k projednávaným otázkám. Na zasedání soudcovské rady mohou být přizvány další osoby.
(3)
Soudcovská rada se může platně usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů soudcovské rady.
(1)
Vykonává-li působnost soudcovské rady okresního soudu shromáždění všech soudců, svolává shromáždění, určuje jeho program a řídí jeho jednání předseda okresního soudu. Předseda okresního soudu je povinen svolat shromáždění všech soudců, požádá-li o to nejméně třetina všech soudců působících u okresního soudu.
(2)
Zasedání shromáždění všech soudců okresního soudu jsou neveřejná. Na zasedání mohou být přizvány další osoby.
(3)
Shromáždění všech soudců se může platně usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny všech soudců okresního soudu. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných soudců okresního soudu.
Oddíl 2
Působnost soudcovských rad
(1)
Soudcovská rada Nejvyššího soudu a) vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy kolegia a předsedy senátu Nejvyššího soudu, b) vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u Nejvyššího soudu nebo kteří mají být přeloženi od Nejvyššího soudu k jinému soudu, c) projednává návrhy rozvrhu práce Nejvyššího soudu a jeho změn, d) vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy Nejvyššího soudu, e) může požádat předsedu Nejvyššího soudu o svolání pléna Nejvyššího soudu a navrhnout mu program zasedání pléna, f) vyjadřuje se k dočasnému přidělení soudce Nejvyššího soudu k ministerstvu, h) plní i další úkoly, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Návrhy podle odstavce 1 písm. a), b), c) a d) předkládá soudcovské radě předseda Nejvyššího soudu. Návrh podle odstavce 1 písm. f) předkládá soudcovské radě ministerstvo. V návrhu se určí lhůta, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 5 pracovních dnů. Nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že s návrhem souhlasí. Návrh rozvrhu práce podle odstavce 1 písm. c) předkládá předseda Nejvyššího soudu soudcovské radě nejpozději do 30. listopadu předchozího kalendářního roku.
(1)
Soudcovská rada vrchního soudu a) vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy a místopředsedy vrchního soudu, b) vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u vrchního soudu nebo kteří mají být přeloženi od vrchního soudu k jinému soudu, c) vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být jmenováni předsedou senátu vrchního soudu, d) projednává návrhy rozvrhu práce vrchního soudu a jeho změn, e) vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy vrchního soudu, f) vyjadřuje se k dočasnému přidělení soudce vrchního soudu k ministerstvu, h) plní i další úkoly, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Návrhy podle odstavce 1 písm. a), b) a f) předkládá soudcovské radě ministerstvo. Návrhy podle odstavce 1 písm. c), d) a e) předkládá soudcovské radě předseda vrchního soudu. Návrh rozvrhu práce podle odstavce 1 písm. d) předkládá předseda vrchního soudu soudcovské radě nejpozději do 30. listopadu předchozího kalendářního roku. V návrhu se určí lhůta, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 5 pracovních dnů; nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že s návrhem souhlasí.
(1)
Soudcovská rada krajského soudu a) vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy a místopředsedy krajského soudu, b) vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u krajského soudu nebo kteří mají být přeloženi od krajského soudu k jinému soudu, c) vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být jmenováni předsedou senátu krajského soudu, d) projednává návrhy rozvrhu práce krajského soudu a jeho změn, e) vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy krajského soudu, f) vyjadřuje se k dočasnému přidělení soudce krajského soudu k ministerstvu, h) plní i další úkoly, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Návrhy podle odstavce 1 písm. a), b) a f) předkládá soudcovské radě ministerstvo. Návrhy podle odstavce 1 písm. c), d) a e) předkládá soudcovské radě předseda krajského soudu. Návrh rozvrhu práce podle odstavce 1 písm. d) předkládá předseda krajského soudu soudcovské radě nejpozději do 30. listopadu předchozího kalendářního roku. V návrhu se určí lhůta, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 5 pracovních dnů; nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že s návrhem souhlasí.
(1)
Soudcovská rada okresního soudu
a)vyjadřuje se ke kandidátům na jmenování do funkce předsedy a místopředsedy okresního soudu
b)vyjadřuje se k soudcům, kteří mají být přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce u okresního soudu nebo kteří mají být přeloženi od okresního soudu k jinému soudu
c)projednává návrhy rozvrhu práce okresního soudu a jeho změn
d)vyjadřuje se k zásadním otázkám státní správy okresního soudu
e)vyjadřuje se k dočasnému přidělení soudce okresního soudu k ministerstvu
f)plní i další úkoly, stanoví-li to tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Návrh podle odstavce 1 písm. a), b) a e) předkládá soudcovské radě ministerstvo. Návrhy podle odstavce 1 písm. c) a d) předkládá soudcovské radě předseda okresního soudu. Návrh rozvrhu práce podle odstavce 1 písm. c) předkládá předseda okresního soudu soudcovské radě nejpozději do 30. listopadu předchozího kalendářního roku. V návrhu se určí lhůta, v níž má být návrh soudcovskou radou projednán, která nesmí být kratší než 5 pracovních dnů; nevyjádří-li se soudcovská rada v této lhůtě, platí, že s návrhem souhlasí.
Oddíl 3
Volby soudcovských rad a jejich funkční období
(1)
Členy soudcovských rad a jejich 3 náhradníky volí shromáždění všech soudců, kteří byli přiděleni nebo přeloženi k výkonu funkce k příslušnému soudu.
(2)
Shromáždění všech soudců podle odstavce 1 svolává a řídí předseda soudu. Shromáždění musí být svoláno nejpozději 1 měsíc před uplynutím funkčního období dosavadní soudcovské rady.
(1)
Členem a náhradníkem soudcovské rady může být zvolen jen soudce, který je přidělen nebo přeložen k příslušnému soudu, je bezúhonný a souhlasí se svým zvolením.
(2)
Za bezúhonného nemůže být považován ten, komu bylo pravomocným rozhodnutím uloženo kárné opatření, nebylo-li kárné opatření zahlazeno, nebo kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nebylo důvodem zániku funkce soudce, nehledí-li se na něj, jako by nebyl odsouzen.
(1)
Volby soudcovské rady jsou přímé, rovné a tajné. Volbu je možno vykonat pouze osobně.
(2)
Každý soudce může hlasovat nejvýše pro tolik kandidátů, kolik má soudcovská rada členů, a jednomu kandidátu může dát jen 1 hlas, jinak je jeho hlas neplatný.
(3)
Do soudcovské rady jsou zvoleni kandidáti s nejvyšším počtem získaných platných hlasů. Kandidáti na dalších 3 místech se stávají náhradníky. Při rovnosti hlasů se pořadí kandidátů určí losem.
(4)
Námitky proti platnosti voleb mohou být podány jen před skončením shromáždění všech soudců, svolaného k provedení volby. O námitkách rozhodne s konečnou platností shromáždění všech soudců; jakýkoliv přezkum tohoto rozhodnutí je vyloučen.
(1)
Soudcovská rada na svém prvním zasedání zvolí ze svých členů předsedu.
(2)
Soudcovská rada může kdykoliv ze svých členů zvolit jiného předsedu; touto volbou je současně odvolán její dosavadní předseda.
(3)
O zvolení svého předsedy soudcovská rada informuje předsedu soudu.
(1)
Funkční období soudcovské rady trvá 5 let.
(2)
Nemá-li soudcovská rada stanovený počet členů (§ 47 odst. 1 a 2) proto, že již nemůže být doplněna náhradníkem, končí její funkční období uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž tento stav nastal.
(3)
Soudcovská rada vykonává svou působnost i po uplynutí funkčního období, dokud nebude zvolena nová soudcovská rada.
(1)
Funkce člena soudcovské rady zaniká
a)zánikem funkce soudce
b)přeložením k výkonu funkce soudce k jinému soudu
c)jmenováním do funkce předsedy nebo místopředsedy soudu, u Nejvyššího soudu též do funkce předsedy kolegia
d)uplynutím kalendářního měsíce, v němž bylo předsedovi soudu doručeno oznámení o vzdání se funkce člena soudcovské rady
e)nevykonává-li funkci soudce ze zdravotních nebo jiných důvodů po dobu 6 po sobě následujících měsíců
f)přestal-li soudce splňovat podmínku bezúhonnosti podle § 55 odst. 2.
(2)
Funkce člena soudcovské rady v případech podle odstavce 1 zaniká dnem bezprostředně následujícím po dni, v němž nastala některá z rozhodných skutečností.
(3)
Funkce náhradníka soudcovské rady zaniká obdobně podle odstavce 1.
(4)
Zanikne-li členu soudcovské rady jeho funkce, stává se členem soudcovské rady v pořadí první náhradník.
Hlava 2
SOUDCI A PŘÍSEDÍCÍ
Díl 1
Ustanovování soudců a přísedících
Oddíl 1
Obecná ustanovení
Předpoklady pro funkci soudce a přísedícího
(1)
Soudcem nebo přísedícím může být ustanoven státní občan České republiky (dále jen „občan“), který je plně svéprávný a bezúhonný, jestliže jeho zkušenosti a morální vlastnosti dávají záruku, že bude svou funkci řádně zastávat, v den ustanovení dosáhl věku nejméně 30 let a souhlasí se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.
(2)
Podmínku bezúhonnosti podle odstavce 1 nesplňuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen za trestný čin, jestliže se na něj podle zvláštního právního předpisu nebo rozhodnutí prezidenta republiky nehledí, jako by nebyl odsouzen.
(3)
Předpokladem pro ustanovení soudcem je též vysokoškolské vzdělání získané řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice, složení odborné justiční zkoušky a úspěšné absolvování výběrového řízení na funkci soudce.
(4)
Další předpoklady pro ustanovení soudcem nebo přísedícím stanoví zvláštní právní předpis.1)
(5)
Za odbornou justiční zkoušku se považuje též advokátní zkouška, závěrečná zkouška právního čekatele, notářská zkouška a odborná exekutorská zkouška. Stejné účinky má výkon funkce soudce Ústavního soudu alespoň po dobu 2 let.
Funkční období
(1)
Soudci jsou jmenováni do funkce bez časového omezení.
(2)
Přísedící jsou voleni do funkce na dobu 4 let.
Slib
(1)
Soudci po jmenování do funkce a přísedící po zvolení do funkce skládají tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“.
(2)
Složení slibu se neopakuje, byl-li přísedící zvolen znovu.
(3)
Slib skládají
a)soudci do rukou prezidenta republiky
b)přísedící do rukou předsedy soudu, k němuž byli zvoleni.
(4)
Odmítnutí složení slibu nebo jeho složení s výhradou má za následek, že se na soudce hledí, jako by nebyl jmenován a na přísedícího jako by nebyl zvolen.
Oddíl 2
Jmenování soudců a volba přísedících
Volba přísedících Jmenování soudců Soudce jmenuje do funkce prezident republiky.
(1)
Přísedící volí zastupitelstva krajů, jejichž území je alespoň zčásti v obvodu příslušného krajského soudu. V hlavním městě Praze volí přísedící Městského soudu v Praze zastupitelstvo hlavního města Prahy.
(2)
Kandidáty do funkce přísedícího navrhují členové příslušného zastupitelstva. K navrženým kandidátům si zastupitelstvo vyžádá vyjádření předsedy příslušného soudu.
(3)
Přísedícím může být zvolen občan, který je přihlášen k trvalému pobytu2) v obvodu zastupitelstva, jímž je do funkce volen, a v obvodu soudu, pro který je do funkce volen, nebo který v těchto obvodech pracuje.
(1)
Počet přísedících, kteří mají být pro příslušný krajský soud zvoleni, stanoví předseda příslušného soudu. Při stanovení počtu přísedících je třeba přihlížet k tomu, aby jednotliví přísedící zpravidla nezasedali více než 20 dnů v kalendářním roce.
(2)
Patří-li do obvodu příslušného soudu území více krajů, stanoví předseda příslušného soudu potřebný počet přísedících zvlášť pro jednotlivá zastupitelstva; přihlíží přitom k počtu obyvatelstva kraje nebo části území v obvodu soudu.
(1)
Přísedící vykonává svou funkci ode dne následujícího po dni složení slibu. Jestliže slib neskládá (§ 62 odst. 2), vykonává přísedící svou funkci ode dne následujícího po dni zvolení.
(2)
Osvědčení o zvolení vydá předseda příslušného soudu přísedícímu po složení slibu nebo, jestliže slib neskládá, po opětovném zvolení.
Oddíl 3
Přidělování soudců
(1)
Po složení slibu ministr spravedlnosti přidělí soudce na základě jeho předchozího souhlasu k výkonu funkce k určitému okresnímu soudu, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Ministr spravedlnosti může výjimečně soudce přidělit na základě jeho předchozího souhlasu k výkonu funkce ke krajskému nebo vrchnímu anebo Nejvyššímu soudu, jestliže vykonával právnickou činnost v případě krajského a vrchního soudu nejméně 8 let a v případě Nejvyššího soudu nejméně po dobu 10 let, pokud jeho vysoké odborné znalosti dávají záruky řádného výkonu funkce u příslušného soudu.
(2)
Odvolá-li dodatečně soudce svůj předchozí souhlas s přidělením k určitému soudu, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.
(3)
Při přidělení k výkonu funkce k určitému soudu stanoví ministr spravedlnosti se souhlasem soudce též den jeho nástupu do funkce. Den nástupu do funkce musí být stanoven nejpozději do 3 měsíců od jmenování do funkce; nevysloví-li soudce s nástupem do funkce v této lhůtě souhlas, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.
(1)
Soudce přiděleného k výkonu funkce k určitému soudu podle § 67 nebo přeloženého k jinému soudu podle § 71 a 72 lze s jeho souhlasem na dobu nejdéle tří let v zájmu řádného výkonu soudnictví dočasně přidělit k jinému soudu, popřípadě v zájmu využití jeho zkušeností k Justiční akademii, nebo na dobu nejdéle 6 měsíců v zájmu využití jeho zkušeností k ministerstvu. Soudce dočasně přidělený k ministerstvu nesmí vykonávat žádnou funkci na ministerstvu, podílet se na rozhodování ministerstva, na nakládání s finančními prostředky státu a na řešení individuálních případů, zejména v oblasti dohledu a personálních záležitostí. K ministerstvu lze soudce opakovaně dočasně přidělit nejdříve po uplynutí 1 roku poté, co skončilo přechozí dočasné přidělení k ministerstvu. K ministerstvu nelze přidělit soudce, který vykonává funkci předsedy nebo místopředsedy soudu.
(2)
O dočasném přidělení rozhodne
a)předseda krajského soudu po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce, jde-li o dočasné přidělení soudce k jinému okresnímu soudu v obvodu téhož krajského soudu nebo k příslušnému krajskému soudu a souhlasí-li s dočasným přidělením předseda soudu, k němuž má být soudce dočasně přidělen
b)ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce, jde-li o dočasné přidělení soudce k Justiční akademii
c)ministr spravedlnosti se souhlasem předsedy soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce, a po vyjádření příslušné soudcovské rady nebo shromáždění všech soudců, jde-li o dočasné přidělení soudce k ministerstvu
d)v ostatních případech ministr spravedlnosti na návrh příslušného předsedy krajského soudu, vrchního soudu, Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, k němuž má být soudce dočasně přidělen, po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce přidělen podle § 67 nebo přeložen podle § 71 a 72 k výkonu funkce; předseda krajského soudu podává návrh též tehdy, jde-li o dočasné přidělení soudce k okresnímu soudu v obvodu jeho působnosti.
(3)
Soudce dočasně přidělený k jinému soudu má po dobu přidělení
a)právo na zajištění přiměřeného ubytování na náklady státu v sídle soudu, k němuž byl dočasně přidělen, nelze-li po něm oprávněně požadovat, aby denně konal k výkonu funkce u tohoto soudu cestu z místa svého bydliště
b)právo na náhradu za používání jiného než služebního silničního motorového vozidla k cestě z místa svého bydliště k soudu, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, bylo-li to dohodnuto; výše této náhrady se řídí právními předpisy upravujícími náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách konaných zaměstnanci v pracovním poměru
c)právo na náhradu prokázaných jízdních výdajů vynaložených na cestu z místa svého bydliště k soudu, k němuž byl dočasně přidělen, a zpět, nemá-li za vykonanou cestu právo na náhradu podle písmena b).
(4)
Ustanovení odstavce 3 platí obdobně, byl-li soudce dočasně přidělen k ministerstvu nebo Justiční akademii.
K výkonu funkce k Nejvyššímu soudu lze soudce přidělit jen se souhlasem předsedy tohoto soudu.
(1)
Za dočasné přidělení se též považuje, pokud je soudce se svým souhlasem nebo na svou žádost přidělen v zájmu využití zkušeností k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky, do mírové nebo záchranné operace nebo k humanitární pomoci mimo území České republiky na dobu nepřesahující 5 let nebo jedno funkční období. O dočasném přidělení podle věty první rozhoduje ministr spravedlnosti.
(2)
Dnem, k němuž vznikla soudci funkce evropského nejvyššího žalobce, je soudce dočasně přidělen k Úřadu evropského veřejného žalobce. Dočasné přidělení trvá po dobu výkonu této funkce.
Za dočasné přidělení ke kárnému soudu se též považuje výkon funkce soudce senátu kárného soudu6).
Oddíl 4
Překládání soudců
(1)
Soudce přiděleného k výkonu funkce k určitému soudu lze s jeho souhlasem nebo na jeho žádost přeložit k výkonu funkce na jiný soud.
(2)
K Nejvyššímu soudu může být přeložen soudce, který má právní praxi po dobu nejméně 10 let a který svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řádného výkonu této funkce.
(3)
Ke krajskému nebo vrchnímu soudu může být přeložen soudce, který má právní praxi nejméně 8 let a který svými odbornými znalostmi a zkušenostmi dává záruky řádného výkonu této funkce.
(4)
Při překládání soudce k soudu vyššího stupně se přihlíží k dosažené odborné úrovni překládaného soudce.
(1)
Dojde-li zákonem ke změně v organizaci soudů, ke změně příslušnosti soudů nebo ke změně obvodů soudů a nelze-li řádný výkon soudnictví zajistit jinak, lze soudce i bez jeho souhlasu nebo žádosti přeložit na jiný soud.
(2)
Nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, lze podle odstavce 1 soudce přeložit pouze na jiný soud téhož stupně v rámci obvodu soudu o jeden stupeň vyššího nebo na soud o jeden stupeň nižší v obvodu soudu, k němuž byl soudce přidělen k výkonu funkce, a to nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona, který zakládá důvod pro toto přeložení. K vyššímu soudu lze soudce přeložit jen za podmínek uvedených v § 71 odst. 2 a 3.
(3)
Z téhož důvodu nelze soudce přeložit opakovaně.
(4)
Soudci, který byl přeložen podle odstavců 1 a 2, náleží dosavadní plat podle zvláštního právního předpisu,3) je-li vyšší než plat, který by mu náležel při přeložení podle § 71.
(1)
O přeložení soudce rozhodne ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce překládán, popřípadě s předsedou příslušného krajského soudu, jde-li o přeložení soudce k okresnímu soudu v jeho obvodu, a po projednání s předsedou soudu, z něhož je soudce překládán, popřípadě s předsedou příslušného krajského soudu, jde-li o přeložení soudce okresního soudu v jeho obvodu. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
(2)
Není-li stanoveno jinak, platí pro řízení a rozhodnutí přiměřeně ustanovení správního řádu.
(3)
K výkonu funkce k Nejvyššímu soudu nebo k Nejvyššímu správnímu soudu lze soudce přeložit jen se souhlasem předsedy tohoto soudu.
Díl 2
Postavení soudců a přísedících
Oddíl 1
Obecná ustanovení
(1)
Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí.
(2)
Funkce soudce není slučitelná s funkcemi a činnostmi, o nichž to stanoví zákon. S výjimkou funkce předsedy soudu nebo místopředsedy soudu nesmí soudce současně s výkonem funkce soudce zastávat žádnou jinou funkci ve veřejné správě. Funkce přísedícího není slučitelná s funkcí člena komory Parlamentu, jakož i s jinými činnostmi, o nichž to stanoví zákon.
(1)
Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zabezpečením.
(2)
Platové poměry soudců upravuje zvláštní právní předpis.3)
(1)
Pro činy spáchané při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s výkonem této funkce lze soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky.
(2)
Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci, o tom vyrozumí ministerstvo a předsedu příslušného soudu.
Orgán, který zahájil trestní stíhání proti přísedícímu, o tom vyrozumí předsedu příslušného soudu a zastupitelstvo, které přísedícího zvolilo.
(1)
Odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření a nesprávným úředním postupem se řídí zvláštním právním předpisem.4)
(2)
Zvláštní právní předpis4) stanoví, kdy a v jaké míře může být na soudci vymáhána regresní úhrada.
Oddíl 2
Práva a povinnosti soudců a přísedících
(1)
Soudci a přísedící jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.
(2)
Nikdo nesmí narušovat nebo ohrožovat nezávislost a nestrannost soudců a přísedících.
(1)
Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce je povinen podávat oznámení o osobním zájmu, o činnostech, majetku, příjmech a závazcích podle zvláštního právního předpisu.
(2)
V zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce soudce zejména
a)je povinen prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst
b)je povinen chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce
c)je povinen odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví
d)se nesmí při výkonu své funkce nechat ovlivnit zájmy politických stran, veřejným míněním a sdělovacími prostředky
e)musí vystupovat nezaujatě a ke stranám nebo účastníkům řízení přistupovat bez ekonomických, sociálních, rasových, etnických, sexuálních, náboženských nebo jiných předsudků
f)dbá svým chováním o to, aby jeho nestrannost nebyla důvodně zpochybňována.
(3)
Soudce je povinen vykonávat svou funkci v souladu se zájmem na řádném výkonu soudnictví. Při své rozhodovací činnosti soudce zejména
a)je povinen poskytnout každému účastníku řízení nebo straně soudního řízení anebo jejich zástupcům plnou možnost k uplatnění jejich práv; nesmí však od nich, s výjimkou případů stanovených zákony o řízení před soudy, jednostranně přijímat nebo jim podávat informace nebo s nimi jednat o skutkové podstatě projednávané věci nebo o procesních otázkách, které na ni mohou mít vliv
b)dbá o to, aby jeho rozhodnutí bylo srozumitelně a pečlivě odůvodněno.
(4)
Soudce je povinen při své činnosti mimo výkon funkce soudce a při výkonu svých politických práv si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušovala důstojnost soudcovské funkce anebo mu nebránila v řádném výkonu funkce soudce.
(5)
Soudce je povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce zejména
a)nesmí umožnit, aby jeho funkce byla zneužita k prosazování soukromých zájmů
b)nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, zastupovat účastníky soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce.
(6)
Soudce je povinen zachovávat náležitou úctu k ostatním soudcům, jiným osobám vykonávajícím právnická povolání a k ostatním zaměstnancům soudu a k účastníkům nebo stranám soudního řízení. Ve vztahu k zástupcům účastníků nebo zástupcům stran soudního řízení je povinen se zdržet projevů sympatií, náklonnosti nebo negativních postojů.
(1)
Soudce je povinen i po zániku soudcovské funkce zachovávat mlčenlivost o všem, o čem se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, ledaže by byl této povinnosti zproštěn zvláštním právním předpisem nebo osobou k tomu povolanou.
(2)
Soudce může zprostit povinnosti mlčenlivosti z vážných důvodů předseda soudu; jde-li o předsedu okresního soudu, předseda příslušného krajského soudu, jde-li o předsedu krajského soudu, předseda příslušného vrchního soudu, a jde-li o předsedu vrchního soudu, předseda Nejvyššího soudu. Předsedu Nejvyššího soudu může z vážných důvodů zprostit povinnosti mlčenlivosti prezident republiky.
(1)
Soudce nese odpovědnost za svou odbornou úroveň při výkonu soudcovské funkce.
(2)
Soudce je povinen dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných právních a dalších znalostí potřebných pro řádný výkon funkce. K tomu vedle samostatného studia využívá zejména vzdělávací akce, organizované Justiční akademií, případně soudy a vysokými školami.
Soudce předloží předsedovi soudu individuální plán vzdělávání nejpozději do 6 měsíců od přidělení nebo přeložení soudce k soudu; dále nejpozději 3 měsíce před uplynutím doby, na kterou byl plán sestaven. Individuální plán vzdělávání soudce vypracuje na období 3 let.
(1)
Soudce přispívá svými znalostmi a zkušenostmi při odborné přípravě a při odborném vzdělávání soudců, státních zástupců, justičních kandidátů, právních čekatelů a dalších zaměstnanců soudů a státních zastupitelství, organizovaném Justiční akademií, ministerstvem, soudem nebo státním zastupitelstvím.
(2)
Nebrání-li tomu plnění jeho povinností při výkonu soudnictví, může soudce přispívat svými znalostmi a zkušenostmi též při odborné přípravě notářů, advokátů, soudních exekutorů, insolvenčních správců, advokátních koncipientů, notářských koncipientů, notářských kandidátů, exekutorských koncipientů a exekutorských kandidátů.
(3)
Využít znalostí a schopností soudce k odborné přípravě a k odbornému vzdělávání podle odstavců 1 a 2 lze jen s jeho souhlasem.
(4)
Výkon činností podle odstavců 1 a 2 se považuje za výkon soudcovské funkce.
Oddíl 3
Pracovní vztah soudců
(1)
Pracovní vztah soudce vzniká dnem, který je stanoven jako den nástupu do funkce, a zaniká dnem zániku funkce soudce.
(2)
Rozvržení pracovní doby, popřípadě pružnou pracovní dobu a její formu v pracovním řádu stanoví předseda soudu pro soudce tak, aby byl u soudu zajištěn řádný výkon soudnictví.
(3)
K zajištění řádného výkonu soudnictví může předseda soudu nařídit soudci pracovní pohotovost na pracovišti, v místě jeho bydliště nebo na jiném vhodném místě. Pracovní pohotovost na pracovišti může být soudci nařízena v rozsahu nejvýše 400 hodin v kalendářním roce. Při nařizování pracovní pohotovosti předseda soudu dbá o rovnoměrné zatížení všech soudců.
(4)
Nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak, použijí se na pracovní vztah soudce přiměřeně ustanovení zákoníku práce a jiných pracovněprávních předpisů.
(1)
Soudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce soudce kromě výkonu funkce soudce, funkcionáře soudu, veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí nebo jejich zástupce, anebo činností spojených s dočasným přidělením k Justiční akademii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku včetně členství v orgánech bytových družstev, společenství vlastníků jednotek a jiných právnických osob, jejichž hlavní předmět činnosti je zaměřen na uspokojování bytových potřeb svých členů, a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické, umělecké, aktivního sportovce a činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu,5) a to za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví.
(2)
Soudce nesmí ode dne jmenování do funkce až do zániku funkce soudce zastávat funkci ve statutárním, řídícím a kontrolním orgánu podnikající právnické osoby a nesmí být svěřenským správcem nebo další osobou určenou k dohledu nad správou svěřenského fondu, jehož účelem je provozování obchodního závodu.
(3)
Výkon funkce soudce je neslučitelný s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí.
(1)
Soudce je povinen učinit nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku oznámení o své výdělečné činnosti podle § 85 odst. 1 za předchozí kalendářní rok, a to s výjimkou správy vlastního majetku. Oznámení o výdělečné činnosti je podáváno předsedovi příslušného soudu. Soudce v oznámení uvede informace týkající se předmětu a způsobu vykonávané činnosti, subjektu, pro který byla tato činnost vykonávána, místa výkonu činnosti a časového rozsahu této činnosti.
(2)
Oznámení soudce nepodává v případě, že nevykonává výdělečnou činnost podle § 85 odst. 1 nebo pokud výše celkového hrubého ročního příjmu z této činnosti nepřesáhne 20 % jeho ročního platu soudce za předchozí kalendářní rok podle odstavce 1.
Oddíl 4
Kárná odpovědnost soudců a funkcionářů soudu
Obecné ustanovení Soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu jsou kárně odpovědni za kárné provinění.
Kárné provinění
(1)
Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
(2)
Kárným proviněním předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu je též zaviněné porušení povinností spojených s funkcí předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.
Kárná opatření
(1)
Za kárné provinění podle § 87 odst. 1 lze uložit soudci podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření
a)důtku
b)snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se soudce dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let
c)odvolání z funkce předsedy senátu
d)odvolání z funkce soudce.
(2)
Za kárné provinění podle § 87 odst. 2 lze uložit předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu podle závažnosti kárného provinění některé z těchto kárných opatření
a)důtku
b)odnětí zvýšení platového koeficientu za výkon funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let
c)snížení platu až o 30 % na dobu nejvíce 1 roku a při opětovném kárném provinění, jehož se předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu dopustil v době před zahlazením kárného opatření, na dobu nejvíce 2 let
d)odvolání z funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.
(3)
Kárné opatření odvolání z funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu lze uložit vedle kárného opatření snížení platu.
(4)
Od uložení kárného opatření lze upustit, jestliže projednání kárného provinění je postačující.
(5)
Za více kárných provinění téhož soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, projednaných ve společném řízení, se uloží kárné opatření podle ustanovení vztahujícího se na kárné provinění nejpřísněji postižitelné.
(6)
Kárné opatření podle odstavce 1 písm. b) a odstavce 2 písm. b) a c) se vůči kárně postiženému soudci nebo předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu uplatní od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření. Do doby, po kterou má být uplatněno kárné opatření podle odstavce 1 písm. b) nebo odstavce 2 písm. b) anebo c), se nezahrnuje doba, po kterou kárně postiženému plat nenáleží, nebo souhrn těchto dob.
(1)
Drobné nedostatky v práci nebo drobné poklesky v chování může orgán státní správy soudů, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, vyřídit tím, že je soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu písemně vytkne, je-li to postačující.
(2)
Pokud výtku uložil předseda soudu, doručí ji též ministerstvu a předsedovi soudu, který je součástí vyššího článku soustavy soudů, je-li též oprávněn výtku uložit.
(3)
Soudce, předseda soudu, místopředseda soudu a předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu může proti výtce podat do 30 dnů od jejího doručení námitky podle zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů.
(4)
Námitky proti výtce může ve prospěch i v neprospěch soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu nebo předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu podat též orgán státní správy soudů, pokud se mu výtka doručuje. Lhůta podle odstavce 3 se počítá od doručení výtky tomuto orgánu.
(5)
Žaloba proti výtce není přípustná.
Zánik kárné odpovědnosti
(1)
Odpovědnost soudce a předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 5 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.
(2)
Lhůta podle odstavce 1 neběží od zahájení do skončení řízení o zpřístupnění protokolu o hlasování vedeného pro týž skutek s touž osobou a od zahájení do skončení řízení o námitkách proti výtce uložené téže osobě pro týž skutek.
(3)
Lhůta podle odstavce 1 se přerušuje zahájením trestního stíhání vedeného pro týž skutek proti téže osobě. Skončením takového trestního stíhání počíná běžet lhůta nová.
(4)
Bylo-li kárné řízení vedeno pro týž skutek proti téže osobě na podkladě návrhu na zahájení kárného řízení, kterým navrhovatel navrhl schválení dohody o vině a kárném opatření, a pokud kárný soud svým rozhodnutím vrátil věc navrhovateli, lhůta podle odstavce 1 neskončí dříve než uplynutím 6 měsíců ode dne právní moci takového rozhodnutí.
Řízení ve věcech kárné odpovědnosti soudců a předsedů soudu, místopředsedů soudu, předsedů kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu upravuje zvláštní právní předpis.6)
Oddíl 5
Nezpůsobilost soudce k výkonu funkce
Soudce je nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, jestliže a) mu nepříznivý zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje vykonávat jeho funkci, b) byl pravomocně odsouzen za trestný čin a takové odsouzení nebylo důvodem k zániku funkce soudce podle § 94 písm. c), jestliže čin, za který byl soudce odsouzen, svou povahou zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci, nebo c) byl v posledních 5 letech před podáním návrhu na zahájení řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci nejméně třikrát pravomocně uznán vinným kárným proviněním, jestliže tato skutečnost zpochybňuje důvěryhodnost jeho dalšího setrvání v soudcovské funkci.
(1)
O tom, že je soudce podle § 91 nezpůsobilý vykonávat svou funkci, se rozhodne na návrh, který je oprávněn podat ministr spravedlnosti nebo předseda soudu, k němuž byl soudce přidělen nebo přeložen.
(2)
Řízení o návrhu na zjištění nezpůsobilosti soudce vykonávat z důvodů uvedených v § 91 upravuje zvláštní právní předpis.6)
Oddíl 6
Některá ustanovení o postavení přísedícího
Náhrady za vykonávání funkce přísedícího
(1)
Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru nebo v obdobném vztahu, přísluší za dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je povinen poskytovat stát.
(2)
Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví ministerstvo vyhláškou.
(3)
Stát hradí přísedícím hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrad stanoví ministerstvo vyhláškou.
(4)
Přísedícím přísluší mimo náhrady podle předchozích odstavců za každý den jednání přiměřená paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí ministerstvo vyhláškou.
Díl 3
Zánik funkce soudce a funkce přísedícího
Oddíl 1
Zánik funkce soudce
Funkce soudce zaniká a) uplynutím kalendářního roku, v němž soudce dosáhl věku 70 let, b) dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že je z důvodu uvedeného v § 91 nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci, c) dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, e) dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudce [§ 88 odst. 1 písm. d)], f) dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce omezen ve svéprávnosti, g) dnem, kdy soudce pozbyl státní občanství České republiky, h) smrtí nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce prohlášen za mrtvého.
Zánik funkce přísedícího
(1)
Soudce se může své funkce vzdát.
(2)
Funkce soudce zanikne uplynutím 3 kalendářních měsíců následujících po měsíci, v němž bylo oznámení soudce o vzdání se funkce doručeno prezidentu republiky. Stejnopis oznámení o vzdání se funkce je soudce povinen neprodleně doručit předsedovi příslušného soudu.
Funkce přísedícího zaniká a) uplynutím funkčního období, na které byl do funkce zvolen, b) dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, c) dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl přísedící omezen ve svéprávnosti, d) dnem, kdy přísedící pozbyl státní občanství České republiky, e) smrtí nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl přísedící prohlášen za mrtvého.
(1)
Na návrh příslušného předsedy soudu může být přísedící ze své funkce odvolán zastupitelstvem, které ho zvolilo, jestliže
a)závažným způsobem porušil povinnosti přísedícího
b)přestal splňovat předpoklady uvedené v § 60 odst. 1 a 4
c)jeho zdravotní stav mu nedovoluje řádně vykonávat povinnosti přísedícího.
(2)
Před rozhodnutím o odvolání přísedícího z funkce si zastupitelstvo vyžádá jeho vyjádření.
(3)
Funkce přísedícího zaniká dnem rozhodnutí zastupitelstva o jeho odvolání.
(1)
Přísedící se může své funkce vzdát.
(2)
Funkce přísedícího zanikne dnem následujícím po dni, v němž bylo oznámení přísedícího o vzdání se funkce doručeno zastupitelstvu, které ho do funkce zvolilo.
Oddíl 2
Dočasné zproštění výkonu funkce soudce
(1)
Soudce je dočasně zproštěn výkonu funkce
a)byl-li jmenován soudcem Ústavního soudu, a to na dobu výkonu této funkce
b)stal-li se soudcem nebo asistentem soudce mezinárodního soudu nebo byl-li pověřen výkonem obdobné funkce u mezinárodního soudu, a to na dobu výkonu této funkce
c)byl-li dočasně přidělen k ministerstvu nebo Justiční akademii podle § 68 odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení
d)byl-li dočasně přidělen k orgánu nebo organizaci se sídlem mimo území České republiky, do mírové nebo záchranné operace nebo k humanitární pomoci mimo území České republiky podle § 70a odst. 1, a to na dobu tohoto dočasného přidělení.
(2)
Soudce jmenovaný do funkce evropského nejvyššího žalobce je dnem, k němuž mu vznikla tato funkce, dočasně zproštěn výkonu soudcovské funkce.
(3)
Soudce zvolený do funkce veřejného ochránce práv, ochránce práv dětí nebo jejich zástupce je dnem, k němuž mu vznikla tato funkce, dočasně zproštěn výkonu soudcovské funkce.
(4)
Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. a), odstavce 2 nebo odstavce 3 soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu3) nenáleží. Po dobu dočasného zproštění funkce podle odstavce 1 písm. b) a d) náleží soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu3), není-li s výkonem funkce u mezinárodního soudu, u orgánu nebo organizace se sídlem mimo území České republiky nebo v mírové nebo záchranné operaci anebo s výkonem funkce v rámci humanitární pomoci mimo území České republiky spojeno poskytování odměny. Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. c) náleží soudci plat a další náležitosti spojené s výkonem funkce soudce podle zvláštního právního předpisu3).
(5)
Soudce dočasně zproštěný výkonu funkce soudce podle odstavce 1 písm. b) a d) má nárok na náhrady nákladů poskytované při výkonu funkce v zahraničí, pokud tyto náklady nehradí ten, u něhož tuto funkci vykonává.
(6)
Vláda stanoví nařízením náhrady nákladů poskytovaných při výkonu funkce soudce v zahraničí, a to náhradu
a)zvýšených životních nákladů
b)zvýšených vybavovacích výdajů
c)jízdních výdajů a výdajů za ubytování
d)výdajů spojených s přepravou osobních věcí.
(1)
Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce soudce
a)který je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání
b)je-li kárně stíhán pro takové kárné provinění, pro které je v kárné žalobě navrženo uložení kárného opatření odvolání z funkce, a to na dobu do pravomocného skončení kárného řízení nebo dokud není kárnému soudu doručeno prohlášení soudce, že trvá na projednání věci
c)bylo-li z důvodu uvedeného v § 91 zahájeno řízení o jeho nezpůsobilosti vykonávat soudcovskou funkci, a to na dobu do pravomocného skončení tohoto řízení.
(2)
Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 soudci náleží 50 % platu, na který vznikl soudci ke dni účinnosti dočasného zproštění výkonu funkce a po dobu trvání dočasného zproštění výkonu funkce nárok podle zvláštního právního předpisu.3) Nedošlo-li k zániku funkce, doplatí se soudci zbývající část platu, jestliže by mu na něj jinak vznikl nárok; to neplatí, byl-li soudce pravomocně odsouzen pro trestný čin, bylo-li kárné řízení zastaveno v důsledku vzdání se funkce nebo pokud kárný soud vyslovil, že k zániku funkce by došlo, jestliže by se jí soudce dříve nevzdal.
(3)
K dočasnému zproštění výkonu soudcovské funkce dojde dnem následujícím po dni, v němž bylo soudci doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.
(4)
Proti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 písm. b) může soudce do 5 pracovních dnů od jeho doručení podat námitky k soudu, příslušnému podle zvláštního právního předpisu ke kárnému řízení;7a) podání námitek nemá odkladný účinek.
(1)
Ministr spravedlnosti může dočasně zprostit výkonu funkce předsedu nebo místopředsedu soudu a) za podmínek stanovených v § 100 odst. 1 písm. a) a c).
(2)
Po dobu dočasného zproštění výkonu funkce podle odstavce 1 předsedovi nebo místopředsedovi soudu nenáleží zvýšení platového koeficientu spojené s jeho funkcí podle zvláštního právního předpisu6a). Nedošlo-li k zániku funkce předsedy nebo místopředsedy soudu, doplatí se předsedovi nebo místopředsedovi soudu zbývající část platu, jestliže by mu na něj jinak vznikl nárok; to neplatí, byl-li soudce pravomocně odsouzen pro trestný čin.
(3)
K dočasnému zproštění výkonu funkce dojde dnem následujícím po dni, v němž bylo předsedovi nebo místopředsedovi soudu doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.
Dočasné zproštění výkonu funkce přísedícího
(1)
Přísedící může být dočasně zproštěn výkonu své funkce, jestliže
a)je trestně stíhán, a to do pravomocného skončení trestního stíhání
b)byl podán návrh na jeho odvolání, a to na dobu do rozhodnutí o návrhu na odvolání.
(2)
O dočasném zproštění výkonu funkce přísedícího rozhoduje předseda příslušného soudu.
(3)
K dočasnému zproštění výkonu funkce přísedícího dojde dnem následujícím po dni, v němž bylo přísedícímu doručeno rozhodnutí o dočasném zproštění, nebyl-li v rozhodnutí uveden den pozdější.
Díl 4
Funkcionáři soudu
Oddíl 1
Jmenování
(1)
Předsedu Nejvyššího soudu jmenuje z řad soudců prezident republiky.
(2)
Funkční období předsedy a místopředsedů Nejvyššího soudu je 10 let.
(3)
Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu předseda Nejvyššího soudu.
(4)
Předsedy kolegií a předsedy senátů Nejvyššího správního soudu jmenuje ze soudců tohoto soudu předseda Nejvyššího správního soudu.
(5)
Funkční období předsedů kolegií Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu je 5 let.
(1)
Předsedu vrchního soudu jmenuje z řad soudců na návrh ministra spravedlnosti prezident republiky. Místopředsedy vrchního soudu jmenuje z řad soudců na návrh předsedy vrchního soudu ministr spravedlnosti.
(2)
Funkční období předsedy a místopředsedy vrchního soudu je 7 let.
(3)
Předsedy senátů vrchního soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu předseda vrchního soudu.
(1)
Předsedu krajského soudu jmenuje z řad soudců na návrh ministra spravedlnosti prezident republiky. Místopředsedy krajského soudu jmenuje z řad soudců na návrh předsedy krajského soudu ministr spravedlnosti.
(2)
Funkční období předsedy a místopředsedy krajského soudu je 7 let.
(3)
Předsedy senátů krajského soudu jmenuje z řad soudců tohoto soudu předseda krajského soudu.
(1)
Předsedu okresního soudu jmenuje z řad soudců na návrh předsedy krajského soudu ministr spravedlnosti. Místopředsedu nebo místopředsedy okresního soudu jmenuje z řad soudců na návrh předsedy okresního soudu ministr spravedlnosti.
(2)
Funkční období předsedy a místopředsedy okresního soudu je 7 let.
(1)
Předsedu soudu nelze opakovaně jmenovat do funkce předsedy téhož soudu. Předsedu vrchního a krajského soudu lze opakovaně jmenovat do funkce předsedy jiného soudu téhož stupně až po uplynutí 5 let ode dne zániku funkce předsedy.
(2)
Místopředsedu soudu nelze jmenovat opakovaně do funkce místopředsedy téhož soudu dvě po sobě jdoucí funkční období.
(1)
Předsedou a místopředsedou soudu může být jmenován soudce, který svými odbornými znalostmi, profesními zkušenostmi a morálními vlastnostmi dává záruky řádného výkonu funkce.
(2)
Předpokladem pro jmenování předsedou Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a vrchního soudu je výkon funkce soudce nejméně po dobu 5 let. Předpokladem pro jmenování předsedou krajského soudu je výkon funkce soudce nejméně po dobu 4 let. Předpokladem pro jmenování předsedou okresního soudu je výkon funkce soudce nejméně po dobu 2 let. Předpokladem pro jmenování místopředsedou soudu je výkon funkce soudce po dobu jedné poloviny doby potřebné pro jmenování do funkce předsedy daného stupně soudu.
(3)
Předseda a místopředseda vrchního, krajského a okresního soudu absolvuje odborný vzdělávací program Justiční akademie zaměřený na oblast řízení soudu, a to nejpozději do 2 let ode dne jmenování do funkce předsedy nebo místopředsedy.
(1)
Návrh na jmenování do funkce předsedy vrchního a krajského soudu podává ministr spravedlnosti podle výsledku jím vyhlášeného výběrového řízení.
(2)
Návrh na jmenování do funkce předsedy okresního soudu podává předseda krajského soudu podle výsledku jím vyhlášeného výběrového řízení.
(3)
Návrh na jmenování místopředsedy musí být odůvodněný.
(1)
Ve výběrovém řízení se posuzují předpoklady pro výkon funkce předsedy soudu, záměry uchazeče spojené s výkonem funkce, cíle, kterých chce ve funkci dosáhnout, a konkrétní opatření, která navrhuje k jejich dosažení.
(2)
Ve výběrovém řízení se zhodnotí také dosavadní rozhodovací činnost soudce, komunikační a organizační dovednosti a přihlédne se ke stážím u soudů vyššího stupně a k případným proběhlým kárným řízením.
(3)
Pro účely výběrového řízení vypracuje
a)předseda soudu nebo jím pověřený místopředseda hodnocení soudce a roční statistický výkaz jeho činnosti
b)soudcovská rada soudu, ke kterému je uchazeč přidělen, stanovisko a
c)soudcovská rada soudu, u kterého je funkce obsazována, stanovisko.
(4)
Postup při vyhlašování výběrového řízení, náležitosti přihlášky a postup při podávání přihlášky, postup při zajišťování stanovisek, výkazu a hodnocení činnosti soudce a jejich náležitosti stanoví ministerstvo vyhláškou.
(1)
Komise pro výběrové řízení na funkci předsedy má 5 členů.
(2)
Členy komise pro výběrové řízení na funkci předsedy vrchního a krajského soudu jsou vrchní ředitel sekce ministerstva, odborník pro oblast organizace práce soudů, státní správy soudů a ekonomiky, předseda nebo jím pověřený místopředseda krajského nebo vrchního soudu, u kterého je funkce předsedy obsazována, předseda nebo jím pověřený místopředseda krajského nebo vrchního soudu, u kterého není funkce předsedy obsazována, a předseda nebo jím pověřený místopředseda Nejvyššího soudu.
(3)
Členy komise pro výběrové řízení na funkci předsedy okresního soudu jsou vrchní ředitel sekce ministerstva, odborník pro oblast organizace práce soudů, státní správy soudů a ekonomiky, místopředseda krajského soudu, předseda nebo jím pověřený místopředseda okresního soudu, u kterého je funkce předsedy obsazována, a předseda nebo jím pověřený místopředseda jiného okresního soudu.
(4)
Ve výběrovém řízení na funkci předsedy krajského a okresního soudu je předseda soudu, u kterého není funkce obsazována, určován losem.
(5)
Formu, obsah, pravidla a způsob vyrozumění o výsledku výběrového řízení stanoví ministerstvo vyhláškou.
Oddíl 2
Zánik funkce
Předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo kolegia Nejvyššího správního soudu lze z této funkce odvolat pouze rozhodnutím kárného soudu v kárném řízení podle zvláštního právního předpisu6).
(1)
Předseda senátu může být z funkce odvolán jen na základě pravomocného rozhodnutí o uložení kárného opatření podle § 88 odst. 1 písm. c).
(2)
Funkce uvedená v odstavci 1 zaniká dnem právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření podle § 88 odst. 1 písm. c).
(1)
Funkce předsedy a místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu a předsedy senátu dále zaniká
a)zánikem funkce soudce
b)vzdáním se funkce.
(2)
Funkce předsedy soudu, místopředsedy soudu a předsedy kolegia podle § 102 až 105 zaniká rovněž uplynutím funkčního období. Funkce místopředsedy soudu zaniká rovněž uplynutím 3 měsíců ode dne jmenování nového předsedy soudu; v případě tohoto způsobu zániku funkce místopředsedy soudu se pravidlo pro zákaz opakovaného jmenování do funkce místopředsedy téhož soudu neuplatní.
(3)
Podle odstavce 1 písm. b) funkce zaniká dnem, v němž bylo oznámení o vzdání se funkce doručeno tomu, kdo soudce do funkce jmenoval.
(4)
Zánik funkce předsedy nebo místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu a předsedy senátu nemá za následek zánik funkce soudce.
Díl 5
Odborná justiční zkouška
(1)
Odborná justiční zkouška se skládá před zkušební komisí jmenovanou ministrem spravedlnosti. Zkušební komise má 5 členů a skládá se ze soudců, zaměstnanců ministerstva a případně dalších odborníků právní teorie a praxe. Soudci mají ve zkušební komisi většinu.
(2)
Seznam osob, ze kterých ministr spravedlnosti jmenuje členy zkušební komise, zveřejní ministerstvo na svých internetových stránkách.
(3)
Odborná justiční zkouška se skládá z písemné a ústní části. Je zaměřena především na odvětví práva, která soudy aplikují při výkonu své působnosti, a na právní předpisy, které se vztahují k organizaci soudů a k postavení a povinnostem soudců.
(4)
Postup a způsob oznamování termínu odborné justiční zkoušky, náležitosti a způsob podávání přihlášky, formu, obsah, pravidla a způsob vyrozumění o výsledku odborné justiční zkoušky stanoví ministerstvo vyhláškou.
(1)
Ministerstvo umožní asistentovi soudce vykonat odbornou justiční zkoušku, a to nejpozději do 6 měsíců ode dne doručení žádosti.
(2)
Podmínkou podání žádosti je výkon právní praxe po dobu 3 let, z toho nejméně po dobu 1 roku výkon funkce asistenta soudce.
(3)
Do doby právní praxe se započítává doba výkonu funkce asistenta soudce, asistenta státního zástupce, právního čekatele, soudce Ústavního soudu, praxe advokátního koncipienta, notářského kandidáta, notářského koncipienta, exekutorského kandidáta, exekutorského koncipienta, vyššího soudního úředníka, činnost zaměstnance ministerstva, který získal vysokoškolské vzdělání řádným ukončením studia v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a který se samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů, a asistenta Veřejného ochránce práv. Ministerstvo výjimečně může na žádost započítat do doby právní praxe dobu jiné právnické činnosti, a to nejdéle v rozsahu 2 let, jestliže asistent získal při výkonu právní praxe zkušenosti potřebné pro výkon funkce soudce.
(4)
Ten, kdo při odborné justiční zkoušce neuspěl, může požádat o její opakování nejdříve po uplynutí 3 měsíců ode dne konání odborné justiční zkoušky. Ministerstvo umožní opakování odborné justiční zkoušky do 6 měsíců ode dne doručení žádosti. Požádat o opakování odborné justiční zkoušky lze nejpozději do 2 let ode dne konání odborné justiční zkoušky. Ten, kdo neuspěl ani při opakované odborné justiční zkoušce nebo nepožádal o opakování odborné justiční zkoušky do 2 let ode dne konání odborné justiční zkoušky, může podat novou žádost o vykonání odborné justiční zkoušky po uplynutí 3 let ode dne konání opakované odborné justiční zkoušky nebo po uplynutí 5 let ode dne konání neúspěšné odborné justiční zkoušky, nepožádal-li o její opakování.
Justiční kandidát
(1)
Ministerstvo umožní vykonat odbornou justiční zkoušku vyššímu soudnímu úředníkovi, který získal vysokoškolské vzdělání řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice, a soudci Ústavního soudu; § 110 se použije obdobně.
(2)
Ministerstvo umožní vykonat odbornou justiční zkoušku občanovi, který získal vysokoškolské vzdělání řádným ukončením studia v magisterském studijním programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice, je státním zaměstnancem ve služebním poměru v oboru služby legislativa a právní činnost, je zařazen ve 13. a vyšší platové třídě, vykonává právní praxi v tomto oboru služby a služebním zařazení minimálně 5 let, v posledním služebním hodnocení dosáhl vynikajících výsledků a zaplatil poplatek za konání odborné justiční zkoušky; § 110 odst. 1 a 4 se použijí obdobně.
(3)
Poplatníkem poplatku za konání odborné justiční zkoušky je státní zaměstnanec, který žádá o její konání. Předmětem poplatku je konání odborné justiční zkoušky státním zaměstnancem. Výše poplatku činí 5 000 Kč. Poplatek je splatný při podání žádosti. Správcem poplatku je ministerstvo a poplatek je příjmem státního rozpočtu.
(1)
Výběrové řízení na pozici justičního kandidáta vyhlašuje předseda krajského soudu se souhlasem ministerstva. Výběrové řízení se skládá z písemné a ústní části a z psychologického vyšetření.
(2)
Psychologické vyšetření provádí Justiční akademie. Psychologické vyšetření slouží k ověření osobnostních předpokladů pro výkon funkce soudce.
(3)
Výběrová komise má 5 členů a skládá se ze soudců a zaměstnanců ministerstva. Soudci mají ve výběrové komisi většinu.
(4)
Seznam soudců a zaměstnanců ministerstva, ze kterých předseda krajského soudu jmenuje členy komise, zveřejní předseda soudu na internetových stránkách soudu.
(5)
Postup a způsob oznamování termínu výběrového řízení, náležitosti a způsob podávání přihlášky, formu, obsah, pravidla a způsob vyrozumění o výsledku výběrového řízení stanoví ministerstvo vyhláškou.
(1)
Justičním kandidátem se může stát jen ten, kdo uspěje ve výběrovém řízení, složí do rukou předsedy krajského soudu slib a splní předpoklady pro výkon funkce soudce s výjimkou věku a výběrového řízení na funkci soudce.
(2)
Slib justičního kandidáta zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že se budu svědomitě připravovat na výkon funkce soudce a že si osvojím zásady soudcovské etiky.“
(1)
Odborná příprava justičního kandidáta trvá 1 rok. Odborná příprava se vykonává v pracovním poměru založeném pracovní smlouvou. Za stát pracovní smlouvu s justičním kandidátem uzavírá a v pracovněprávních vztazích s justičním kandidátem jedná krajský soud. Nestanoví-li tento zákon jinak, řídí se pracovní poměr justičního kandidáta zákoníkem práce.
(2)
Pracovní poměr se sjedná na dobu určitou v trvání 14 měsíců. Nedosáhne-li doba odborné přípravy v době trvání pracovního poměru délky 1 roku, lze se souhlasem justičního kandidáta pracovní poměr prodloužit o dobu potřebnou k dosažení této délky odborné přípravy, nejdéle však o 6 měsíců. Pracovní poměr s justičním kandidátem se prodlouží o potřebnou dobu, jestliže nedosáhl doby odborné přípravy v trvání 1 roku pro nepřítomnost v práci z důvodu těhotenství nebo péče o nezletilé dítě po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené.
(3)
Justiční kandidát je povinen i po skončení pracovního poměru zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudce. Zprostit této povinnosti ho může ze závažných důvodů předseda krajského soudu.
(4)
Do doby odborné přípravy justičního kandidáta se v případě omluvené nepřítomnosti nebo z důvodu překážek v práci na jeho straně započítává nejvýše 70 pracovních dnů.
(5)
Pracovní poměr justičního kandidáta, který uspěl ve výběrovém řízení na funkci soudce, může být s jeho souhlasem změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou.
Výběrové řízení na funkci soudce
(1)
Justiční kandidát vykonává svoji činnost v souladu se zákonem a s pokyny, které mu udělí předseda senátu nebo samosoudce, u kterého justiční kandidát vykonává odbornou přípravu. Justiční kandidát je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném zvláštním právním předpisem pro vyšší soudní úředníky; na jeho postavení se přiměřeně použijí ustanovení tohoto zvláštního právního předpisu upravující postavení vyšších soudních úředníků.
(2)
V závěru odborné přípravy vyhotoví předseda krajského soudu hodnocení justičního kandidáta. Podkladem pro hodnocení justičního kandidáta je stanovisko předsedy senátu nebo samosoudce, u kterého justiční kandidát vykonával odbornou justiční přípravu.
(3)
Obsahovou náplň odborné přípravy, způsob a postup při hodnocení justičního kandidáta stanoví ministerstvo vyhláškou.
(1)
Výběrové řízení na funkci soudce vyhlašuje ministr spravedlnosti. Výběrové řízení se skládá z písemné a ústní části. V případě, že u uchazeče nebylo provedeno psychologické vyšetření ve výběrovém řízení na funkci justičního kandidáta, je součástí výběrového řízení také psychologické vyšetření.
(2)
Psychologické vyšetření provádí Justiční akademie. Psychologické vyšetření slouží k ověření osobnostních předpokladů pro výkon funkce soudce.
(3)
Výběrová komise má 5 členů. Ministr spravedlnosti jmenuje 2 členy z odborníků z řad zaměstnanců ministerstva nebo orgánů a osob spadajících do okruhu působnosti ministerstva podle zvláštního zákona, 2 členy z řad soudců na návrh příslušného předsedy krajského soudu, a to tak, aby byl jeden ze soudců z okresního soudu a druhý z krajského soudu, a 1 člena z řad soudců na společný návrh předsedy Nejvyššího soudu a předsedy Nejvyššího správního soudu.
(1)
Předpokladem pro přihlášení do výběrového řízení je ukončení odborné přípravy justičního kandidáta v posledních 5 letech předcházejících okamžiku podání přihlášky do výběrového řízení. Tato doba se prodlužuje o dobu těhotenství nebo péče o nezletilé dítě po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené.
(2)
Stejné účinky jako odborná příprava justičního kandidáta má při splnění ostatních předpokladů pro výkon funkce soudce podle § 60 odst. 3 s výjimkou úspěšného absolvování výběrového řízení na funkci soudce
a)výkon funkce státního zástupce, praxe advokáta, notáře, soudního exekutora a soudce Ústavního soudu po dobu 5 let
b)výkon právní praxe nebo vědecké, případně pedagogické činnosti po dobu 10 let v právním odvětví souvisejícím s rozhodovací činností soudů, nebo
c)výkon právní praxe ve služebním poměru v oboru legislativa a právní činnost ve 13. a vyšší platové třídě po dobu 15 let; do této praxe se započítává rovněž výkon právní praxe ve státní správě před 1. červencem 2015 ve 13. a vyšší platové třídě s náplní práce, která odpovídá stávajícímu oboru služby legislativa a právní činnost.
(3)
Postup a způsob oznamování termínu výběrového řízení, náležitosti a způsob podávání přihlášky, formu, obsah, pravidla a způsob vyrozumění o výsledku výběrového řízení stanoví ministerstvo vyhláškou.
Výběr soudců na funkci soudců nejvyšších soudů
(1)
Předseda Nejvyššího soudu a předseda Nejvyššího správního soudu zveřejní na internetových stránkách příslušného soudu po projednání se shromážděním všech soudců pravidla pro výběr kandidátů na funkci soudce Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu. Tato pravidla stanoví postup při výběru kandidátů a způsob hodnocení kandidátů.
(2)
Pravidla podle odstavce 1 mohou stanovit v návaznosti na předpoklady pro ustanovení soudcem, pro přihlášení do výběrového řízení na funkci soudce, pro přidělení nebo přeložení k příslušnému soudu a provedení psychologického vyšetření podle § 116 odst. 2 další požadavky, které musí splňovat kandidát na funkci soudce Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu.
Hlava 3
STÁTNÍ SPRÁVA SOUDŮ
Díl 1
Obecná ustanovení
Úkoly státní správy soudů
(1)
Úkolem státní správy soudů je vytvářet soudům podmínky k řádnému výkonu soudnictví, zejména po stránce personální, organizační, hospodářské, finanční a výchovné, a dohlížet způsobem a v mezích tímto zákonem stanovených na řádné plnění úkolů soudům svěřených.
(2)
Výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti soudů.
(1)
Ministerstvo spravuje a provozuje informační systém veřejné správy Databáze rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů (dále jen „Databáze“). Databáze je veřejně dostupná způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(2)
Okresní, krajské a vrchní soudy zveřejňují v Databázi pravomocná rozhodnutí, jejichž kategorie, postup při jejich zveřejnění a rozsah, ve kterém se tato rozhodnutí zveřejní, stanoví ministerstvo vyhláškou.
Orgány státní správy soudů
(1)
Ústředním orgánem státní správy soudů je ministerstvo.
(2)
Orgány státní správy soudů jsou předseda a místopředsedové Nejvyššího soudu, předseda a místopředseda Nejvyššího správního soudu a předsedové a místopředsedové vrchních, krajských a okresních soudů.
(3)
V rozsahu a za podmínek stanovených zákonem se na státní správě soudu podílejí předsedové senátů, ostatní soudci a zaměstnanci působící u příslušného soudu.
Díl 2
Výkon státní správy soudů
(1)
Ministerstvo vykonává státní správu vrchních, krajských a okresních soudů v rozsahu stanoveném tímto zákonem buď přímo nebo prostřednictvím předsedů těchto soudů; státní správu okresních soudů může vykonávat též prostřednictvím předsedů krajských soudů.
(2)
Státní správu Nejvyššího soudu vykonává ministerstvo prostřednictvím předsedy tohoto soudu.
(3)
Státní správu Nejvyššího správního soudu a její výkon upravuje zvláštní právní předpis.7b)
(4)
Ve věcech majetku státu a státního rozpočtu vykonává ministerstvo státní správu soudů vždy prostřednictvím jejich předsedů.7c)
(1)
Předseda Nejvyššího soudu a předsedové vrchních, krajských a okresních soudů vykonávají státní správu soudů v rozsahu stanoveném tímto zákonem.
(2)
Místopředsedové Nejvyššího soudu a místopředsedové vrchních soudů vykonávají státní správu těchto soudů v rozsahu určeném jejich předsedou.
(3)
Místopředsedové krajského soudu vykonávají státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu v rozsahu určeném předsedou krajského soudu.
(4)
Místopředseda, popřípadě místopředsedové okresního soudu vykonávají státní správu tohoto soudu v rozsahu určeném jeho předsedou.
(5)
Předseda Nejvyššího soudu, vrchního soudu a krajského soudu může při zachování vlastní odpovědnosti pověřit jednotlivými úkony státní správy s jejich souhlasem předsedy senátu a ostatní soudce příslušného soudu; předseda okresního soudu může při zachování vlastní odpovědnosti pověřit jednotlivými úkony státní správy s jejich souhlasem ostatní soudce příslušného soudu.
Orgány státní správy soudů vykonávají v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem státní správu soudů s přihlédnutím k vyjádřením příslušných soudcovských rad.
Ředitel správy soudu
(1)
Ředitel správy soudu v rozsahu stanoveném tímto zákonem zajišťuje provoz soudu a některé další činnosti související s výkonem státní správy soudů; odpovědnost předsedy soudu jako orgánu státní správy soudu tím není dotčena. Předseda soudu si může vyhradit věci, které rozhoduje přímo.
(2)
Ředitele správy soudu jmenuje a odvolává7d) předseda soudu. Funkce ředitele správy soudu je vykonávána v pracovním poměru.
Zpracovávání osobních údajů soudy
(1)
Soudy mohou zpracovávat osobní údaje, pokud je to nezbytné pro výkon jejich působnosti. Soudy mohou zpracovávat osobní údaje i k jinému účelu, než pro který byly původně shromážděny.
(2)
Soudy mohou předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje orgánům příslušným k předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech. Soudy mohou též předávat nebo zpřístupňovat osobní údaje, které získaly při výkonu své působnosti, orgánům veřejné správy pro plnění úkolů v rámci jejich působnosti.
(1)
Pověřenec pro ochranu osobních údajů (dále jen „pověřenec“) nevykonává činnost ve vztahu ke zpracovávání osobních údajů soudem, které jsou potřebné pro výkon působnosti soudu v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, a za účelem projednávání a rozhodování sporů a jiných věcí a pro činnosti s tím nezbytně spojené patřící do jejich pravomoci podle zákonů o občanském soudním řízení, zákonů o soudním řízení správním a v dalších případech stanovených zákonem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena.
(2)
Soudy se mohou písemně dohodnout, že úkoly pověřence podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího ochranu osobních údajů12) vykonává pověřenec určený určitým soudem. Soudy a ministerstvo se mohou písemně dohodnout, že tyto úkoly vykonává pověřenec určený ministerstvem.
(1)
Orgán k tomu určený sleduje soulad postupu soudu s právními předpisy v oblasti ochrany osobních údajů při zpracování osobních údajů, jsou-li zpracovávány v souvislosti s předcházením, vyhledáváním a odhalováním trestné činnosti a stíháním trestných činů, výkonem trestů a ochranných opatření, zajišťováním bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, nebo s činností soudů související s projednáváním a rozhodováním sporů a jiných věcí a činnostmi s tím nezbytně spojenými patřícími do jejich pravomoci podle zákonů o občanském soudním řízení, zákonů o soudním řízení správním a v dalších případech stanovených zákonem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. Zjistí-li nedostatky, vyrozumí o tom příslušného správce nebo zpracovatele a uvede, jak je napravit.
(2)
Orgánem podle odstavce 1 se rozumí v případě sledování postupu okresního soudu krajský soud, do jehož obvodu okresní soud patří, v případě sledování postupu krajského soudu vrchní soud, do jehož obvodu krajský soud patří, a v případě sledování postupu vrchního soudu Nejvyšší soud.
(3)
V případě Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu se orgánem podle odstavce 1 rozumí zaměstnanec určený jeho předsedou.
(4)
Orgán podle odstavce 1 přijímá podněty týkající se zpracování osobních údajů a informuje o způsobu jejich vyřízení tak, aby předcházel ohrožení
a)plnění úkolu v oblasti předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech
b)řízení o přestupku, kázeňském přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku
c)ochrany utajovaných informací, nebo
d)oprávněných zájmů třetí osoby.
Omezení některých práv a povinností
(1)
Ustanovení čl. 12 až 22 a v jim odpovídajícím rozsahu čl. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 se ve vztahu k osobním údajům, které jsou zpracovávány soudy v souvislosti s jejich rozhodovací činností a jinými činnostmi s tím nezbytně spojenými za účelem výkonu jejich pravomoci, nepoužijí, je-li to nezbytné pro zajištění
a)předcházení, vyhledávání a odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, výkonu trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti České republiky, veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech
b)ochrany nezávislosti soudů a soudců
c)ochrany subjektu údajů nebo práv a svobod druhých, nebo
d)vymáhání soukromoprávních nároků.
(2)
Soud bez zbytečného odkladu vyrozumí subjekt údajů, který uplatnil práva stanovená v čl. 12 až 22 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, o uplatnění výjimky podle odstavce 1.
Díl 3
Výkon státní správy soudů a působnost jejích orgánů
(1)
Ministerstvo vykonává státní správu Nejvyššího soudu a vrchních, krajských a okresních soudů tím, že
a)zajišťuje chod soudů po stránce organizační, zejména každoročně stanoví s ohledem na množství projednávaných věcí pro každý soud počty soudců, asistentů, vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků, vykonavatelů a dalších zaměstnanců u něj působících; u Nejvyššího soudu je stanoví po dohodě s předsedou tohoto soudu a u ostatních soudů po vyjádření příslušného předsedy soudu
b)zajišťuje způsobem stanoveným tímto zákonem chod soudů po stránce personální
c)zajišťuje chod soudů tím, že zabezpečuje financování jejich hospodaření a materiálního zabezpečení v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy a provádí kontroly hospodaření,7e)
d)stanoví krajským soudům v rámci schváleného rozpočtu kapitoly prostředky státního rozpočtu určené na hospodaření krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu
e)řídí a kontroluje výkon státní správy prováděný předsedy soudů ve věcech majetku státu a státního rozpočtu a stanoví působnost k výkonu státní správy soudů prováděnému předsedy soudů v ostatních věcech
f)řídí a organizuje odbornou přípravu justičních kandidátů, zejména stanoví pro každý krajský soud počty justičních kandidátů
g)organizuje a zajišťuje odborné justiční zkoušky
h)schvaluje statut Justiční akademie a dohlíží na její vzdělávací a jinou činnost
i)organizuje a řídí odbornou přípravu vyšších soudních úředníků, soudních vykonavatelů a dalších zaměstnanců soudů
j)koordinuje a usměrňuje odbornou průpravu přísedících k výkonu jejich funkce
k)sleduje chod práce soudních kanceláří
l)usměrňuje a řídí využívání informačních technologií
m)organizuje, řídí a kontroluje zveřejňování soudních rozhodnutí
n)organizuje, řídí a kontroluje zabezpečení úkolů obranného a civilního nouzového plánování, ochrany utajovaných informací, bezpečnosti osob a majetku, požární ochrany a úkolů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
o)plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Ministerstvo sleduje a hodnotí postup vrchních, krajských a okresních soudů v řízení a rozhodování pouze z hlediska dodržování zásad důstojnosti jednání a soudcovské etiky a zda v řízení nedochází ke zbytečným průtahům. K tomuto účelu ministerstvo, a to i s využitím elektronické evidence věcí, vedených u jednotlivých soudů
a)sleduje a vyhodnocuje stav soudních agend na základě výkazů a justiční statistiky
b)provádí prověrky soudních spisů a prověrky úrovně soudních jednání
c)vyřizuje stížnosti fyzických a právnických osob na postup soudů (dále jen „stížnosti“).
(3)
Ministerstvo sleduje postup vrchních, krajských a okresních soudů při tvorbě a změnách rozvrhu práce, vydané rozvrhy práce a rozdělování věcí podle rozvrhu práce.
(4)
Získá-li ministerstvo v rámci plnění svých úkolů poznatky o nejednotnosti soudního rozhodování, dává Nejvyššímu soudu podněty k zaujetí stanoviska podle § 14 odst. 3.
(1)
Předseda Nejvyššího soudu vykonává státní správu Nejvyššího soudu tím, že
a)zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační, zejména tím, že zajišťuje řádné obsazení Nejvyššího soudu soudci, asistenty soudců, odbornými a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců
b)dbá o odbornost soudců a vytváří podmínky pro její zvyšování
c)pečuje o zvyšování odborné úrovně asistentů soudců a ostatních zaměstnanců působících u Nejvyššího soudu
d)dohlíží na řádný chod soudních kanceláří
e)zajišťuje poskytování informací soudem podle zvláštního právního předpisu,9)
f)kontroluje činnost ředitele správy Nejvyššího soudu
g)zajišťuje bezpečnost Nejvyššího soudu a úkoly krizového řízení
h)plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Předseda Nejvyššího soudu dbá o důstojnost jednání a dodržování zásad soudcovské etiky v řízeních, vedených u Nejvyššího soudu, a o to, aby v těchto řízeních nedocházelo ke zbytečným průtahům. K tomu účelu, a to i s využitím elektronické evidence věcí, vedených u Nejvyššího soudu
a)provádí prověrky soudních spisů
b)dohlíží na úroveň soudních jednání
c)vyřizuje stížnosti.
(3)
Předseda Nejvyššího soudu kontroluje postup Nejvyššího soudu při rozdělování věcí podle rozvrhu práce.
(4)
V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm.
a)a
b)podává předseda Nejvyššího soudu ministerstvu podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád).
(5)
Ředitel správy Nejvyššího soudu, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze předseda soudu
a)zajišťuje provoz soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční
b)vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u Nejvyššího soudu s výjimkou soudců
c)zajišťuje řádný chod soudních kanceláří
d)plní další úkoly související s výkonem státní správy Nejvyššího soudu podle pokynů předsedy soudu.
(1)
Předseda vrchního soudu vykonává státní správu vrchního soudu tím, že
a)zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační, zejména tím, že zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců
b)dbá o odbornost soudců a vytváří podmínky pro její zvyšování
c)pečuje o zvyšování odborné úrovně vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků a ostatních zaměstnanců působících u vrchního soudu
d)dohlíží na řádný chod soudních kanceláří
e)zajišťuje poskytování informací soudem podle zvláštního právního předpisu,9)
f)zajišťuje včasné zveřejňování soudních rozhodnutí
g)kontroluje činnost ředitele správy vrchního soudu
h)zajišťuje bezpečnost soudu a úkoly krizového řízení
i)plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Předseda vrchního soudu dbá o důstojnost jednání a dodržování zásad soudcovské etiky v řízeních, vedených u vrchního soudu, a o to, aby v těchto řízeních nedocházelo ke zbytečným průtahům. K tomu účelu, a to i s využitím elektronické evidence věcí, vedených u vrchního soudu
a)provádí prověrky soudních spisů
b)dohlíží na úroveň soudního jednání
c)vyřizuje stížnosti.
(3)
Předseda vrchního soudu kontroluje postup vrchního soudu při rozdělování věcí podle rozvrhu práce.
(4)
V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm.
a)a
b)podává předseda vrchního soudu ministerstvu podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád).
(5)
Ředitel správy vrchního soudu, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze předseda soudu
a)zajišťuje provoz soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční
b)vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u tohoto soudu s výjimkou soudců
c)zajišťuje řádný chod soudních kanceláří
d)plní další úkoly související s výkonem státní správy soudu podle pokynů předsedy soudu.
(1)
Předseda krajského soudu vykonává státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu tím, že
a)zajišťuje chod krajského soudu po stránce personální a organizační; za tím účelem zejména stanoví počty přísedících tohoto soudu, zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců
b)prostředky státního rozpočtu, stanovené správcem kapitoly státního rozpočtu, rozepisuje pro hospodaření krajského soudu a pro hospodaření okresních soudů v jeho obvodu minimálně v rozsahu členění závazných ukazatelů daných zákonem o státním rozpočtu nebo správcem kapitoly státního rozpočtu
c)pro účely rozpočtových opatření a vystavování limitů podle rozpočtových pravidel plní vůči okresním soudům v jeho obvodu funkci správce kapitoly státního rozpočtu
d)dbá o odbornost soudců a vytváří podmínky pro její zvyšování
e)pečuje o zvyšování odborné úrovně vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků, soudních vykonavatelů a ostatních zaměstnanců působících u krajského soudu a u okresních soudů v jeho obvodu a zajišťuje pravidelné vzdělávání asistentů soudců
f)zajišťuje výběr justičních kandidátů a s vybranými uchazeči uzavírá pracovní smlouvu
g)řídí a kontroluje odbornou přípravu justičních kandidátů v obvodu krajského soudu a její výkon
h)řídí a kontroluje výkon státní správy okresních soudů prováděný jejich předsedy
i)pečuje o odbornou průpravu přísedících krajského soudu k výkonu jejich funkce
j)dohlíží na řádný chod soudních kanceláří
k)zajišťuje poskytování informací krajským soudem podle zvláštního právního předpisu,9)
l)zajišťuje včasné zveřejňování soudních rozhodnutí
m)kontroluje činnost ředitele správy krajského soudu
n)zajišťuje bezpečnost krajského soudu a úkoly krizového řízení
o)plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Předseda krajského soudu dbá o důstojnost jednání a dodržování zásad soudcovské etiky v řízeních, vedených u krajského soudu a u okresních soudů v jeho obvodu, a o to, aby v těchto řízeních nedocházelo ke zbytečným průtahům. K tomu účelu, a to i s využitím elektronické evidence věcí, vedených u krajského a okresních soudů
a)provádí prověrky soudních spisů
b)dohlíží na úroveň soudních jednání
c)vyřizuje stížnosti.
(3)
Předseda krajského soudu kontroluje postup krajského soudu při rozdělování věcí podle rozvrhu práce.
(4)
V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm.
a)a
b)podává předseda krajského soudu ministerstvu podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád). Má-li za to, že podnět podaný nebo postoupený mu předsedou okresního soudu nesplňuje podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), postoupí ho se svým stanoviskem ministerstvu.
(5)
Ředitel správy krajského soudu, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze předseda soudu
a)zajišťuje provoz soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční
b)vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u tohoto soudu s výjimkou soudců
c)zajišťuje řádný chod soudních kanceláří
d)plní další úkoly související s výkonem státní správy soudu podle pokynů předsedy soudu.
(1)
Předseda okresního soudu vykonává státní správu okresního soudu tím, že
a)zajišťuje chod soudu po stránce personální a organizační; za tím účelem zejména zajišťuje řádné obsazení soudu vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky, soudními vykonavateli a dalšími zaměstnanci a vyřizuje personální věci soudců
b)dohlíží na odbornou přípravu justičních kandidátů po dobu jejího výkonu u okresního soudu
c)dbá o odbornost soudců a vytváří podmínky pro její zvyšování
d)pečuje o zvyšování odborné úrovně vyšších soudních úředníků, soudních tajemníků, soudních vykonavatelů a ostatních zaměstnanců působících u tohoto soudu
e)dohlíží na řádný chod soudních kanceláří
f)zajišťuje poskytování informací soudem podle zvláštního právního předpisu,9)
g)zajišťuje včasné zveřejňování soudních rozhodnutí
h)kontroluje činnost ředitele správy okresního soudu
i)zajišťuje bezpečnost soudu a úkoly krizového řízení
j)plní další úkoly, stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní právní předpisy.
(2)
Předseda okresního soudu dbá o důstojnost jednání a dodržování zásad soudcovské etiky v řízeních, vedených u okresního soudu, a o to, aby v těchto řízeních nedocházelo ke zbytečným průtahům. K tomu účelu, a to i s využitím elektronické evidence věcí, vedených u okresního soudu
a)provádí prověrky soudních spisů
b)dohlíží na úroveň soudních jednání
c)vyřizuje stížnosti.
(3)
Předseda okresního soudu kontroluje postup okresního soudu při rozdělování věcí podle rozvrhu práce.
(4)
V rámci úkolů uvedených v odstavci 2 písm.
a)a
b)podává předseda okresního soudu předsedovi krajského soudu podněty ke stížnostem pro porušení zákona, má-li za to, že jsou splněny podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád). Má-li za to, že podnět předložený mu jiným soudcem nesplňuje podmínky podle zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), předloží ho se svým stanoviskem předsedovi krajského soudu.
(5)
Ředitel správy okresního soudu, s výjimkou úkonů, ke kterým je podle tohoto zákona nebo zvláštních právních předpisů oprávněn pouze předseda soudu
a)zajišťuje provoz soudu po stránce hospodářské, materiální a finanční
b)vyřizuje personální věci zaměstnanců působících u tohoto soudu s výjimkou soudců
c)zajišťuje řádný chod soudních kanceláří
d)plní další úkoly související s výkonem státní správy soudu podle pokynů předsedy soudu.
(1)
Zjistí-li příslušný orgán státní správy soudů, že soudce zaviněně porušil své povinnosti při výkonu funkce nebo že chování soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, podá návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudců podle zvláštního právního předpisu.6)
(2)
Návrh podle zvláštního právního předpisu6) podá příslušný orgán státní správy soudů také tehdy, je-li soudce nezpůsobilý vykonávat soudcovskou funkci podle § 91, nebo pokud zjistí, že soudce, jmenovaný předsedou nebo místopředsedou soudu, závažným způsobem porušuje stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů.
(3)
Příslušný orgán státní správy soudů podá návrh na zahájení řízení o zpřístupnění protokolu o hlasování podle zvláštního právního předpisu6), zjistí-li, že zpřístupnění protokolu může přispět ke zjištění skutečností rozhodných pro podání návrhu podle odstavce 1 nebo 2 proti soudci, o jehož hlasování byl protokol pořízen.
(1)
Ministerstvo může vyzvat předsedu soudu, který je oprávněn podat návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti nebo řízení o způsobilosti soudce vykonávat svou funkci, ke sdělení, zda v určité věci takový návrh podá nebo podal.
(2)
Vyzvat předsedu soudu ke sdělení podle odstavce 1 může též předseda soudu, který je součástí vyššího článku soustavy soudů, jsou-li oba předsedové soudu oprávněni podat návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti.
(3)
Předseda soudu, kterému byla doručena výzva, je povinen na ni odpovědět bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 pracovních dnů a v případě odůvodněném složitostí věci nejpozději do 25 pracovních dnů. Lhůty se počítají od doručení výzvy.
(1)
Pokud kárný soud rozhodl o zpřístupnění protokolu o hlasování o rozhodnutí soudu, příslušný orgán státní správy soudů smí protokol o hlasování otevřít, nahlédnout do něj a činit si z něj výpisy a opisy.
(2)
Postupuje-li příslušný orgán státní správy soudů podle odstavce 1, smí protokol otevřít a činit si z něj výpisy a opisy též soudce, o jehož hlasování byl protokol pořízen, a jím zmocněná osoba z řad soudců nebo advokátů.
(3)
Ten, kdo protokol otevřel, jej po nahlédnutí opět zalepí a otevření potvrdí svým podpisem.
(4)
Postupuje-li příslušný orgán státní správy soudů podle odstavce 1, není vůči tomuto orgánu, soudci, o jehož hlasování byl protokol pořízen, a vůči tímto soudcem zmocněné osobě z řad soudců nebo advokátů nutno zachovat mlčenlivost o obsahu porady, na které k hlasování došlo.
Díl 4
Justiční akademie
(1)
Zřizuje se Justiční akademie se sídlem v Kroměříži. Justiční akademie je organizační složkou státu a účetní jednotkou. Dohled nad činností Justiční akademie vykonává ministerstvo.
(2)
Justiční akademie zejména připravuje a po organizační a odborné stránce zabezpečuje výchovně vzdělávací akce v rámci přípravy justičních kandidátů, právních čekatelů, asistentů soudců a soustavné vzdělávání soudců, státních zástupců a dalších osob, působících v justici. Justiční akademie může dále zabezpečovat vzdělávací akce pro osoby, které spolupracují s justicí, zejména policejní orgány a orgány sociálně-právní ochrany dětí. Tuto činnost vykonává Justiční akademie v úzké součinnosti se soudy a státními zastupitelstvími tak, aby co nejlépe odpovídala jejich potřebám.
(1)
Orgány Justiční akademie jsou Rada Justiční akademie (dále jen „Rada“) a ředitel Justiční akademie (dále jen „ředitel“).
(2)
Rada řídí po odborné stránce výchovnou a vzdělávací činnost Justiční akademie, zejména stanoví celkovou obsahovou náplň vzdělávací činnosti, studijní programy jednotlivých vzdělávacích akcí a zásady zařazování justičních kandidátů, vyšších soudních úředníků a dalších osob do vzdělávání. Radu tvoří dva zástupci Nejvyššího soudu a dva zástupci Nejvyššího správního soudu, jmenovaní a odvolávaní předsedy těchto soudů, dva zástupci Nejvyššího státního zastupitelství, jmenovaní a odvolávaní nejvyšším státním zástupcem, a předseda, místopředseda a dalších sedm členů, jmenovaní a odvolávaní ministrem spravedlnosti ze soudců, státních zástupců, advokátů, notářů, soudních exekutorů, akademických pracovníků nebo jiných odborníků; ministr spravedlnosti jmenuje členy Rady tak, aby většinu v ní tvořili soudci a státní zástupci.
(3)
Ředitel zajišťuje chod Justiční akademie po stránce personální, pedagogické, organizační, materiální a finanční, a nestanoví-li tento zákon jinak, jedná jejím jménem. Ředitele jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti po projednání s Radou.
(4)
Výkon funkce člena Rady se považuje za překážku v práci z důvodu jiného úkonu v obecném zájmu.10) Člen Rady má právo na náhradu výdajů v souvislosti s výkonem funkce člena Rady v rozsahu stanoveném právními předpisy o poskytování cestovních náhrad.11) Předsedovi, místopředsedovi a členům Rady, kteří nejsou soudci a státní zástupci, přísluší měsíční odměna za výkon funkce a náhrada výdajů, a to předsedovi ve výši 0,3násobku platu a náhrady výdajů soudce krajského soudu dle délky právní praxe, místopředsedovi ve výši 0,2násobku a členu ve výši 0,1násobku.
Vnitřní organizaci Justiční akademie a podrobnosti o její činnosti upravuje statut, který vydává ministr spravedlnosti po projednání s Radou.
Justiční akademie v rámci své výchovné a vzdělávací činnosti zejména a) organizuje a provádí adaptační kurzy, semináře a přednášky pro justiční kandidáty a právní čekatele a podílí se na výběru osob, které se ucházejí o přijetí do pracovního poměru justičního kandidáta, právního čekatele nebo soudce, b) připravuje a provádí vzdělávací akce zaměřené na zvyšování odborné úrovně soudců a státních zástupců a metodicky podporuje tvorbu individuálních plánů vzdělávání podle § 82a, c) zajišťuje odborné vzdělávání dalších osob a plní další úkoly, stanoví-li tak zvláštní právní předpis nebo ministerstvo.
Hospodářská činnost Justiční akademie Justiční akademie může provozovat hospodářskou činnost mimo svoji činnost hlavní, pro kterou byla zřízena (§ 129 odst. 2). Hospodářská činnost nesmí ohrozit kvalitu, rozsah a dostupnost hlavní činnosti.
(1)
Vzdělávání na Justiční akademii zajišťují zejména lektoři, které ustanovuje a odvolává Rada, a ostatní pedagogičtí zaměstnanci.
(2)
Lektoři Justiční akademie jsou vybíráni ze soudců, státních zástupců, advokátů, notářů, soudních exekutorů, akademických pracovníků vysokých škol a dalších významných odborníků; u soudců a státních zástupců, kteří budou vykonávat pedagogickou činnost při výkonu funkce soudce nebo státního zástupce, Rada si před jejich jmenováním lektorem Justiční akademie vyžádá vyjádření příslušného předsedy soudu nebo vedoucího státního zástupce.
(3)
Za pedagogickou činnost vykonávanou v pracovním poměru k Justiční akademii náleží plat akademického pracovníka státní vysoké školy.
Díl 6
Podání stížnosti
(1)
Fyzické a právnické osoby (dále jen „stěžovatel“) jsou oprávněny obracet se na orgány státní správy soudů se stížnostmi, jen jde-li o průtahy v řízení nebo o nevhodné chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem. Zda jde o stížnost, se posuzuje podle obsahu podání bez ohledu na to, jak bylo označeno.
(2)
Stížností se nelze domáhat přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti.
(3)
Anonymní podání se nevyřizují.
Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; to neplatí, jestliže se obsahem svého podání dopustí trestného činu nebo přestupku.
Postup při vyřizování stížnosti
(1)
Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost, kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní orgán státní správy soudu písemný záznam.
(2)
Stížnost se podává u toho orgánu státní správy soudu, který je příslušný k jejímu vyřízení. Je-li stížnost podána u orgánu státní správy soudu, kterému její vyřízení nepřísluší, postoupí ji neprodleně orgánu příslušnému.
Ministerstvo vyřizuje a) stížnosti na postup vrchního a krajského soudu, obsahuje-li podání stížnost na průtahy v řízení nebo na nevhodné chování anebo narušování důstojnosti řízení předsedou soudu, b) podání, jejichž obsahem je nesouhlas se způsobem vyřízení stížnosti v téže věci, vyřizované předsedou Nejvyššího soudu, předsedou vrchního soudu nebo předsedou krajského soudu, nejde-li o stížnost na průtahy v řízení, c) stížnosti, k jejichž vyřízení je podle § 168 až 171 příslušný jiný orgán státní správy soudů, jestliže si jejich vyřízení vyhradilo.
Předseda Nejvyššího soudu vyřizuje stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy v řízení, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení místopředsedy soudu, předsedy senátu, soudci, asistenty soudců a dalšími zaměstnanci působícími u Nejvyššího soudu, nebo předsedou vrchního soudu.
Předseda vrchního soudu vyřizuje stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy v řízení, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení místopředsedou soudu, předsedy senátu, soudci, vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a jinými zaměstnanci působícími u vrchního soudu, nebo předsedou krajského soudu v obvodu tohoto soudu.
Předseda krajského soudu vyřizuje a) stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy v řízení nebo na nevhodné chování anebo narušování důstojnosti řízení místopředsedou soudu, předsedy senátu, soudci, přísedícími, vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky a jinými zaměstnanci působícími u krajského soudu, b) podání, jejichž obsahem je nesouhlas se způsobem vyřízení stížnosti v téže věci, vyřizované předsedou okresního soudu, nejde-li o stížnosti na průtahy v řízení, c) stížnosti na postup okresního soudu, obsahuje-li podání stížnost na průtahy v řízení nebo na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení jeho předsedou, d) stížnosti, k jejichž vyřízení by byl podle § 171 příslušný předseda okresního soudu, je-li obsahem téže stížnosti i stížnost, k jejímuž vyřízení je příslušný podle písmena a) nebo c).
Vyřízení stížnosti Předseda okresního soudu vyřizuje stížnosti, jejichž obsahem je stížnost na průtahy, na nevhodné chování nebo narušování důstojnosti řízení místopředsedou soudu, soudci, vyššími soudními úředníky, soudními tajemníky, soudními vykonavateli a jinými zaměstnanci působícími u okresního soudu.
Orgán státní správy soudu je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.
(1)
Stížnost musí být vyřízena do 2 měsíců, a jedná-li se o stížnost na průtahy v řízení, do 1 měsíce ode dne jejího doručení orgánu státní správy soudů příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn.
(2)
Lhůtu stanovenou v odstavci 1 lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti. O tom, že stížnost nelze vyřídit ve stanovené lhůtě, musí být stěžovatel písemně vyrozuměn.
(3)
Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, musí být stěžovatel vyrozuměn o tom, jaká opatření byla přijata k odstranění zjištěných závad. Byla-li porušena povinnost soudcem, platí ustanovení § 128 odst. 1.
(4)
Vyrozumění se zasílají stěžovateli na adresu uvedenou ve stížnosti, popřípadě na jinou adresu, která je příslušnému orgánu státní správy soudů známa.
(1)
Má-li stěžovatel zato, že stížnost na nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení, kterou podal u příslušného orgánu státní správy soudu, jím nebyla řádně vyřízena, může požádat
a)ministerstvo, aby přešetřilo způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou Nejvyššího soudu, předsedou vrchního soudu nebo předsedou krajského soudu
b)předsedu krajského soudu, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti vyřizované předsedou okresního soudu.
(2)
Je-li v téže věci stěžovatelem podána další stížnost, aniž by obsahovala nové skutečnosti, není třeba ji prošetřovat.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
(1)
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není podmíněn podáním stížnosti dle § 164.
(2)
Návrh na určení lhůty se podává u soudu, vůči kterému jsou průtahy v řízení namítány. Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován.
(3)
Soud, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení, postoupí do 5 pracovních dnů ode dne doručení návrh na určení lhůty se svým vyjádřením soudu příslušnému o návrhu rozhodnout; o svém postupu soud navrhovatele informuje. To neplatí, pokud soud provede do 30 dnů ode dne doručení návrhu všechny procesní úkony, u nichž podle navrhovatele dochází k prodlení; v takovém případě se k návrhu dále nepřihlíží, ledaže navrhovatel výslovně ve lhůtě 3 dnů ode dne, kdy se o provedení úkonů dozví, prohlásí, že na návrhu trvá.
(4)
Soudem příslušným o návrhu rozhodnout je v občanském soudním a trestním řízení soud nejblíže vyššího stupně, směřuje-li návrh proti okresnímu, krajskému nebo vrchnímu soudu, a Nejvyšší správní soud, směřuje-li návrh proti krajskému soudu ve věci správního soudnictví; směřuje-li návrh proti Nejvyššímu soudu nebo Nejvyššímu správnímu soudu, rozhodne o něm jiný senát tohoto soudu, příslušný podle rozvrhu práce (dále jen „příslušný soud“).
(5)
Účastníkem řízení je navrhovatel. Nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu.
(6)
Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn.
(7)
Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází.
(8)
Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy; touto lhůtou je soud, příslušný k provedení procesního úkonu, vázán. Je-li návrh uznán jako oprávněný, hradí náklady řízení o něm stát.
(9)
Usnesení, kterým příslušný soud rozhodl o návrhu na určení lhůty, se doručí navrhovateli a soudu, proti němuž byl návrh podán. Proti rozhodnutí soudu o návrhu na určení lhůty nejsou přípustné opravné prostředky.
Hlava 4
SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZRUŠOVACÍ USTANOVENÍ
Orgány státní správy soudů postupují při výkonu své působnosti v součinnosti se zájmovými organizacemi soudců, s nimiž projednávají zejména a) návrhy zákonů, které se podstatně dotýkají pravomoci soudů a způsobu jejího výkonu, b) zásadní opatření týkající se organizace soudů, postavení soudců a výkonu státní správy soudů.
Využívání údajů soudem
(1)
Soud pro výkon působnosti podle tohoto zákona a jiných právních předpisů využívá údaje z informačních systémů veřejné správy, základních registrů a agendových informačních systémů podle zákona o základních registrech.
(2)
Z údajů podle odstavce 1 lze v konkrétním případě využít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.
Ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona působí u Nejvyššího soudu kolegia uvedená v § 17 odst. 1.
Při rozvrhu práce na kalendářní rok 2002 a při jeho změnách se nepoužije § 42 odst. 4.
První shromáždění soudců k volbě soudcovských rad svolá předseda soudu do 1 měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
(1)
Soudci jmenovaní do funkcí podle dosavadních předpisů se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují za soudce jmenované podle tohoto zákona.
(2)
Přísedící zvolení do funkcí podle dosavadních předpisů se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují za přísedící zvolené podle tohoto zákona.
(3)
Asistenti soudců Nejvyššího soudu, kteří jsou ke dni účinnosti tohoto zákona činní jako asistenti soudců Nejvyššího soudu na základě pracovní smlouvy, se považují za asistenty soudců podle tohoto zákona. Jejich pracovní poměr se mění na pracovní poměr na dobu neurčitou vzniklý jmenováním.
Nestanoví-li mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak, považuje se za vysokoškolské vzdělání podle § 60 odst. 3 též vysokoškolské vzdělání získané v době před 1. lednem 1999 na právnické fakultě vysoké školy se sídlem v České republice, vysokoškolské vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské Federativní Republiky nebo jejích právních předchůdců a zahraniční vysokoškolské vzdělání v oblasti práva uznané podle zvláštních právních předpisů.
Funkce soudců, kteří dovršili věku 65 let do 31. prosince 1997, zaniká dnem 31. prosince 2002; funkce soudců, kteří dovrší nebo dovršili věku 70 let do 31. prosince 2006, zaniká dnem 31. prosince 2007.
Soudci jmenovaní do funkcí předsedů a místopředsedů soudů a do funkcí předsedů senátů se považují za funkcionáře soudu jmenované podle tohoto zákona.
(1)
Justiční čekatelé, kteří byli přijati do přípravné služby přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a jejichž přípravná služba ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona trvá, se považují za justiční čekatele podle tohoto zákona.
(2)
Doba přípravné služby vykonané justičními čekateli podle dosavadních předpisů se považuje za dobu přípravné služby vykonané podle tohoto zákona.
(1)
Odborné justiční zkoušky vykonané podle dosavadních předpisů se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona považují za odborné justiční zkoušky podle tohoto zákona.
(2)
U soudců, kteří vykonávají soudcovskou funkci ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se považují za odbornou justiční zkoušku podle tohoto zákona i jiné odborné právní zkoušky, které měly podle dosavadních předpisů stejné účinky jako odborná justiční zkouška nebo které byly podle dosavadních předpisů uznány za odbornou justiční zkoušku.
(3)
Profesní zkoušku komerčního právníka může ministr spravedlnosti pro účely tohoto zákona uznat za odbornou justiční zkoušku.
Zrušovací ustanovení Zrušují se: 1. Zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích. 2. Zákon č. 17/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění zákona č. 264/1992 Sb. 3. Zákon č. 239/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. 4. Zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky. 5. Zákon č. 580/1991 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky. 6. Zákon č. 23/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění zákona č. 580/1991 Sb. 7. Zákon č. 284/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění zákona č. 580/1991 Sb., zákona č. 23/1993 Sb. a zákona č. 171/1993 Sb. 8. Zákon č. 240/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 9. Zákon č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 10. Zákon č. 11/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. 11. Vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů. 12. Vyhláška č. 71/1993 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů. 13. Vyhláška č. 178/1993 Sb., kterou se mění vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění vyhlášky č. 71/1993 Sb. 14. Vyhláška č. 1/1994 Sb., kterou se doplňuje vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění vyhlášek č. 71/1993 Sb. a č. 178/1993 Sb. 15. Vyhláška č. 235/1994 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění vyhlášky č. 71/1993 Sb., vyhlášky č. 178/1993 Sb. a vyhlášky č. 1/1994 Sb. 16. Vyhláška č. 293/1995 Sb., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění pozdějších předpisů. 17. Vyhláška č. 195/1997 Sb., kterou se mění vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění vyhlášky č. 71/1993 Sb., vyhlášky č. 178/1993 Sb., vyhlášky č. 1/1994 Sb., vyhlášky č. 235/1994 Sb. a vyhlášky č. 293/1995 Sb. 18. Vyhláška č. 190/2001 Sb., kterou se mění vyhláška č. 576/1991 Sb., o zřízení poboček některých krajských a okresních soudů, ve znění pozdějších předpisů.
Část 2
Změna zákona o advokacii
V § 44 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb., se vkládá nové písmeno j), které zní: „j) navrhovat ministru spravedlnosti 1 advokáta za člena Rady pro odbornou způsobilost státních zástupců a jeho náhradníka,“. Dosavadní písmeno j) se označuje jako písmeno k).
Část 6
Změna zákona č. 264/1992 Sb.
V zákoně č. 264/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník, zrušuje zákon o státním notářství a o řízení před státním notářstvím (notářský řád) a mění a doplňují některé další zákony, se čl. X zrušuje.
Část 7
Změna zákona č. 171/1993 Sb.
V zákoně č. 171/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, se čl. III zrušuje.
Část 8
Změna zákona č. 292/1993 Sb.
V zákoně č. 292/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, a zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, se čl. II zrušuje.
Část 9
Změna zákona č. 202/1997 Sb.
V zákoně č. 202/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, se čl. II zrušuje.
Část 10
Změna zákona č. 30/2000 Sb.
V zákoně č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se čl. VII zrušuje.
Část 11
Změna exekučního řádu
V zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, se část jedenáctá zrušuje.
Část 12
ÚČINNOST
(1)
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 2002.
(2)
Ustanovení § 69 pozbývá účinnosti dnem 31. prosince 2009.