Zákon o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky
o odškodnění některých obětí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky
Účel zákona Účelem zákona je odškodnit občany České republiky, kteří jako občané Československé socialistické republiky nebo občané Československé federativní republiky nebo občané České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen „českoslovenští občané“) byli usmrceni, znásilněni či zraněni v souvislosti s pobytem okupačních armád Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky na území tehdejšího Československa.
(1)
Osobou oprávněnou podle tohoto zákona je fyzická osoba, která
a)byla v období od 20. srpna 1968 do 27. června 1991 zraněna nebo znásilněna příslušníkem některé z okupačních armád nebo civilní osobou zdržující se na území Československa v souvislosti s pobytem okupačních armád
b)byla zraněna nebo znásilněna na území Československa
c)v době zranění nebo znásilnění byla československým občanem
d)za zranění nebo znásilnění příslušníkem některé z okupačních armád nebo civilní osobou zdržující se na území Československa v souvislosti s pobytem okupačních armád nebyla odškodněna podle jiného právního předpisu1) nebo na základě usnesení vlády1a) peněžní částkou stejnou, jako je částka uvedená v § 4 odst. 2, anebo vyšší.
(2)
Zemřela-li osoba splňující podmínky podle odstavce 1, stávají se osobami oprávněnými podle tohoto zákona děti a manžel; nejsou-li osobami oprávněnými děti a manžel, stávají se oprávněnými osobami rodiče osoby splňující podmínky podle odstavce 1.
(3)
Osobami oprávněnými podle tohoto zákona jsou děti a manžel fyzické osoby, která
a)byla v období od 20. srpna 1968 do 27. června 1991 usmrcena příslušníkem některé z okupačních armád nebo civilní osobou zdržující se na území Československa v souvislosti s pobytem okupačních armád nebo podlehla zranění způsobeném příslušníkem některé z okupačních armád nebo civilní osobou zdržující se na území Československa v souvislosti s pobytem okupačních armád
b)byla usmrcena nebo zraněna s následkem smrti na území Československa a
c)v době usmrcení nebo zranění s následkem smrti byla československým občanem.
(4)
Nejsou-li osobami oprávněnými podle tohoto zákona děti a manžel osoby, která splnila podmínky podle odstavce 3, stávají se oprávněnými osobami rodiče osoby splňující podmínky podle odstavce 3.
(5)
Byla-li některá z osob splňujících podmínky podle odstavce 3 nebo odstavce 4 odškodněna za smrt nebo zranění s následkem smrti manžela, rodiče či dítěte podle jiného právního předpisu1) nebo na základě usnesení vlády1a) peněžní částkou stejnou, jako je částka uvedená v § 4 odst. 1, anebo vyšší, oprávnění dle tohoto zákona nevzniká.
(6)
Manžel je oprávněnou osobou (odstavce 2 a 3), trvalo-li manželství s postiženým v době jeho postižení.
(1)
Oprávněné osoby mají nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky (dále jen „nárok“), jestliže jsou občany České republiky; podmínka občanství České republiky se považuje za splněnou, pokud občanství trvá ke dni podání žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky.
(2)
Nárok je nutné uplatnit ve formě písemné žádosti u orgánu příslušného k rozhodnutí nejpozději do 31. prosince 2006, jinak nárok zaniká.
(1)
Celkový nárok osob oprávněných podle § 2 odst. 3 a 4 tohoto zákona činí 150 000 Kč.
(2)
Celkový nárok osob oprávněných podle § 2 odst. 1 a 2 tohoto zákona činí
a)70 000 Kč, zanechalo-li zranění nebo znásilnění trvalé následky
b)30 000 Kč v ostatních případech.
(3)
Výše nároku stanovená v odstavcích 1 a 2 se sníží o částku, která byla oprávněné osobě v souladu s účelem uvedeným v § 1 před vyplacením nároku poskytnuta jako odškodnění na základě jiných právních předpisů1) nebo na základě usnesení vlády1a).
(1)
Nárok uplatní oprávněná osoba písemně u Ministerstva vnitra.
(2)
Nárok lze prokázat lékařskou zprávou, úmrtním listem, svědeckou výpovědí nejméně dvou svědků nebo jiným způsobem.
(3)
O poskytnutí jednorázové peněžní částky rozhoduje a jednorázovou částku vyplácí Ministerstvo vnitra.
(1)
Řízení podle tohoto zákona se zahajuje na návrh oprávněné osoby. Včas uplatněný nárok, pokud o něm nebylo rozhodnuto nebo pokud jednorázová peněžní částka nebyla vyplacena, přechází v případě úmrtí oprávněné osoby na její dědice.
(2)
Na toto řízení se použije, pokud tento zákon nestanoví jinak, správní řád2).
(3)
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o poskytnutí jednorázové peněžní částky se řádné opravné prostředky v řízení správním nepřipouštějí.
(4)
K řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zvláštního zákona3) je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.
(1)
Řízení podle tohoto zákona je osvobozeno od správních poplatků.
(2)
Jednorázová peněžní částka poskytnutá podle tohoto zákona nepodléhá dani z příjmu fyzických osob a nezahrnuje se do příjmů rozhodných pro účely dávek státní sociální podpory a sociální péče.
(3)
Náklady na jednorázovou finanční částku hradí stát.
(4)
Odškodněním podle tohoto zákona nejsou dotčena práva poškozených domáhat se odškodnění vůči jiným státům.
(5)
Státní orgány, právnické i fyzické osoby jsou povinny na žádost Ministerstva vnitra poskytnout bezplatně podklady nezbytné k prokázání nároku a vyvinout potřebnou součinnost.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.