Vyhláška o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích
o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích
Předmět úpravy Tato vyhláška zapracovává příslušné předpisy Evropské unie1) a upravuje a) způsob a podmínky posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, b) rozsah informování veřejnosti o úrovni znečištění, c) rozsah informací podávaných veřejnosti při vzniku smogové situace a d) obsahové náležitosti protokolu o měření úrovně znečištění.
Způsob posuzování úrovně znečištění
(1)
Posuzování úrovně znečištění se provádí
a)měřením prováděným v souladu s cíli kvality údajů podle části I přílohy č. 1 k této vyhlášce na místech určených v souladu s požadavky přílohy č. 2 a 3 k této vyhlášce (dále jen „stacionární měření“) ve všech aglomeracích a v těch zónách, kde úroveň znečištění dosahuje nebo přesahuje horní mez pro posuzování úrovně znečištění a kde, v případě troposférického ozonu, úroveň znečištění překračuje během posledních 5 let imisní limit stanovený v bodu 4 přílohy č. 1 zákona
b)výpočtem prostřednictvím modelu (dále jen „modelování“) v zónách, kde úroveň znečištění nepřesahuje dolní mez pro posuzování úrovně znečištění, nebo
c)kombinací stacionárního měření a měření prováděného v souladu s cíli kvality údajů podle části II přílohy č. 1 k této vyhlášce (dále jen „orientační měření“) nebo kombinací stacionárního měření a modelování v zónách, kde je úroveň znečištění ovzduší nižší než horní mez pro posuzování.
(2)
Horní a dolní meze pro posuzování úrovně znečištění a povolený počet překročení jsou stanoveny v příloze č. 4 k této vyhlášce. Způsob posuzování úrovně znečištění v každé zóně a aglomeraci se na základě mezí pro posuzování dle věty první hodnotí nejméně každých 5 let; v případě významných změn činností souvisejících s koncentracemi oxidu siřičitého, oxidu dusičitého nebo případně oxidů dusíku, částic PM10, částic PM2,5, olova, benzenu a oxidu uhelnatého ve vnějším ovzduší se toto hodnocení provádí častěji.
(3)
Mez pro posuzování úrovně znečištění se považuje za překročenou, pokud byla překročena nejméně ve 3 z předcházejících 5 kalendářních let. U znečišťujících látek s dobou průměrování kratší než 1 kalendářní rok se mez považuje za překročenou, pokud je překročena v průběhu jednoho kalendářního roku vícekrát, než je maximální počet překročení stanovený v příloze č. 4 k této vyhlášce.
(4)
Pokud jsou pro některou znečišťující látku k dispozici údaje pouze za dobu kratší než 5 kalendářních let, určí se překročení horních a dolních mezí pro posuzování úrovně znečištění na základě spojení výsledků krátkodobých měřicích kampaní během roku a v místech, která budou pravděpodobně reprezentativní pro nejvyšší úrovně znečištění a výsledků získaných z údajů z emisních inventur a modelování.
Podmínky posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění
(1)
Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro znečišťující látky, které mají zákonem stanovený imisní limit, a látky uvedené v odstavci 2. Společně se stacionárním měřením benzo(a)pyrenu se alespoň na jedné měřicí lokalitě v každé zóně nebo aglomeraci provádí stacionární měření benzo(a)anthracenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(j)fluoranthenu, benzo(k)fluoranthenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu a dibenz(a,h)anthracenu.
(2)
Posuzování a vyhodnocení plnění národního cíle snížení expozice se provádí prostřednictvím ukazatele průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 vyjádřeného jako tříletá klouzavá průměrná roční koncentrace částic PM2,5 stanovená na základě měření v lokalitách umístěných podle části A bodu 1 přílohy č. 2 k této vyhlášce.
(3)
Aniž je dotčen § 2 odst. 1, provádí se alespoň v jedné lokalitě na území České republiky, kde je patrná úroveň znečištění reprezentativní pro danou oblast bez jednoznačného vlivu některého zdroje (dále jen „pozaďová měřicí lokalita“), posuzování úrovně znečištění a) orientačním a stacionárním měřením celkové depozice u arsenu, kadmia, výparů elementární rtuti a reaktivní plynné rtuti, niklu, benzo(a)pyrenu, benzo(a)anthracenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(j)fluoranthenu, benzo(k)fluoranthenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu a dibenz(a,h)anthracenu, b) stacionárním měřením u prekurzorů troposférického ozonu uvedených v příloze č. 5 k této vyhlášce a měřením celkové depozice znečišťujících látek vyjmenovaných v písmenu a) a c) stacionárním měřením hmotnostní koncentrace částic PM2,5 a koncentrací chemických složek částic PM2,5, tedy alespoň koncentrace celkového organického uhlíku, elementárního uhlíku, hořečnatých, vápenatých, sodných, draselných a amonných kationtů a síranových, chloridových a dusičnanových aniontů; toto měření se provádí ve venkovské pozaďové měřicí lokalitě.
(4)
V případě, že se pro posouzení úrovně znečištění využívá
a)stacionární měření, dodržují se postupy pro odběr vzorků a provádění analýz stanovené v části A přílohy č. 6 k této vyhlášce; ke stacionárnímu měření lze použít i jiný postup, jestliže lze testem ekvivalence prokázat, že jím lze dosáhnout rovnocenných výsledků
b)výpočet modelem, použijí se modely stanovené v části B přílohy č. 6 k této vyhlášce; k výpočtu modelem lze použít i jiné modely, jestliže lze prokázat, že jimi lze dosáhnout rovnocenných výsledků
c)rozptylová studie v případech podle § 11 odst. 9 zákona, použijí se referenční modely stanovené v části C přílohy č. 6 k této vyhlášce; ke zpracování rozptylové studie podle § 11 odst. 9 zákona lze použít i jiné modely, jestliže lze prokázat, že jimi lze dosáhnout rovnocenných výsledků.
(5)
Údaje získané při posuzování úrovně znečištění musí splňovat cíle kvality uvedené v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(6)
Úroveň znečištění ovzduší z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší se posuzuje v minimálním počtu měřicích lokalit stanoveném v části A přílohy č. 2 k této vyhlášce. Úroveň znečištění ovzduší v blízkosti jednoho konkrétního stacionárního zdroje znečišťování ovzduší se posuzuje v počtu měřicích lokalit zvoleném s přihlédnutím k úrovni znečišťování, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci v ovzduší a potenciální expozici populace. Minimální počet měřicích lokalit pro stacionární měření úrovně znečištění troposférickým ozonem a jeho prekurzory je stanoven v části B přílohy č. 2 k této vyhlášce.
(7)
Požadavky na měřicí lokality a požadavky na umístění bodů vzorkování pro stacionární měření stanovuje příloha č. 3 k této vyhlášce.
(8)
Vyhodnocení úrovní znečištění pro plynné znečišťující látky se vztahuje na standardní podmínky, tedy objem odběru vzorků přepočtený na teplotu 293,15 K a normální tlak 101,325 kPa. U částic PM10, PM2,5 a znečišťujících látek, které se analyzují v částicích PM10, se objem odběru vzorků vztahuje k vnějším podmínkám v den měření. Při vyhodnocení úrovní znečištění se používá aritmetický průměr zjištěných hodnot.
(9)
Obsahové náležitosti protokolu o měření úrovně znečištění jsou stanoveny v příloze č. 7 k této vyhlášce.
Rozsah informování veřejnosti o úrovni znečištění
(1)
Veřejnost musí být příslušnými orgány ochrany ovzduší informována o překročení zákonem stanovených imisních limitů a jeho účincích na zdraví lidí nebo na ekosystémy a vegetaci. Informace o úrovni znečištění poskytované veřejnosti se uvádějí jako průměrná hodnota za příslušnou dobu průměrování uvedenou v příloze č. 1 zákona.
(2)
Informace o úrovních znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10, PM2,5, troposférickým ozonem a oxidem uhelnatým se aktualizují každou hodinu. Informace o průměrných čtvrtletních úrovních znečištění olovem a benzenem se aktualizují jednou za 3 měsíce.
Rozsah informací poskytovaných veřejnosti při vzniku smogových situací
(1)
Při vzniku smogové situace poskytuje ministerstvo veřejnosti podle § 30 odst. 2 zákona informace o
a)zjištěném překročení prahových hodnot dle přílohy č. 6 zákona, oblasti výskytu smogové situace, druhu překročené prahové hodnoty, začátku a době trvání daného překročení, nejvyšší hodinové a denní koncentraci a v případě troposférického ozonu navíc i o nejvyšším osmihodinovém průměru
b)předpovědi pro následující období, zejména očekávané změny úrovně znečištění a důvody těchto změn
c)ohrožených skupinách obyvatelstva, jako jsou děti, starší lidé nebo nemocní, možných účincích na zdraví, doporučených preventivních opatřeních, která mají dotyční obyvatelé učinit, a odkaz na zdroje dalších podrobných informací.
(2)
Při vzniku smogové situace poskytují krajské úřady veřejnosti podle § 30 odst. 2 zákona informace o a) skutečnostech uvedených v odstavci 1, a to na základě podkladů poskytnutých ministerstvem nebo jím zřízenou právnickou osobou, b) výčtu zdrojů, kterým byly stanoveny zvláštní podmínky provozu pro případ překročení regulačních prahových hodnot podle § 12 odst. 4 písm. g) zákona, c) doporučených opatřeních v oblasti dopravy a stacionárních zdrojů neuvedených v písmenu b).
Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 15. října 2012.