Zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním
o náhradě újmy způsobené povinným očkováním
Předmět úpravy
(1)
Tento zákon upravuje podmínky, za nichž stát nahradí újmu způsobenou povinným očkováním podle zákona o ochraně veřejného zdraví1).
(2)
Tímto zákonem není vyloučena povinnost státu k náhradě újmy podle jiných zákonů.
Rozsah náhrady újmy
(1)
Stát nahradí osobě, která se podrobila povinnému očkování, jež provedl poskytovatel zdravotních služeb2), (dále jen „očkovaný“), dojde-li následkem povinného očkování k zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného, vytrpěné bolesti, ztrátu na výdělku a ztížení společenského uplatnění způsobené povinným očkováním. V takovém případě stát hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví očkovaného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil.
(2)
Stát poskytne náhradu osobě blízké očkovanému za duševní útrapy, dojde-li následkem povinného očkování k usmrcení nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví očkovaného.
Domněnka příčinné souvislosti mezi újmou na zdraví a povinným očkováním Jedná-li se o újmu na zdraví, kterou prováděcí právní předpis stanoví jako pravděpodobný následek daného povinného očkování a tento následek nastane po provedení daného povinného očkování v době stanovené tímto prováděcím právním předpisem, má se za to, že újma na zdraví byla způsobena povinným očkováním.
Uplatnění práva na náhradu újmy
(1)
O poskytnutí náhrady újmy očkovaný požádá Ministerstvo zdravotnictví (dále jen „ministerstvo“).
(2)
Žádost o poskytnutí náhrady újmy se podává v písemné formě a obsahuje
a)jméno, datum narození a adresu místa trvalého pobytu očkovaného
b)název zdravotní pojišťovny, u které je očkovaný zdravotně pojištěn
c)popis příčin vzniku újmy a uvedení rozsahu újmy, zejména kdo a kdy očkovací látku podal, jaká újma očkovanému vznikla, kdy se objevily následky daného povinného očkování, jak se projevovaly, jak dlouho trvaly nebo zda stále trvají
d)označení vybrané očkovací látky, jejímž použitím újma podle poznatků očkovaného vznikla, a
e)požadovanou výši náhrady újmy.
(3)
K žádosti o poskytnutí náhrady újmy očkovaný připojí dokumenty potřebné pro posouzení práva na náhradu újmy, a to zejména lékařské zprávy poskytovatelů zdravotních služeb o poskytování zdravotních služeb očkovanému, které prokazují právo očkovaného na náhradu újmy.
(4)
Očkovaný může pro účely posouzení jeho práva na náhradu újmy udělit ministerstvu souhlas s nahlížením do zdravotnické dokumentace o něm vedené poskytovatelem zdravotních služeb a s pořizováním výpisů nebo kopií této zdravotnické dokumentace. Tento souhlas očkovaný připojí k žádosti o poskytnutí náhrady újmy.
(1)
Skutečnosti nezbytné pro posouzení práva na náhradu újmy posoudí ministerstvo bezodkladně po obdržení žádosti o poskytnutí náhrady újmy. Při posuzování vychází ministerstvo zejména z předložených nebo vyžádaných dokumentů a dále z odborných nebo znaleckých posudků.
(2)
Ministerstvo přizná náhradu újmy v požadované výši, jestliže dospěje k závěru, že očkovaný na ni má podle tohoto zákona právo. Je-li výše újmy prokázána v částce nižší, než činí požadovaná výše náhrady újmy, přizná ministerstvo náhradu újmy v prokázané výši. Přiznanou výši náhrady újmy vyplatí ministerstvo očkovanému nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy žádost očkovaného o poskytnutí náhrady újmy byla ministerstvu doručena.
(3)
Jestliže ministerstvo zčásti nebo zcela požadovanou výši náhrady újmy očkovanému nepřizná, bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě podle odstavce 2, jej o svém závěru vyrozumí.
(4)
Pokud ministerstvo nevyplatí náhradu újmy v požadované výši ve lhůtě podle odstavce 2, může se očkovaný domáhat náhrady újmy u soudu.
(5)
Promlčecí lhůta neběží ode dne, kdy byla ministerstvu doručena žádost očkovaného o poskytnutí náhrady újmy, do dne, kdy ministerstvo vyrozumělo očkovaného o tom, že mu požadovanou náhradu újmy zcela nebo zčásti nepřiznalo, nejdéle však po dobu, než uplyne lhůta podle odstavce 2.
(6)
Uplatnění práva na náhradu újmy podle tohoto zákona u ministerstva je podmínkou pro případné uplatnění práva na náhradu újmy u soudu.
Nezávislá odborná komise
(1)
Ministerstvo může pro posouzení složitých případů ustavit nezávislou odbornou komisi.
(2)
Členy nezávislé odborné komise, které jmenuje a odvolává ministerstvo, jsou vždy
a)zástupce ministerstva; zástupce ministerstva, který je vždy zdravotnickým pracovníkem, je současně předsedou komise a řídí její činnost
b)nejméně 2 zdravotničtí pracovníci se způsobilostí k samostatnému výkonu zdravotnického povolání v příslušném oboru zdravotní péče
c)osoba, která získala vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti práva.
(3)
Členy nezávislé odborné komise nemohou být osoby, u nichž se zřetelem na jejich vztah k očkovanému nebo k poskytovateli, který provedl očkování, jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.
(4)
Nezávislá odborná komise projedná případ za účasti nejméně nadpoloviční většiny všech členů, přičemž jeden z nich musí být vždy zdravotnický pracovník podle odstavce 2 písm. b).
(5)
Nezávislá odborná komise případ posoudí na základě zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi a dalších skutečností zjištěných pro účely posouzení případu a vypracuje zápis, který je bezodkladně předán ministerstvu prostřednictvím předsedy komise. Zápis obsahuje
a)souhrn podstatných zjištěných údajů
b)závěr projednání případu s jednoznačným konstatováním, zda újma na zdraví je následkem povinného očkování
c)další závěry podstatné pro posouzení povinnosti státu nahradit újmu očkovanému.
Regresní úhrada Zjistí-li ministerstvo, že vznik újmy mohl být způsoben zaviněným protiprávním činem jiné osoby, oznámí své zjištění zdravotní pojišťovně, u níž je očkovaný zdravotně pojištěn. Společně s oznámením je ministerstvo povinno zdravotní pojišťovně předat veškeré údaje a dokumenty potřebné pro uplatnění náhrady nákladů vynaložených na zdravotní služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění, které má k dispozici. Oznamovací povinnost splní ministerstvo do 3 měsíců ode dne zjištění.
Zmocňovací ustanovení Ministerstvo stanoví vyhláškou následky povinného očkování spočívající v újmě na zdraví, u kterých je na základě odborného medicínského poznání pravděpodobné, že nastanou, a dobu, ve které tyto následky po provedení daného povinného očkování nastanou.
Ustanovení společná a přechodná
(1)
Ve věcech neupravených tímto zákonem se poskytování náhrady újmy způsobené povinným očkováním řídí občanským zákoníkem.
(2)
V případě žádosti o poskytnutí náhrady újmy, která byla ministerstvu doručena v prvních 6 měsících ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, činí lhůta podle § 5 odst. 2 pro zaplacení náhrady újmy očkovanému 12 měsíců ode dne, kdy byla ministerstvu žádost o poskytnutí náhrady újmy doručena.
(3)
Uplatní-li osoba blízká očkovanému právo na náhradu za duševní útrapy, použijí se odstavec 2 a § 4 a 5 obdobně.
Účinnost Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.